JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUM

České Budějovice

exponáty     archiv     kresby     cestopisy     publikace     dílna     tisk
Abecedně řazené materiály k vozidlům z celého světa.

 vyhledávání:

A
B
C
Č
D
E
F
G
H
CH
I
J
K
L
M
O
P
N
R
S
Š
U
T
W
V
Z

Petr Hošťálek

Motoristický publicista,
historik a grafik.
Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea
v Českých Budějovicích.


Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz)
.
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu
autorů stránek !


DKW typ ZM

Původní článek pro ČMN od Petra Hošťálka

DKW - typ ZM z roku 1925 v dochovaném, nikdy nerenovovaném, ale dodnes pojízdném stavu. Výrobce:
Zschopauer Motorenwerke, J. S. Rasmussen A.G., Zschopau, Sachsen, Deutschland

První motocykl světoznámé firmy DKW s jednoválcovým dvoutaktním motorem, 2-stupňovou převodovkou, spojkou a startovací klikou (kickstarterem).
1925 DKW typ ZM - motocykl dochovaný v mimořádně původním a pojízdném stavu, dokonce s dodnes fungujícím karbidovým osvětlením. Náladová fotografie z posledního podzimního výletu Veteran Car Clubu České Budějovice v roce 2009.
DKW typ ZM byl první typ z Rassmusenovy továrny DKW v německém Zschopau, který se díky dvourychlostní převodovce a rozjezdové spojce stal skutečně prakticky použitelný. Žádný předchozí typ totiž převodovku neměl. Jeho dvoutaktní motor chlazený ventilátorem měl na každé straně kliky ozubený primární převod o jiném poměru, mezi nimiž byl řadicí přesuvník. Spojka byla až vně motoru, tvořila ji dvě tenká korková mezikruží, přitlačovaná z obou stran na hnací klínovou řemenici.
Protože oba převody i přesuvník byly ve stejném prostoru jako klikový hřídel, mazaly se pouze nasávanou směsí. Aby to stačilo, měly tyto dvourychlostní dékávky předepsaný poměr směsi 1 : 10, což znamenalo, že díky tak obrovskému množství oleje v benzínu příšerně kouřily!
Výroba typu ZM byla zahájena v roce 1924,
kdy první verze jeho tříkanálového motoru s deflektorem na pístu měla vrtání ø 60 mm a zdvih rovněž 60 mm. Tedy obsah 169,65 ccm.

Ale už o rok později firma nabízela pět obsahových variant, kdy se na stejný karter montovaly válce s vrtáním ø 52 mm, 59 mm, 60 mm a 64 mm v kombinaci se dvěma velikostmi zdvihu (60 a 64 mm) což znamenalo obsahy 128 ccm, 175 ccm, 181 ccm a 206 ccm. Při vlastní váze 70 kg tak byl motocykl, podle typu motoru, schopen jet 40 – 65 km/hod.

Model A:
Daňový výkon: 0,75 St.-PS (Steuer-PS = daňové koně)
Brzděný (skutečný) výkon: cca 3 PS (koňské síly)
Vrtání: Ø 60 mm
Zdvih: 60 mm
Obsah: 169,65 ccm

Model B:
Daňový výkon: 1,002 St.-PS (Steuer-PS = daňové koně)
Brzděný (skutečný) výkon: cca 3 PS (koňské síly)
Vrtání: Ø 59 mm
Zdvih: 64 mm
Obsah: 174,98 ccm

Model C:
Daňový výkon: 1,004 St.-PS (Steuer-PS = daňové koně)
Brzděný (skutečný) výkon: cca 3¼ PS (koňské síly)
Vrtání: Ø 60 mm
Zdvih: 64 mm
Obsah: 181 ccm

Model D:
Daňový výkon: 1,18 St.-PS (Steuer-PS = daňové koně)
Brzděný (skutečný) výkon: cca 3½ PS (koňské síly)
Vrtání: Ø 64 mm
Zdvih: 64 mm
Obsah: 206 ccm

Model E:
Daňově osvobozený daňový výkon: 0,73 St.-PS
Brzděný (skutečný) výkon: cca 2 PS (koňské síly)
Vrtání: Ø 52 mm
Zdvih: 60 mm
Obsah: 128 ccm
tovární vyobrazení První provedení z roku 1924

mělo kyvadlovou přední vidlici (Pendelgabel) pouze s jedním spirálovým perem uprostřed, obě brzdy na zadní kolo (přední špalíkovou, zadní pásovou), stupačky lehké plechové, nosič na zadním blatníku a koženou brašnu na nářadí pod sedlem.
Dobový prospekt, v němž výrobce motocyklů DKW potenciálním zákazníkům sliboval, že
"Na šestikoňovém modelu to jde s láskou rychle."

