AERO - sidecary

CHLOUBOU MOTOCYKLU JE DOBRÝ A SPOLEHLIVÝ SIDECAR
Sidecar Aero
je vyráběn firmou Aero, továrna letadel ve Vysočanech v jednotném typu pro všechny značky motocyklů.

Reklama z dobového tisku, pocházející pravděpodobně z roku 1928.

Sidecar Aero
staví se ve velkých sériích, převážně strojně, za použití velkých frikčních a excentrických lisů, revolverových precisních soustruhů a elektrických svářecích strojů. Pomocí přesných kalibrů a šablon jest zpracován s největší přesností z vysoce kvalitních materiálů a i poslední operace lakování, provádí se strojně stříkáním pyroxyllinovými smalty.
Z vybraných materiálů, účelné a přesné práce vzniká dokonalý výrobek Sidecar Aero, který vyniká ladnou formou loďky, dlouhým pérováním, jednoduchým a důmyslným sestavením chassis i připojení jeho k rámu motocyklu.
Loďka jest ze železného plechu, zvláště k tomu účelu v hutích válcovaného, elektricky svařovaná na rámu z úhlových želez. Jest bezvadně lakovaná v tónu, odpovídajícím barvě motocyklu a čalouněna synthetickou kůží, vhodně volené barvy. Pérování sedátek a opěradel jest z ocelových vzpružin, měkké a řešené tak, že i nejdelší jízda spolujezdce neunavuje.
Opěradlo, dosahující až do výše ramen, jest vyjímatelné a jest možno do zadního prostoru uložiti i velké zavazadlo.

Mimo to jest za opěradlem vhodné zařízení pro připnutí kufru.
Dvéře do loďky jsou hluboké, takže vstup jest pohodlný, podlaha jest pokryta linoleem a konečně v předu nechybí ani opěra pod nohy s gumovou vložkou.
Loďka jest připevněna ocelovými nosníky na dlouhých pérách, která svým řešením skytají měkké odpérování při naprosté spolehlivosti.

Na pohledu zezadu jsou dobře vidět niklované nosníky pro upevnění zavazadel a horní část rozměrného opěradla, silně přečnívajícího přes obrys loďky. Dráty v sidecarovém kole byly standardně niklované, zatímco středovou krytku náboje kola výrobce nikloval pouze na přání (a samozřejmě za příplatek).

Dobové reklamní vyobrazení sidecaru Aero, připojeného k motocyklu Ariel z roku 1928. Odklápěcí opěradlo sidecaru je zajištěno zámečkem, lišty nosiče zavazadel jsou niklované (eventuelně chromované), na karoserii sidecaru i na zadní stěně opěradla jsou niklované otočné turnikety k upevnění krycí plachtičky sidecaru.

...a tady je vidět Ariel se sidecarem Aero v policejních službách - ne právě kvalitní fotografie z dobového tisku pochází z roku 1928.

Trojúhelníkové chassis z ocelových trubek specielní jakosti, spojované pečlivě propracovanými odlitky z ocelolitiny, jest připojeno k rámu motocyklu kloubovými závěsy a vertikálním listovým perem.

Kolo jest opatřeno pneumatikou 26 x 3,25, chráněnou širokým, lisovaným blatníkem, upevněným na loďce.
Náboj jest zvlášť pečlivě konstruován na konických válečkových ložiskách
(montáž kola byla poslední operací na již hotovém, nalakovaném a kompletně vybaveném, sidecaru).

Sidecar Aero
svojí malou vahou hodí se i pro lehké stroje, ale právě tak dobře i pro stroje nejtěžší, pro svoji absolutní bezpečnost a spolehlivost.
Prodává se jak cestovní, tak sportovní kompletní, s připojovacím zařízením, kolem, pneumatikou a přikrývkou za Kč 3.980,- u všech zástupců motocyklů.
Kompletní chassis osobní s kolem, pneumatikou a připojovacím zařízením za Kč 2.380,-

Kompletní nákladní chassis rozšířené
včetně kola, pneumatiky a připojovacího zařízení Kč 2.500,-

Cestovní loďka s blatníkem a dečkou Kč 1.700,-

Nákladní karoserie
zhotovená z dýhy, v barvě nádrže motocyklu, avšak bez jakékoliv reklamy a nápisu, včetně blatníku a ochranné dečky Kč 1.500,-

Prospekt SIDECAR AERO
vydaný tiskem Josefa Voctáře v Brandýse n/L

Reklama, uveřejněná na zadní straně časopisu Motor-Motocykl v roce 1929.

Reklama v Motor Revue z roku 1929, která předvádí nákladní provedení sidecaru Aero v kombinaci s motocyklem Ariel.

Podle tehdejších předpisů (jezdilo se vlevo) nemuselo na sidecaru být ani poziční, ani koncové, světlo.

************************************************************************************

Nový pražský dopravní prostředek...

