JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUM

České Budějovice

exponáty     archiv     kresby     cestopisy     publikace     dílna     tisk
Abecedně řazené materiály k vozidlům z celého světa.

 vyhledávání:

A
B
C
Č
D
E
F
G
H
CH
I
J
K
L
M
O
N
P
R
S
Š
U
T
W
V
Z

Petr Hošťálek

Motoristický publicista,
historik a grafik.
Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea
v Českých Budějovicích.


Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz)
.
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu
autorů stránek !


STEYR vojenský typ 1500 A

Původní článek pro truck Magazín (listopad 2008) od Petra Hošťálka.

Steyr 1500A - úvodní obrázek
Steyr 1500 A vznikl v rakouském koncernu Steyr-Daimler–Puch na základě bohatých zkušeností s vývojem a konstrukcí předchozích terénních vozům této značky. Byl to dvounápravový vůz 4x4 s nosností 1,5 tuny, poháněný osmiválcovým vzduchem chlazeným motorem. Vznikl v roce 1940, sériově se vyráběl od roku 1941 a téměř výhradním odběratelem tohoto rakouského automobilu se staly německé jednotky Wehrmachtu.
Steyr logo
Podvozek tvořil poměrně úzký obdélníkový rám se šesti příčkami, přičemž ta poslední byla tvarovaná a dimenzovaná pro montáž jednotného závěsu pro nákladní přívěsy (nebo kanony).
Rámové podélníky profilu U byly z vnitřní strany uzavřeny vevařovanou stěnou, odlehčenou prostřihovanými otvory. Dalo by se říci, že to připomínalo něco jako jäkl profil s jednou odvrtávanou stěnou a celý rám byl odhromady elektricky svařovaný.
Zadní náprava typu "banjo" byla konvenční konstrukce a byla zavěšená na podélných listových perech. Zadní náprava byla konvenčního typu, svou šířkou uzpůsobená i pro možnost dvojmontáže. Ve skutečnosti ale byly vzadu vždycky jen jednoduché pneumatiky. Dobře je vidět tvar zadní příčky rámu, která nesla závěsné zařízení.
Pokud zadní náprava byla konvenční, tak přední náprava se mohla pochlubit řešením pro nákladní vůz velmi nezvyklým!
Každé kolo bylo nejen nezávisle zavěšené, ale dokonce odpérované dlouhou, podélně uloženou torzní tyčí.
Náboje předních kol držela dvě masivní krátká ramena nad sebou. Horní byla navlečená na drážkování torzních tyčí, spodními procházely hnací poloosy předních kol.
Vpředu měl vůz teleskopické tlumiče pérování, zadní náprava byla bez tlumení.
Detail zavěšení pravého předního kola, kde je dobře vidět torzní tyč, uloženou podél rámu. Kulový čep zavěšení předního kola i kloub hnací poloosy byly uzavřeny v gumových manžetách.
Ne příliš kvalitní snímek, na kterém je valník s plachtou v Africe. Snímek byl otištěn v dobovém válečném tisku. Je na něm vidět masivní ochranný plech, který měl tento Steyr 1500 A pod motorem a také extrémně široké šestnáctipalcové pneumatiky, určené do pouště. Kola měl Steyr 1500 A plechová, disková, s dělenými ráfky a závěrným prstencem.
Standardní rozměr pneumatik se používal 7,25 – 20 s jednotným terénním profilem užívaným u všech vozidel Wehrmachtu.
Odlšné pneumatiky měly verze, které byly určené pro náročný provoz v tropech a africkém písku. Ty se obouvaly do širokých balonových pneumatik 9,00 – 16 nebo 10,50 – 16, přičemž na zadní nápravě se vždy používala jednoduchá montáž.
Pohonnou jednotkou byl benzínový vidlicový osmiválec o obsahu 3.517 ccm. Měl vrtání 78 mm a zdvih 92 mm, tedy byl dlouhozdvihový. Továrna udávala trvalý brzděný výkon 75 koní při 2.700 otáčkách.
Motor byl poměrně složitý. Pouze kliková skříň byla společná. Každý válec byl samostatný, na každém válci byla samostatná hlava s visutými ventily a vahadly a ke každé hlavě vedly dvě tyčky ventilů, pohybující se v plechových trubkách. Znamenalo to spousty dělicích ploch a nebylo právě jednoduché utěsnit tento motor tak, aby nikde netekl olej.
Nad hlavami motoru byla tandemově na jednom hřídeli dvojice radiálních ventilátorů, jeden pro chlazení prvních dvou válců v každé řadě, druhý vzadu pro poslední dva válce v každé řadě.
Do hodně stísněného prostoru mezi ventilátory se musel vejít spádový karburátor Solex 40 JFP, určený do terénních vozů. Byl konstruován tak, aby dokázal dávat motoru směs i při abnormálních náklonech nebo stoupáních, což umožňovaly dvě plovákové komory.
Motor byl sešroubován do jednoho celku s čtyřrychlostní skříní i s na ní navazující redukční a rozdělovací skříni, odkud vycházel také hřídel pohonu přední nápravy. Kuriozitou bylo, že diferenciál přední nápravy byl uložen v zadní části odlitku vany motoru.
Fotografie hnacího agregátu z armádní příručky. Nad hlavami válců jsou mohutné ventilátory, mezi nimi dvouplovákový spádový karburátor a pod karterem motoru je vidět vpředu olejová vana a na ni navazující prázdná skříň, dovnitř které se montoval diferenciál předního náhonu.