Otázka ale je, jakých šest koní měl autor téhle reklamy na mysli, neboť podle předchozího továrního prospektu i ten nejsilnější typ D s motorem 206 ccm měl
pouze kolem 3½ koně...
1924
Dobový snímek prvního provedení (1924) získaný z fotografického archivu ing. Lapky z Českých Budějovic.
Slabinou strojů DKW ZM byly brzdy. U první série z roku 1924 působily obě jen na zadní kolo. Nožní byla pásová, ruční špalíkem, vtlačovaným do plechové řemenice klínového řemene.
Také přední vidlice byla od pozdějšího provedení odlišná, odpérovaná zatím jen jedním kónickým perem.
Tlumič výfuku
válcovitého tvaru byl napříč před motorem a měl malý pedál, kterým se za jízdy pohodlně dal přepínat režim „otevřený“ a „tlumený“. Mimo obec se tak dalo jet s otevřeným tlumičem, což bylo sice trochu hlučnější, ale kupodivu (autorem osobně ověřeno) motor ve stoupání skutečně lépe táhl.

Karburátor Framo
měl půlené šoupátko, jehož poloviny se ovládaly každá jinou páčkou. Když se k tomu ještě přidala ručním kolečkem regulovaná hlavní tryska, pak sice ovládání vyžadovalo vyšší motoristickou školu, ale na druhé straně umožňovalo i neuvěřitelně úspornou jízdu. Pokud se jezdec naučil přizpůsobovat bohatost směsi momentálnímu stoupání či klesání silnice, dalo se s touhle řemenovou dékávkou jet i pod tři litry na sto.
Tovární snímky motocyklu DKW typ ZM novějšího modelu od roku 1925:
Na prvním (zleva) s nízkými sportovními obloukovými řidítky,
na druhém (zprava) s širokými "turistickými" dolů ohnutými řidítky, obojí už s náboji kol "Komet" a přední vidlicí, nově odpérovanou dvojicí per vedle sebe. archiv Hošťálek tovární snímek
foto: archiv Hošťálek foto: archiv Hošťálek Trubková přední vidlice
byla kyvadlového uspořádání (Pendelgabel), kývající (pendlující) kolem příčného čepu, procházejícího spodními brýlemi vidlice. Pérovacím elementem byla dvojice vodorovně umístěných kónických spirálových per namáhaných na tlak, doplněná dvojicí protiper.

Na popisovaném stroji z Jihočeského motocyklového musea pruží kyvadlová přední vidlice docela dobře dodnes, až na to, že pokud je přední kolo nevyvážené (což v dochovaném stavu nevyvážené je), při větší rychlosti dost nepříjemně kmitá dopředu a dozadu.
Vidlici doplňují široká řidítka, která lze, díky bicyklovému typu sloupku, snadno výškově přestavit. Podle přání bylo možné vybrat si ze čtyř různě tvarovaných variant řidítek.
Pohodlné a praktické jsou abnormálně dlouhé stupačky z lisovaného ocelového plechu, v zadní vyvýšené části určené i pro opření nohou případného spolujezdce - tandemisty.
Německá dobová fotografie z výletu do přírody...
Typ ZM měl v průběhu výroby dva typy vyústění výfuku (do boku) z válce: na tomto snímku je to plechová expansní komora, složená ze dvou výlisků, zatímco stroj p. Tomáška měl vyústění žebrovaným hliníkovým kolínkem, do něhož byla vsazena oblouková roura, zaústěná do tlumiče.

Stroj byl dovybaven karbidovou lampou s vyvíječem, montovanou na řidítka.
Reklama z roku 1925

V Německu se motocykly DKW typu ZM staly velmi rychle populární.
Tato reklama dokládá nejen spoustu dosažených vítězství, ale i uvádí, že v roce 1925 už běhá po celém světě 70.000 motorů DKW!

