![]() |
JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUMČeské Budějovice |
|
exponáty archiv kresby cestopisy publikace dílna tisk | ||
Abecedně řazené materiály k vozidlům z celého světa.
|
||
![]() ![]() Petr Hošťálek Motoristický publicista, historik a grafik. Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea v Českých Budějovicích.
Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz). |
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu autorů stránek !
Často navštěvované: MANET 90 ARIEL 500 ccm "De Luxe" OHV model F - 1929 STADION S 22 - 1964 ŠKODA 1101 a 1102 v užitkových verzích MOTOR BD 1S 38 AVZ-2 "Levoboček" 1949
Poslední aktualizace:
3.2.2025 Motocykly civilní - JAWA-ČZ 175 - 1959 31.1.2025 Š - ŠKODA autobusy 706 RO Č - ČZ 125 c - 150 c (odpérovaná) |
|
BORGWARD a Hansa-Lloyd lehké 1-tunové nákladní vozy
Původní článek pro Truck Magazin (srpen 2010) od Petra Hošťálka.
Po technické stránce se jednalo o moderně konstruovaný řadový čtyřválec s ventily v hlavě válců (OHV), ovládanými od vačkového hřídele prostřednictvím tyček a vahadel. Klikový hřídel motoru byl uložen ve třech kluzných hlavních ložiskách, rovněž ojniční ložiska byla kluzná, kompozicová. Použití pístů z lehké hliníkové slitiny bylo v té době již samozřejmostí a motor měl kompresní poměr 1:5,8. O plnění válců se staral jeden horizontální karburátor Solex 26 BF HL, ke kterému palivo přitékalo samospádem z nádrže, umístěné na motorové přepážce za motorem. Benzínový kohout měl řidič v dosahu u svých kolen, pod přístrojovou deskou, plnící víčko nádrže bylo uprostřed kapoty, před čelním oknem kabiny. Bateriové zapalování bylo 6V, mělo rozdělovač s odstředivou regulací předstihu, dynamo o výkonu 90 W a elektrický startér, vše od firmy Bosch.
Spojka a převodovka
Motor byl opatřen suchou jednolamelovou spojkou, převodovka měla čtyři stupně a zpátečku a řazení bylo přímé, dlouhou ruční pákou uprostřed kabiny. Přenos síly na zadní nápravu obstarával kardan, opatřený na obou koncích pružnými gumotextilními kotoučovými spojkami „Hardy“. Podvozek Rám byl tvořen dvěma lisovanými podélníky a obě nápravy byly pevné, zavěšené na podélných listových pérech. Protože se jednalo o „pouhou“ jednotunku, musely stačit mechanické brzdy. Ty byly systému „Deutsche Perrot“, působící na všechna čtyři kola. Vpředu měl vůz tehdy běžný rozměr pneumatik pro osobní vozy 4,75 – 18, vzadu byly kvůli únosnosti o něco širší ráfky s pneumatikami 6,00 – 18 Extra, přičemž přední i zadní kola byla upevněna čtyřmi šrouby o stejných roztečích. Kabina Dvoumístná kabina řidiče měla dřevěnou kostru, oplechovanou předlisovanými panely. Střecha byla potažena umělou kůží (koženkou). Prázdný náklaďáček vážil 1.020 kg a udávaná spotřeba benzínu byla 11 litrů na 100 km. Po přejmenování firmy v roce 1938 byl jednotunový vůz vyráběn dál pod typovým označením B 1000, teď už ale jako Borgward a s nepatrně silnějším motorem 1.400 ccm, který dával 33 koní. Až do roku 1939 ještě se stejnými blatníky, kapotou a koly upevněnými 4 šrouby, jako původní Hansa Lloyd – „Express“.
V poválečných letech 1947-9 bylo smontováno menší množství vozů, převážně z rozpracovaných dílů. Vyznačovaly se použitím větších zadních kol (18" palců).
Z poválečných let jsou i tyto snímky sanitky...
Fotografie dochovaných vozidel: Vůz, už na veteránských SPZ, patří soukromému sběrateli z jižních Čech. |