LANZ - BULLDOG silniční traktory

Původní článek pro Truck Magazín 2009 č.11 od Petra Hošťálka

Silniční traktory a tahače - dnes už zapomenutá kapitola nákladní dopravy.

V neuspěchané době mezi světovými válkami, kdy rychlost přepravy ještě nebyla rozhodujícím faktorem, dokázaly traktory díky levnějším provozním nákladům úspěšně konkurovat tehdejším nákladním automobilům.
Snad nejvíc byl tento způsob nákladní dopravy rozšířen v rovinatém Německu, kde speciální silniční tahače stavěla řada firem.

Heinrich Lanz A.G., Mannheim byla traktorová firma s dlouhou tradicí. Patřila k průkopníkům motorů na spalování těžkých olejů – nafty. Pod označením „Lanz-Bulldog“ stavěla celou škálu zemědělských, pásových i silničních traktorů, jejichž typickým rysem byly vodou chlazené, jednoválcové ležaté dvoutaktní motory, charakteristické obrovskými postranními setrvačníky.

Protože to byly dieselové jednoválce se značně velkými obsahy, byly konstruované jako středotlaké, což znamenalo, že teplo, vzniklé stlačením nasátého vzduchu, na rozdíl od obvyklých dieselů, by samo o sobě nestačilo na zapálení vstříknutého paliva. Tudíž tyto motory měly patentovanou konstrukci hlavy se žárovou komůrkou, kterou bylo třeba před startem předehřát.

Teprve po důkladném nahřátí žárové hlavy bylo možné přikročit k vlastnímu startování motoru, což byl doslova obřad.

Ačkoliv kromě této speciality byla v konstrukci Lanz-Bulldogů uplatněna ještě celá řada dalších netradičních technických řešení, byly to kupodivu traktory veskrze úspěšné. Dokonce natolik, že už ve třicátých letech se firma ve svých propagačních prospektech chlubila skutečností, že od svého založení dokázala vyexpedovat do nejrůznějších a nejtěžších podmínek celého světa přes 75.000 traktorů!

K použití jako silniční tahač byly nabízeny nejen upravené zemědělské typy 20, 25, 35, 45 a 55 PS, ale hlavně speciální „rychlý“ Eil-Bulldog 55 PS a jeho následná válečná verze, upravená na „náhradní palivo“, což byl Eil-Bulldog-Gas 55 PS s generátorem na dřevoplyn, nahrazujícím nedostatkovou naftu.

Silniční verze se od zemědělských lišily v první řadě kompletní elektrickou výstrojí, tedy hlavně světlomety a koncovým osvětlením. V druhé řadě obutím do pneumatik, protože ryze zemědělské Bulldogy používaly kola ocelová, orebná.
Speciální silniční traktory Eil-Bulldog pak měly navíc široké blatníky, přední nápravy odpérované příčným listovým pérem a pohodlné kabiny. Ty byly dvou, někdy i vícemístné, buď uzavřené, nebo kabrioletové se skládací střechou a aby vedle řidiče měl dost místa i spolujezdec, byl sloupek řízení s volantem vlevo a ne uprostřed, jako to měly Bulldogy zemědělské. Elektrické vybavení Eil-Bulldogů doplňoval elektrický starter, stírač čelního skla, velké ručičkové směrovky, žlutý výstražný trojúhelník nad kabinou a dvě koncové lampy, z nichž levá byla sdružená s brzdovým světlem.

Všechny tyto mannheimské traktory byly bezrámové konstrukce. Základem byl masivní odlitek klikové skříně motoru, sešroubovaný do jednoho celku se společným odlitkem rychlostní skříně a zadní nápravy. Na klikovou skříň motoru byl vpředu přišroubován odlitek ležatého válce motoru a žárová hlava válce. To tvořilo nosnou část, vpředu podepřenou přední nápravou a vzadu osazenou přišroubovanými nosnými rourami zadních kol.

Obě silniční verze, jak dieselová, tak na dřevoplyn, byly dlouhozdvihové. Měly vrtání ø 225 mm, zdvih 260 mm a to dávalo obsah téměř deset a půl litru! Firma udávala trvalý výkon 50 a krátkodobý až 55 koní při 750 otáčkách za minutu. S pětirychlostní převodovkou byly oba Eil-Bulldogy na rovné, pevné a suché silnici schopné utáhnout přes 30 tun. Pravda, maximální rychlostí na pětku nejvýš 32 km/hod., ale to v okamžiku, kdy traktor za sebou táhl např. dva tříosé jedenáctitunové vleky (nebo také několik cirkusových maringotek), bylo až až! Jako speciální příslušenství továrna sice nabízela možnost dokoupení tlakovzdušné brzdy s přípojkou pro vlek, ale ne každý zákazník si to mohl dovolit. A protože ani u silničního traktoru přední náprava brzděná nebyla, zpomalit či zastavit takovou soupravu jen účinkem dvou zadních kol, to znamenalo jet skutečně s velkou rozvahou! I to byl jeden z důvodů, proč nedlouho po válce silniční traktory ustoupily moderním rychlým a bezpečněji ovladatelným náklaďákům.

U nás byly silniční Lanz-Bulldogy vidět až do šedesátých let právě u cirkusáků. Pamatuji ještě, jak jezdily od města k městu se zápřahem i čtyřech maringotek nebo vleků s atrakcemi. Před přední nápravou mívaly montované široké prkno. V kopcích, kdy se v tahu začal předek traktoru nadzvedávat, vyrojilo se několik členů posádky z kabiny a za jízdy na prkno naskákali, aby předek zatížili. Ta pravá legrace obvykle přišla v okamžiku, kdy do kopce dodýchávající dvoutaktní diesel se už nepřetočil přes kompresi a roztočil se pozpátku!

Dnes už jsou mannheimské Lanz-Bulldogy jen atraktivní ozdobou veteránských srazů a legendou, spojenou s mnoha zajímavostmi: před startem je třeba jejich žárovou hlavu nahřívat speciální letlampou. Natáčejí se volantem, který je třeba i s volantovou tyčí zastrčit do setrvačníku a v okamžiku, kdy motor chytí, včas vytáhnout! A když blafají na volnoběh, umějí z trychtýřovitého komína pouštět efektní kuřácké kroužky namodralého dýmu…