Protože ale podle seznamu výrobních čísel bylo od začátku výroby do konce roku 1925 vyrobeno pouze 17.100 motocyklů typů Reichsfahrtmodell, SM a ZM dohromady, a k tomu jen pár desítek motocyklů závodních, je otázkou, kolik z oněch udávaných 70.00 bylo motorů bylo motocyklových.
Buď šlo o údaj hodně nadsazený, nebo je možné, že zahrnoval i firmou DKW vyráběné motory průmyslové, stacionární...
Motocykly DKW v Československu
U nás zastupovalo značku DKW "Prodejní ředitelství DKW pro Českou republiku", které mělo sídlo v Praze II., na Jungmanově náměstí číslo 22.
Takhle vypadal inzerát na model ZM s jednoduchými obloukovými řidítky, uveřejněný v roce 1924 v tehdy populárním časopisu Pražský ilustrovaný zpravodaj...
Na vyobrazení je verze s hliníkovým žebrovaným kolínkem výfuku a původními brzdami na zadní kolo - ruční špalíkovou a nožní pásovou.
Česká reklama, uveřejněná v knize Prof. Ing. Emila Čermáka "Motocykl"

Udávané rozmezí výkonu 2½ - 4 HP (koňské síly) odpovídá tomu, že továrna stejný motocykl nabízela ve čtyřech obsahových verzích 128 ccm, 175 ccm, 181 ccm a 206 ccm, daných různým vrtáním válce.
Také zde jde o verzi s hliníkovým žebrovaným kolínkem výfuku.
DKW typ ZM (foto z archivu rodiny Finfrlových) Dobový snímek, získaný z archivu rodiny Finfrlových z Českých Budějovic.
Na snímku je další stroj DKW ZM, pohybující se v Českých Budějovicích. Není sice příliš kvalitní, ale přesto je dokladem, že majitel problém s brzděním předního kola nějakým způsobem řešil. Jaký typ přední brzdy má stroj namontován ale není rozeznatelné a žádná informace se nedochovala.
(dnes v archivu Tomáše Krepse)
Kromě strojů DKW ZM na předchozích fotografiích z archivů Tomáše Krepse a ing. Lapky existoval (a dochoval se!) v Českých Budějovicích ještě jeden stroj tohoto typu a sice u fotografa pan Tomáška, vedoucího provozovny Technické fotografie.
Autor článku Petr Hošťálek se s panem Tomáškem seznámil někdy kolem roku 1980, kdy do této provozovny začal chodit kvůli fotopracím pro sítotisk, kde byl zaměstnán jako grafik.
Vlastně o té dékávce dávno věděl každý z budějovického Veteran Car Clubu, kromě Petra Hošťálka, který se do Budějovic přistěhoval až v roce 1976. Tradovalo se, že je u Tomášků na půdě, ale že ji nikomu neukazují. Ani Petr Hošťálek nebyl výjimkou. Až po několika letech směl spatřit alespoň tento černobílý snímek...
archiv Hošťálek Fotograf Tomášek na černobílé fotografii z roku 1973. Snímek od slepého ramene Malše je z okamžiku, kdy stroj (identifikační číslo 2572), schovaný celou dobu druhé světové války na půdě, zkoušel zpojízdnit, což se mu ale nepodařilo (a z technického důvodu ani podařit nemohlo). Jeho syn u toho samozřejmě nemohl chybět...
Když Petr Hošťálek dékávku od Tomášků získal do sbírky Jihočeského motocyklového musea, zjistil, že původní majitel (Tomáškův strýc fotograf Mareš) aby mu ji nezrekvírovali za války Němci, vyměnil původní setrvačník zapalování za napohled stejný, ale pro obrácený směr otáčení (ze stabilního motoru téže firmy), takže obráceně se točící zapalování, ač na pohled v pořádku, nemohlo fungovat.
Po tomto zjištění bylo potřeba ze setrvačníku vylisovat permanentní magnet ven, pootočit jej do správné polohy, znovu jej zalisovat a pojistit v nové poloze šroubem.
V té chvíli se motor, poprvé od druhé světové války, znovu rozeběhl!
Setrvačníkové zapalování Lima si vystačilo s jedinou cívkou – zapalovací. Osvětlení, pokud člověk nehodlal jezdit v noci, nebylo v té době ještě povinné, většina továrních prospektových fotografií je tudíž bez reflektoru. Jen ten, kdo chtěl jezdit i v noci, dokoupil si karbidku.
Marešů jezdili hodně, tudíž světlo pokládali za nezbytnost. Z toho důvodu si, nedlouho po nabytí stroje, nechali namontovat anglický vyvíječ a lampu firmy Lucas. Zcela jistě to tenkrát nebyla souprava levná, ale bráno dnešním pohledem se to vyplatilo, protože bezchybně funguje dodnes, jak dokazuje rozžehnutý acetylenový plamínek.
z lístkovnice Světa Motorů č.4 - 1974  -  také v tomto případě s žebrovaným hliníkovým kolínkem výfuku. V roce 1925 dostala obě kola brzděné náby firmy Komet,
čímž ale firma zákazníkům moc nepolepšila. Jejich účinek byl spíš zpomalovací, než brzdící. Není divu. Zadní nába měla průměr jen asi jako Torpedo jízdního kola, přední ještě menší a brzdný účinek měly uvnitř obstarávat střídavě lamely měděné a ocelové, mazané olejem. Na snímku je zrenovovaný typ ZM, který se v dubnu roku 1974 objevil s uvedením základních technických dat v lístkovnici otiskované na zadní straně časopisu Svět Motorů.
Detail dodatečné zadní bubnové brzdy Webb. I přes slabé brzdy znamenal typ ZM pro firmu DKW téměř okamžitý úspěch. Koncem roku 1924 se začal souběžně vyrábět typ SM, který měl stejný motor, ale v lisovaném plechovém rámu a továrna začala oba motocykly nabízet nejen za hotové, ale i na splátky. O necelé čtyři roky později už byla největším výrobcem motocyklů v Evropě a po roce 1931 se stala největším předválečným výrobcem motocyklů na světě.
Protože brzdy Komet moc nebrzdily, nechal původní majitel českobudějovického stroje (fotograf Mareš) zadní kolo opatřit patentovanou anglickou čelisťovou brzdou Webb. Její bubínek má sice velmi malý průměr, ale skutečně brzdí!

