KRUPP Titan - nákladní vůz z německého Kulmbachu

Původní článek pro časopis Truck Magazín (leden 2010) od Petra Hošťálka.

"Nákladní automobily „Südwerke“ z Kulmbachu"

Že jste o takové značce neslyšeli? Firma Friedrich Krupp GMBH z Essenu byla známá především jako ocelářský a zbrojařský koncern, od roku 1919 ale úspěšně vyráběla i nákladní automobily. Po druhé světové válce byl její hlavní představitel postaven před mezinárodní soud pro válečné zločince a na firmu byla uvalena řada omezení, diktovaných spojenci. Výroba náklaďáků byla v roce 1946 tudíž zahájena pod méně provokujícím jménem Südwerke GMBH.
Ke konci války, na podzim roku 1944, byla výroba nákladních automobilů Krupp evakuována z mateřské firmy v Essenu do prostorů někdejšího pivovaru v Kulmbachu. Tady se po válce začaly vyrábět nejdřív čtyřiapůltunové vozy L 45, ještě s benzínovými nebo alternativně dřevoplynovými motory. Ale v roce 1950 byl firmou představen zbrusu nový, impozantní, osmitunový nákladní vůz SW L-80 „Titan“. Už jen svým vzhledem okamžitě znamenal senzaci. Jeho dlouhá, dopředu vystrčená, zaoblená příď se ovšem stala synonymem pro „nejlépe okarosované nic“. Celý prostor elegantní zaoblené masky byl totiž prázdný. Chladič se ve skutečnosti skrýval až o téměř tři čtvrtě metru za ní, ale vzniklý optický dojem byl úžasný.

Titan byl tehdy nejsilnější osmitunový náklaďák, který hned po svém uvedení na trh nasadil německé poválečné produkci užitkových vozidel hodně vysokou laťku. Výkon jeho dieselových motorů se totiž pohyboval v rozmezí neuvěřitelných 190-210 koní při 1 700 otáčkách za minutu, zatímco ostatní firmy ve stejné kategorii disponovaly pouze nějakými 145-170 koňmi.

Hnací agregát byl velmi nezvyklý. Protože poválečné omezení nedovolovalo někdejší firmě Krupp výrobu tak silného motoru, obešli ho její technici použitím dvou slabších motorů za sebou. Oba tyto motory byly dvoutaktní řadové tříválce vlastní konstrukce. Používaly přímý vstřik paliva, výfukový takt měly řízený pomocí ventilů ovládaných tyčkami a nassávaný vzduch byl do jejich válců vháněn pod přetlakem, dvojicí kompresorů Roots.

Při vrtání Ø 115 mm a zdvihu 140 mm byl pracovní objem obou motorů celkem 8 724 ccm. Atypická konstrukce agregátu, složeného ze dvou přeplňovaných dvoutaktních diesel-motorů propůjčovala Titanu zvláštní, trochu chrochtavý, nezaměnitelný zvuk.

Na motory navazovala šestirychlostní manuální převodovka s přímým řazením uprostřed vozu, na hnací zadní nápravu byl výkon přenášen kardanem.
Podvozek vozu tvořil žebřinový rám z lisovaných U profilů, obě nápravy byly pevné, zavěšené na podélných listových perech. Šestipaprsková litá kola systému Triplex měla dělené ráfky, na zadní nápravě zdvojeném a pneumatiky rozměru 12,00 – 20 extra HD.

Titan se vyráběl ve třech provedeních: jako valník SW L-80 s rozvorem náprav 5 650 mm, jako sklápěč SW K-80 s rozvorem zkráceným na 5 000 mm a jako sedlový tahač návěsů SW S-80 s rozvorem 4 200 mm. Od konce roku 1953, to už opět pod původní značkou Krupp, byl na pouhý jeden rok uveden na trh valník L 80 F a sklápěč K 80 F, označované jako „Titan Super“, těch ale bylo vyrobeno jen necelých třicet kusů.

O rok později než Titan, tedy v roce 1951, byla produkce nákladních vozů Südwerke rozšířena o dva menší typy, vyráběné až do roku 1954. Jednalo se o koncepčně obdobné silniční náklaďáky kapotového uspořádání, s jednou zadní poháněnou nápravou. Byly navržené ve stejně zaobleném designu, jakým se honosil jejich předchůdce a při jejich výrobě firma používala celou řadu shodných dílů. Pětitunový vůz SW L-50 dostal prodejní název „Büffel“ (Buvol) a jeho pohonnou jednotkou byl jeden z tříválcových motorů z Titanu. To znamenalo objem 4 362 ccm a výkon 110 koní při 1700 otáčkách za minutu. Převodovka u tohoto vozu byla „jen“ pětistupňová.

Šestitunový SW L-60 pojmenovaný „Mustang“ dostal motor nový. Byl odvozen od tříválce, fungoval na stejném principu, ale konstruktéři ho o jeden válec prodloužili na obvyklejší řadovou čtyřku. Tím se při stejném vrtání i zdvihu jeho objem zvětšil na 5 816 ccm a to znamenalo při zachování stejného počtu otáček nárůst výkonu až na 145 koní.

Oba nové vozy byly, stejně jako Titan, nabízeny nejen jako standardní valníky, ale také jako třístranné sklápěčky a jako sedlové tahače návěsů. Ne všechny byly karosovány v mateřské továrně, od roku 1951 přesunuté z Kulmbachu zpět do Essenu, ale mnohé z nich byly prodány pouze jako podvozky, které následně karosovaly nejrůznější cizí firmy, například Kassbohrer, Haller, Eylert, Blumhard, Metz nebo Schörling.