Tak, jak bylo tohle auto postaveno, mělo značnou světlost a dobré předpoklady pro průchodnost terénem. Drobností, která tehdy poněkud předbíhala dobu, bylo použití dvoukruhového systému kapalinových brzd.
Nejčastější provedení jednotné otevřené karoserie pro mužstvo. Jednotné proto, že stejnou karoserii montovaly na podvozky obdobné tonáže i jiné firmy, kupříkladu Mercedes-Benz, Horch a dokonce i boleslavská Škodovka. Toto provedení karoserie mělo kódové označení Wehrmachtu Kfz.15.
Na Steyru 1500 A se objevila řada různých nástaveb. Jednoznačně nejrozšířenější byl jednotný otevřený „přepadový“ vůz pro mužstvo. Vyznačoval se dvojicí šikmých plechových dvířek na každé straně a s rezervním kolem, uloženým ve výřezu levého boku.
Tato karoserie měla masivní sklápěcí rám předního okna s vyklápěcí polovinou před řidičem a pro ochranu před nepohodou se na ni dala natáhnout plátěná střecha s nasazovacími nebo připínacími bočními okénky. Střecha byla hodně rozměrná a její skládací konstrukce složitá. Oblý charakteristický předek vozu byl chráněn důkladnou mříží z železné pásoviny. Pozdější provedení s malými reflektory a také už bez směrovek. Původní ochranná mříž už je na tomto voze nahrazena držákem pro druhé rezervní kolo. Za předním blatníkem je vidět vně vozu upevněný hever.
V průběhu války byla přepadová karoserie lehce inovovaná, přičemž zmizel boční výřez pro rezervní kolo, které se přestěhovalo dovnitř prostoru pro posádku.
Tak, jak se Němci začínali dostávat do „úzkých“, byl vůz postupně odtučňován. Dostal menší reflektory, zmizely zadní blatníky, přestaly se montovat směrovky i koncová světla a poslední vozy už neměly mříž před maskou a dokonce ani rezervní kolo.
Nakonec se celá zadní část karoserie přestala dělat z plechu, který musela nahradit prkna. Impozantní pohled na předek vozu s nataženou rozměrnou střechou. Na továrním snímku je vidět rakouské civilní číslo, se kterým byl vůz zkoušen. Tady ještě s velkými reflektory Bosch o průměru 200 mm se zatemněnými parabolami, na bocích karoserie jsou na vystrčených držácích ručičkové vyklápěcí ukazatele směru.
Kromě otevřeného „přepaďáku“ existovalo malé množství uzavřených skříňových nástaveb, sloužících jako radiovozy.
Téměř civilně se tvářící skříňová karoserie, která sloužila jako radiovůz. Byla smíšené konstrukce, kostru tvořila dřevěná žebra, zvenku byla karoserie oplechovaná. Že se jednalo o nikoliv tovární provedení prozrazuje maličká světlá skvrna dole za předními dveřmi – štítek karosárny, která realizovala toto specielní provedení.
Po stránce karosářské byly asi nejzajímavější pětisedadlové velitelské vozy. Ty měly dvojitě čalouněnou stahovací střechu, dveře se stahovacími skly a vzadu elegantní oblý kufr.
Na širokém, ryze terénním, podvozku vypadaly jak naroubované z elegantního, ale trošku menšího, civilního kabrioletu.
Jejich interiér byl proveden v přepychové kůži a nabízel nevídané pohodlí. Sedadla dokonce umožňovala lůžkovou úpravu.
Za příplatek nabízela továrna u této karoserie i topení. Jak z cizího osobáku působila tahle dvojbarevně lakovaná velitelská karoserie, posazená na podvozek vojenské terénní jedenapůltunky. Dojem sice trochu kazil krumpáč vedle kapoty, dvojice kanistrů na zadních blatnících a důkladný závěs pro vlek nebo kanón, ale uvnitř zato bylo mimořádně luxusní vybavení pro pohodlí pánů důstojníků. Dokonce se zapalovači na doutníky a popelníčky na obou zadních dveřích. Palubní deska měla kromě bohatého přístrojového vybavení i vestavěný radiopřijímač a výsuvný stolek s osvětlením pro mapy. Ani tady nechyběl zapalovač na doutníky a popelník. A tady je záběr velitelského vozu v zimních podmínkách východní fronty. Šofér nasazuje řetězy, za ním přihlíží důstojník v uniformě SS.
V reklamě, která se za války objevila v rakouském i německém motoristickém tisku, o velitelském vozu Steyr 1500 A továrna psala: Pérová kresba z dobové reklamy na velitelský vůz.
Vytvoření nového čtyřkolového rychlého nákladního automobilu Steyr 1500 A – typ s pohonem všech kol má své kořeny v tradici dosažených výsledků ve specializovaném oboru vývoje terénních vozidel v závodech Steyr-Werken.
Při plánování a tvoření tohoto nového terénního vozu Steyr byly použity nejen nejnovější poznatky ve výrobě motorových vozidel, ale zhodnoceny desítky let zkušeností, které byly získány v nejrozmanitějších provozních podmínkách tisíců terénních náklaďáků Steyr. K tomu přispívají i praktické výsledky, kterých dosáhl svými obrovskýni a jedinečnými vojenskými úspěchy náš Wehrmacht během posledních let, při nasazení vozidel stejného druhu.

