Drsné NEPÁLSKÉ SILNICE - díl první.

článek Petra Hošťálka "Cestování pod himálajskými velikány"

Závěr sezóny jsem strávil na nepálských silnicích a silničkách. Bylo to krásných dva a půl tisíce kilometrů za řidítky tak trochu antikvárního motocyklu Royal Enfield. Cestu organizovala moravská cestovka Rajbas a já se na ni přihlásil s tajným záměrem zjistit, co zákazník za své peníze dostane a jestli to stojí za to. Byl jsem víc než spokojen.
Po pravdě řečeno, kilometry to byly nejen krásné, ale chvílemi i dost adrenalinové. Nejen kvůli tomu, že Nepál je země hornatá a mezi kopci se tamní silnice vinou jako úzké stužky po úbočích, spadajících hned za krajnicí hluboko dolů. Tamní provoz je prostě pro Evropana značně nezvyklý…

Ne, nebude to povídání o cestě na motocyklu. To si můžete přečíst na stránkách ČMN. Tady vám chci předhodit pár postřehů o tom, jak se v Nepálu jezdí – a pár fotek, abyste viděli co tam jezdí! A protože jsme na stránkách Truck magazínu, tak hlavně jaké náklaďáky tam jezdí.
Za prvé:
V Nepálu se jezdí vlevo. Pro každého, kdo s levostranným provozem ještě nemá zkušenost, to logicky znamená maximální soustředění hned od prvního rozjezdu. A počítat s tím, že to bude chvíli trvat, než si zvykne. Díky dlouhodobým návykům je nebezpečné zejména odbočování, vyjíždění z postranní ulice doprava a samozřejmě veškeré kruhové objezdy…

Na první pohled vypadá dění na ulicích zdánlivě chaoticky.
Zvlášť ve větších městech, kde je provoz velmi hustý a hektický a kde na vozovce potkáte cokoliv. Krávu, nedbající jízdních pruhů, motocykl obsazený třemi dospělými osobami z nichž jeden je policajt, psy rozvážné a ostřílené i psy sebevrahy, obří náklaďáky, rikšaře, a v neposlední řadě spousty cestujícími ověšených autobusů a taxíků. Nikdo z nich vám nedaruje ani deset centimetrů. Každý věří, že má svobodné právo strčit čumák do mezery, kterou právě vidí – a taky to udělá!

Pokračování reportáže najdete v únorovém čísle časopisu Truck Magazín...

truckmagazin.cz