JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUM

České Budějovice

exponáty     archiv     kresby     cestopisy     publikace     dílna     tisk
Abecedně řazené materiály k vozidlům z celého světa.

 vyhledávání:

A
B
C
Č
D
E
F
G
H
CH
I
J
K
L
M
O
N
P
R
S
Š
U
T
W
V
Z

Petr Hošťálek

Motoristický publicista,
historik a grafik.
Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea
v Českých Budějovicích.


Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz)
.
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu
autorů stránek !


FRAMO lehký nákladní typ V 501-2


Framo V 501-2 Lehký nákladní vůz klasického kapotového uspořádání motor vpředu a pohon zadní nápravy, vyráběný v období 1949 - 1957, určený pro dopravu nákladů až 750 kg.

Výrobce: VEB IFA Kraftfahrzeugwerk FRAMO, Frankenberg; Hainichen, DDR


Framo-Werke GmbH., Hainichen/Sachsen, původně sesterská firma továrny DKW, patřící J. S. Rasmussenovi, zůstala po druhé světové válce ve východní zóně Německa a po znárodnění se z ní stal "národní podnik" VEB zařazený mezi podniky východoněmeckého automobilového průmyslu IFA.

Lehký nákladní typ Framo V 501 s dvoutaktním motorem 500 ccm firma představila již před válkou v roce 1938.

Po válce podnik přejmenovaný na VEB IFA Kraftfahrzeugwerk FRAMO, Frankenberg; Hainichenve výrobě náklaďáčku pokračoval s drobnými vylepšeními pod označením V 501-2 ještě s původním motorem 500 ccm, než se v roce 1952 dočkal nového tříválcového motoru 900 ccm (z osobních vozů IFA F9) a spolu s tím i nového označení Barkas.
1950_SM_cislo76_brezen U nás o výrobě nového nákladního vozu Framo V 501 informoval těmito zprávami SVĚT MOTORŮ číslo 76 ze dne 96 z března 1950 a ze dne 27. ledna 1951.
Názorný řez čtyřpístovým dvouválcem Framo V 501. Původní pohonnou jednotkou dodávkového vozu Framo V 501 byl vodou chlazený dvoutaktní motor, pracující na dvoupístovém principu. Tedy čtyřpístový dvouválec, kdy vždy dvojice pístů měla společný spalovací prostor. Vtip této konstrukce spočíval v tom, že první píst řídil otevírání a zavírání sacího a přepouštěcího kanálu, kudy proudila do spalovacího prostoru směs a druhý píst řídil otevírání a zavírání kanálu výfukového kanálu, kudy odcházely zplodiny. U nás obdobné řešení používaly před válkou závodní motory brněnských automobilů "Z" a poválečné motory slovenských motocyklů Manet.