Směrodatné pro konstrukci tohoto výkonného terénnícho vozu bylo:

1.Vysoká rychlost přemísťování na silnici,
2.co nejširší schopnost překonávání terénních překážek v horách a mimo silnice,
3.provozní spolehlivost spolu se zachováním výkonu v nejrůznějších klimatických podmínkách a
4.mnohostranná schopnost nasazen, jak podle vojenských, tak podle civilních požadavků.

Všechny tyto podmínky byly novým terénním vozem Steyr 1500 A – typ splněny.
Na dálnicích Velkoněmecka, ve vysokých horách Ostmarku, vlasti tohoto vozu, právě tak jako v tropech a jihovýchodních zemích, byl tento nový typ vozu v létě i v zimě podrobován neustálým pokusům a nejtvrdším trhacím zkouškám.
Tento nově vytvořený terénní Steyr-rychlý nákladní vůz 1500 A-typ znamená další vysoký úspěch firmy Steyr-Werke ve službách války a pro mír.

Valníkové nákladní provedení s generátorem na dřevoplyn. Vůz na snímku má již rezervu před kapotou a jednotnou sololitovou „Eiheits-“ kabinu, která se kvůli nedostatku plechu začala montovat ke konci války na téměř všechny německé náklaďáky. Podvozek byl vhodný i pro nákladní karoserie. Valníková provedení existovala jak s civilní oblou budkou několika typů, tak ke konci války i jednotnou kabinou z dřevěných latěk, pobitých sololitem. Známá retušovaná reklamní fotografie jedenapůltunového náklaďáčku s civilní kabinou, jak si továrna představovala, že ho bude vyrábět v budoucích poválečných mírových letech. Prototyp měl dokonce na kapotě ozdobný znak Steyr.
Licenční Steyr 1500 A vyráběný německým koncernem Auto-Union. Některé vozy, které byly zařazené do výzbroje Wehrmachtu, se tak osvědčily, že bylo rozhodnuto, aby je vvyráběla některá z těch automobilových firem na území Říše, která měla volnou kapacitu a nebo jejíž vlastní vozy se tak neosvědčily.
Rakouský Steyr 1500 A se této, dalo by se říci "konstruktérské pocty" dočkal ve chvíli, kdy byla jeho výroba nařízena německé továrně Audi, náležející koncernu AUTO-UNION.
Tady se Steyr vyráběl v "odtučněné" nouzové verzi, s kabinou z lisované papírové hmoty a se zjednodušenou korbou z prken.
Otevřený vůz pro mužstvo v těžkých podmínkách východní fronty. S koly opatřenými řetězy se prý Steyr 1500 A dokázal dostat i z takovéhohle bláta… Přes jejich technickou složitost se jednalo o mimořádně spolehlivé vozy, které se dobře řídily a dokázaly projet neuvěřitelné.
Za období jejich výroby (1941 - 1944) jich bylo vyrobeno dle továrních pramenů celkem 12.450 exemplářů, přičemž některé jezdily v Evropě ještě dlouho po válce.
Jediné, co jim bylo snad možné vytknout, byla poněkud vyšší spotřeba jejich osmiválců.