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
2002 - premiéra!
Nebyla jednoduchá. Petr Hošťálek přihlásil stroj, vyzbrojený rezervním falcovým pláštěm (smotaným na stupačce) i rezervním klínovým řemenem, do nově vypsané kategorie řemenových motocyklů na Veteran Rallye Křivonosku.

První etapu rallye, obnášející trasu vedlejšími silničkami z Křivonosky do Bechyně, absolvovala dékávka vcelku slušně, jen s jedinou opravou přetrženého klínového řemenu.
Problémy se ukázaly až po polední přestávce v Bechyni.
Při startu do druhé etapy si stroj zavzdoroval, kvůli "ulitému" karburátoru na našlápnutí nechytal a nechytal, takže jej jezdec nakonec musel nejen potupně roztlačit, ale poté se, kvůli začínajícímu dešti, i přiobléknout.
Zbývající část trati byla dost kopcovitá, původní spojka začala klouzat a úporně klouzal i řemen, zejména ve stoupání před Týnem nad Vltavou, takže ač motor šel, dékávka "lezla" do kopce sotva krokem a ještě ji v některých okamžicích bylo třeba pomáhat odstrkováním nohou.
Ale přestalo pršet, znovu se rozzářilo slunce a nakonec stroj přece jen dojel vlastní silou úspěšně do cíle...
Problém s klouzáním byl nejen v korkovém obložení spojky, to bylo jednoduše vyřešeno dvěma novými mezikružími z tabule korku, ale především v léty opotřebené "vyjeté" klínové řemenici, kterou už pro zeslabený materiál nešlo opravit a musela být nahrazena novou, vysoustruženou z plného materiálu.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
2003 - Veteran Rallye Křivonoska - podruhé
Vlastnímu startu dékávky předcházela upoutávka v Jihočeském Deníku s fotografií z minulého ročníku:
Petr Hošťálek na startu - foto Jana Heřmanová Tentokrát už byl start s řemenovým strojem DKW ZM bezproblémový a to i přesto, že trať tohoto ročníku vedla do Krumlova a měla tudíž několik velmi náročných stoupání, zejména v poslední fázi výjezdu ke Krumlovskému zámku.
Ale vyléčená spojka s novou řemenicí i novým korkovým obložením tentokrát fungovala bezchybně a díky tomu, že v průběhu předchozího roku Petr Hošťálek obdržel od neznámého dárce poštou balíček s dochovaným původním klínovým řemenem ještě z dvacátých let, stal se i řemenový převod bezproblémovým...
Za ten řemen díky!!!