Praha je po stránce komunikační jedno z nejnešťastnějších a nejpomalejších velkoměst. Co tedy zbývá tomu, kdo se chce dostat trochu rychleji než pěšky na místo svého určení? Taxi? I po snížení cen je jízda v něm ještě stále dražší, než aby ve statistice chvatu velkoměsta mohlo zaujmout příslušné a jinde již dávno lácí vybojované místo. Buďme tedy rádi, že podnikavý a český člověk dal Praze nový, laciný a rychlý prostředek, totiž nájemnou motocyklovou taxidrožku. Nelze snad říci, že by byla navenek vrcholem elegance. Ale posezení v ní je luxusní, její pérování bezvadné a rozhodně lepší, než u 90 % autodrožek, její rychlost, dík snadnému proplétání se kritickými uzly dopravy, velmi značná. Ale její fenomenální láce je hlavní atrakcí, neboť při rozvážce stojí km za 1 osobu 2 Kč, za 2 osoby 3 Kč. Stroj, který se pustil do předem již vyhraného boje se spěchajícím proudem dopravy a získává rychle obliby, je 12 HP Harley-Davidson, značka víc než známá, karoserie přívěsného vozíku je výrobek Weymann-Aero a firma, jež našla tak dobré řešení, je zastupitelství Harley-Davidson, jež po prvním zkouškovém stroji pošle zakrátko deset jeho následovníků.
(Vyšlo v únorovém čísle časopisu „Pestrý týden 1928“)

... a o pouhou desítku let později už je to starý pražský dopravní prostředek!

"Upadla již do zapomenutí doba, kdy po Praze jezdily motocyklové taxametry, které v přívěsném vozíku mohly vozit 2 osoby" - to je komentář redakce našeho předválečného časopisu Motor Revue z roku 1939.
Na fotografii je taxi-sidecar firmy Aero, připojený k těžkému motocyklu Harley-Davidson 1200 ccm.

Fotografie, uveřejněná coby zajímavost, v československém motoristickém časopisu Auto, ročník 1937.
Snímek zachycuje motocykl Ariel s cestovním sidecarem Aero s lyží místo kola - něco takového bylo možné naposled ještě tak začátkem padesátých let, kdy se ještě nesolilo a většina vedlejších cest se jen prohrnovala pluhem a pokud se nejednalo o extrémní stoupání či klesání, tak se ani nesypalo, natož solilo...

... a další ukázka svezení na sněhu: hliníkový sportovní sidecar Aero, připojený k motocyklu Harley-Davidson pana Ferdinanda Lazara.
Takovéhle ježdění v zimě už by si dnes nikdo nedovolil. Intenzivní sypání silnic solí by Harleye i tu parádní hliníkovou karoserii sidecaru stačilo za jedinou zimu nevratně poznamenat!

Böhmerland 600 s cestovním sidecarem Aero na snímku z prospektu (foto Albin Liebisch) - a z jihočeské Veteran rallye Křivonoska 2008 (foto Petr Hoštálek).

Firma Aero dodávala sidecary s klasickým drátěným kolem, Albin Liebisch ale používal kola vlastní, nejprve litá, u pozdějších strojů lisovaná disková.

... a ještě jednou z prospektu Albina Liebische: Böhmerland 600 s krátkým (sportovním) rámem v kombinaci s hliníkovým sportovním sidecarem Aero.
V této podobě byl stroj nabízen jako Sport "Alpen-Typ".

Pan továrník Karel Kabeš, majitel továrny Aero, nabízel své sidecary řadě firem, prodávajících motocykly. Tady je ukázka jeho inzerátů v časopisu "Indian News", který v Praze vydával náš nejúspěšnější prodejce motocyklů, pan ing. František Mařík, po zásluze přezdívaný "otec Indianů".

A tady je na Indianu se sidecarem Aero Zdeněk Pohl v roce 1928
při 1000 km Souteži spolehlivosti.
Dobová fotografie je z časopisu Motor Revue 1928.

Petr Hošťálek a Indian Scout 37 cu.inch. (1927) s levostranným sidecarem Aero při Veteran Rallye Křivonoska 2005. Snímek je ze situace, kdy se mu z předního kola vytrhnul ventilek - v tomto okamžiku už je defekt opraven, duše vyměněna a kamarád František Marek opravené kolo nafukuje.
V pozadí Aerovka 662 Phdr. Jiřího Vlacha z Českých Budějovic.

Petr Hošťálek a Lenka Heřmanová s motocyklem Indian Scout 37 se sidecarem Aero při Veteran Rallye Křivonoska 2011 a Křivonoska 2012.

Foto Miloň Dvořák

Aero, továrna letadel, inserovala své sidecary také v Harley-Enthusiastu, časopisu, který vydával generální zástupce motocyklů Harley-Davidson pro ČSR, pan Rudolf Tesárek, pro své zákazníky.
Tento inzerát je z roku 1928.

Filmová hvězda
z Jihočeského motocyklového musea v Českých Budějovicích:

Bajzův "Hárley" z televizního seriálu "Bylo nás pět" byl Harley-Davidson 750 ccm model D z roku 1930 s levostranným sidecarem Aero.

Do filmu jej zapůjčil Petr Hoštálek junior a tahle fotografie je úvodní záběr z televizní obrazovky, který předcházel každému dílu...

Většina sidecarů Aero byla levostranných, což je logické vzhledem k tomu, že před druhou světovou válkou se v ČSR jezdilo vlevo. Pokud si ale zákazník výslovně přál sidecar pravostranný, například když to vyžadovala konstrukce motocyklu, firma Aero jeho přání vyhověla.
Toto je ukázka pravostranného sidecaru Aero (model "pantoflíček") připojeného k motocyklu BMW R 47, u něhož se motor našlapoval po levé straně, tudíž byl pravostranný sidecar vhodnější.

Ukázka dochované karoserie pravostranného sidecaru Aero v mimořádně původním stavu (včetně lakování).

foto: David Kukačka