V Africe ale sloužily ve výzbroji armád tamních peroucích se malých států dokonce ještě začátkem sedmdesátých let, což dokládaly záběry z tehdejších filmových zpravodajství.
A osobní pocity z řízení tohohle vozu?
Jezdil jsem s otevřenou přepadovou verzí Steyru v průběhu natáčení válečného filmu v armádním prostoru Jince.
Bylo to někdy koncem sedmdesátých let, vůz měl za sebou neznámou minulost z druhé světové války a po ní léta služby u hasičského sboru. Dlužno říci, že dokonale a bezproblémově startoval na čtvrt otočení klikou, přestože baterie, do něj narychlo strčená pro tuhle příležitost, byla téměř po smrti. Lehce a přesně se řídil a hlas jeho osmiválcového motoru byl pro znalce požitek. Akcelerace a svižnost na silnici mi připadaly na teréňák té velikosti vynikající a v terénu Steyr dováděl s mimořádnou chutí. Jako by se vrátil do dob svého mládí.
To svezení zkrátka bylo požitek…
Technické údaje:


Motor
Typ: V8, vzduchem chlazený
Počet válců: 8
Vrtání: Ø 78 mm
Zdvih: 92 mm
Objem válců: 3.517 ccm
Trvalý výkon na brzdě: 75 ks (při 2.700 ot./min.)

Ventilový rozvod: OHV
Počet uložení klikového hřídele: 5 kluzných ložisek
Zapalování: bateriové
Pořadí zapalování: 1 – 3 – 6 – 2 – 7 – 8 – 4 – 5
Karburátor: Spádový terénní Solex 40 JFP II

Osazení karburátoru
Difuzor: Ø 32 mm
Plovákový ventil: 220
Hlavní tryska: 165
Volnoběžná tryska: G 60
Přechodová tryska: 260

Spojka: Jednolamelová, suchá, Fichtel & Sachs typ HZ 25

Převodovka
Počet stupňů: 4 + zpátečka
1.rychlost: 1 : 4
2.rychlost: 1 : 2,1
3.rychlost: 1 : 1,24
4.rychlost: 1 : 0,805

Zpátečka: 1 : 3,43

Redukční skříň
Počet stupňů: 2
Silnice: 1 : 1,68
Terén: 1 : 3,6

Pohon náprav: kloubovými hřídely

Nápravy
Zadní náprava: pevná
Počet zubů hrušky a talíře: 9 / 35

Přední náprava: nezávisle pérované poloosy

Podvozek
Rám: obdélníkový s ocelovými lisovanými podélníky a šesti příčkami
Řízení: šnekové - systém Roß
Přední pérování: podélně uloženými torzními tyčemi
Zadní pérování: podélnými poloeliptickými listovými péry
Nožní brzda: hydraulická ATE, dvouokruhová, působící na všechna čtyři kola
Ruční brzda: mechanická, lanová, působící pouze na zadní kola
Kola: ocelové disky s děleným plochým ráfkem a závěrným prstencem
Rozměr standardních ráfků: 6 x 20
Rozměr standardních pneumatik: 7,25 – 20

Rozměr ráfků do tropů: 7 x 16
Rozměr pneumatik do tropů: 9,00 – 16

Rozměry a váhy
Rozvor: 3 250 mm
Rozchod vpředu: 1 458 mm
Rozchod vzadu: 1 572 mm

Celková délka vozu: 5 080 mm
Celková šířka vozu: 2 000 mm

Váha otevřeného vozu pro 8 lidí: 2 485 kg

Nejvyšší rychlost: 100 km / hod.