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
2009 - Jičín
Od chvíle, kdy se motor tohoto motocyklu poprvé od války opět rozeběhl, stala se dékávka účastníkem mnoha veteránských srazů. Mimo jiných i každoročního jičínského srazu těch nejstarších vozidel, akce nazvané "Loukotě a řemeny".
Na snímku z roku 2009 je její jezdec Petr Hošťálek (vpravo) se vždy usměvavým a dobře naloženým kamarádem Jirkou Hořicem, který zde tradičně startuje s dvouválcovým řemenovým motocyklem anglické značky Ariel.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ve Svatém Jánu nad Malší - před startem jízdy 2009 - Svatý Jan nad Malší
V září 2009 absolvoval Petr Hošťálek s dékávkou ZM tradiční jihočeský závod historických vozidel "S kopce do kopce", pořádaný každoročně Sborem dobrovolných hasičů Sv. Jan nad Malší.
Na prvním snímku stroj před startem, na druhém věnec za účast na řemenovém stroji.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
V dešti v Sigmundsherbergu - foto ing. Gernot Schönleitner (2009) Vlevo prof. Fritz Ehn, vpravo Petr Hošťálek - foto ing.Gernot Schönleitner 2009 - Sigmundsherberg, Austria
V říjnu roku 2009 absolvovala dékávka cestu po ose (a zčásti i v dešti) až do 130 km vzdáleného rakouského Sigmundsherbergu, ke slavnostnímu otevření nového motocyklového musea prof. Fritze Ehna.
Snímek je z osobního srdečné přivítání s Fritzem Ehnem.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vlevo DKW ZM 1925, vpravo DKW SB 1937 - foto Hošťálek 2010.
2010 - Rasmussenovy Lažany
Devětadvacátého května 2010 přijel Petr Hošťálek (samozřejmě po ose) poprvé předvést řemenovou dékávku ZM na značkový sraz dvoutaktních strojů DKW, pořádaný Honzou Týle v Lažanech.
Na snímku je nerenovovaná dékávka v originálním dochovaném stavu, a se zažehnutým plamínkem karbidové lampy, protikladem mnohem modernějšího a excelentně zrenovovaného motocyklu DKW 250 SB.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
2011 - Bad Ischl, Austria
Dékávka z Jihočeského motocyklového musea, na snímku v sedle s přítelem Miloněm Dvořákem během příprav na Franz Josefs Fahrt 2011, pořádané v rakouských lázních Bad Ischl 15. 10. 2011. Miloň Dvořák - první důvěrné seznámení s dékávkou... ... a tady Miloň Dvořák již v plném tempu, bravurně ovládající páčky stroje s rutinou profesionála!
Promenáda v Bad Ischl - Miloň v dobovém (foto Hošťálek)
Promenáda v Bad Ischl - Miloň předvádí, čeho je DKW ještě dnes schopná! (foto Hošťálek 2011) Franz Josefs Fahrt, Bad Ischl 2011:

Na prvním snímku Miloň Dvořák v dobovém oblečení na městské promenádě, na druhém v prudkém tempu, po právě projeté ostré zatáčce.
Tady dékávka předvedla, že ač nerenovovaná, je i po 85 letech od svého vyrobení schopná uhánět úctyhodným tempem až 65 km/hod.!

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Fotografie dékávky ZM v exposici Jihočeského motocyklového musea v Českých Budějovicích.
Původní, nikdy nerenovovaný stav stroje, má svůj půvab.
Zejména pro znalce pak i nesmírně vypovídající hodnotu.