![]() |
JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUMČeské Budějovice |
|
exponáty archiv kresby cestopisy publikace dílna tisk | ||
Abecedně řazené materiály k vozidlům z celého světa.
|
||
![]() ![]() Petr Hošťálek Motoristický publicista, historik a grafik. Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea v Českých Budějovicích.
Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz). |
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu autorů stránek !
Často navštěvované: BMW - motocykl typ R 12 AERO - MINOR PETRÁK Speciál 2 x 125 ccm - 1949 MOTOR BD 1S 38 AVZ-2 "Levoboček" 1949 2010 - Renovace motoru A.K.D.
Poslední aktualizace:
8.2.2025 Motocykly civilní - LAURIN & KLEMENT typ T.B. - 1901 3.2.2025 Motocykly civilní - JAWA-ČZ 175 - 1959 31.1.2025 Š - ŠKODA autobusy 706 RO |
|
DKW automobil - typ F 89 L dodávkový
Doplněný původní článek Petra Hošťálka pro Truck Magazín z prosincového čísla 2017.
Výrobce: AUTO UNION GmbH, Ingolstadt
"Schnellaster" DKW F 89 L ("Rychlá dodávka")
byl první automobil, kterým zahájila svou novou kariéru po druhé světové válce znovuzrozená firma AUTO UNION GmbH v západní zóně Německa, v průmyslovém městě Ingolstadt. Poprvé byl tento nadějný užitkový automobil představen na jarním 3. Export-Messe Hannover 1949 (3. Exportním veletrhu Hannover 1949), následná sériová výroba pak byla zahájena od října téhož roku v prvních výrobních prostorách nové společnosti, kterými bylo přestavěné čtyřpodlažní silo, původně používané na skladování obilí. . „Dárcem orgánů“ pro dodávku byl známý dvoutaktní automobil DKW 700 Meisterklasse (1939 - 1942), u nás jezdící až do šedesátých let ve stovkách exemplářů… Motor byl paralelní stojatý dvouválec situovaný napříč a pohánějící za ním uloženou převodovku prostřednictvím dvojřadého primárního řetězu. Řetěz běžel pod hliníkovým bočním víkem, kde měla své místo i vícelamelová spojka, opět spíš motocyklová než automobilová a obojí bylo smáčeno olejovou lázní, obdobně jako např. u našich kývaček Jawa. Poslední ozubené kolo na výstupním hřídeli převodovky zabíralo přímo do věnce diferenciálu, takže soukolí převodovky i diferenciálu měly společnou olejovou náplň. Společná skříň motoru, převodovky s rozvodovkou i boční kryt primáru byly odlitky z lehké hliníkové slitiny a rovněž tak i hlava motoru. Z litiny byl pouze blok. Jako celek byl v motorové skříni uložený ve třech dvojicích klecových válečkových ložisek.
Charakteristickým rysem všech dvouválcových automobilových motorů DKW byla jejich jednoduchost. Tudíž chlazení termosyfonové, bez jakéhokoliv vodní pumpy i bez ventilátoru, také karburátor co nejjednodušší (horizontální Solex 30 BFLH bez akcelerační pumpičky) a doprava paliva se děla samospádem, z nádrže přímo v motorovém prostoru, jejíž benzínový kohout měl řidič v dosahu vpravo pod palubní deskou.
Elektrická výzbroj byla soustředěná do jednoho celku – rozměrného dynamostarteru, naklínovaného přímo na konci klikového hřídele. Dynamostarter zastával funkci jak startování, tak zdroje osvětlení, dobíjení baterie a jeho součástí byl i dvojitý přerušovač zapalování. Díky hmotě jeho rotoru nemusel mít motor žádný setrvačník. Nad zúženou partií byla přivařená plotna pro usazení hnacího agregátu a kozlík pro uchycení příčného listového péra. Vzadu rámové podélníky propojovala přivařená roura, v níž byly torzní tyče nezávislého zavěšení zadních kol na vlečených klikových ramenech. Červeně označené čtyři středové a dvě přední díry v příčkách rámu sloužily k upevnění karoserie. Nápravu doplňovalo hřebenové řízení, spojené s každým kolem samostatnou spojovací tyčí.
"Schnellaster DKW" byl v celé řadě aspektů předlohou pro moderní dodávkové automobily – nejen svou bezkapotovou koncepcí, ale i tím, že byl první s předním náhonem.
Také tento náhon byl převzat z osobního typu - na výstupních hřídelích z rozvodovky byly pružné spojky, umožňující nejen výkyv poloos při pérování, ale zároveň zastávající i funkci tlumičů záběru. Byly ze dvou sešroubovaných plechových prstenců, v nichž byly vyměnitelné gumové prstence, do jejichž vybrání zabíraly dvoukřídlé motýlovité unašeče - řešení, u nás důvěrně známé z automobilů Wartburg nebo IFA. Náboje těchto spojek měly vnitřní drážkování, do něhož byly vsunuté poloosy, končící u předních kol stejnoběžnými klouby. Pružné spojky i hnací poloosy běžely venku, nechráněné. Pouze stejnoběžné klouby u kol byly převlečené jednoduchými gumovými manžetami, upevněnými stahovacími "chladičovými" páskami.
Vůz měl šestnáctipalcová kola s plnými plechovými disky a prohloubenými ráfky, na které se montovaly tehdy v Evropě běžné balonové pneumatiky rozměru 5,50 – 16, přičemž u valníkového provedení, nebo u osmimístného minibusu bylo možno dostat na zakázku i pneumatiky 6,00 – 16. Novinkou proti předválečné produkci DKW ale bylo u „Schnellasteru“ použití kapalinových brzd.
Technické údaje DKW F 89 L (3/4 ton Schnellaster) - model 1949
Motor: dvoutaktní benzínový dvouválec DKW Způsob vyplachování: vratný, patent Schnürle Vrtání: Ø 76 mm Zdvih: 76 mm Obsah válců: 688 ccm Kompresní poměr: 1 : 5,9 Maximální výkon: 20 ks při 3.600 ot./min. (14,7 kW) Kroutící moment: 5,8 kgm při 2.300 ot./min. Počet ložisek klikového hřídele: 6, válečkových Karter motoru: z hliníkové slitiny Blok válců: snímací, litinový, společný pro oba válce Hlava válců: snímatelná, z hliníkové slitiny Písty: ploché, mírně bombírované, z hliníkové slitiny Ojniční ložiska: válečková Mazání: směsí oleje s benzínem 1:25 Chlazení: vodní, termosyfonové s ručně ovládanou žaluzií Obsah vody v chladiči: Karburátor: horizontální (vodorovný) Solex 30 BFLH Doprava paliva: samospádem z nádrže umístěné nad motorem Elektrický systém: 6 V bateriový, se samočinnou regulací zážehu Dynamostarter: SIBA 150W, umístěný na pravém konci klikového hřídele Baterie: 6V/45Ah Primární převod: dvouřadovým Duplex řetězem v olejové lázni Převodový poměr: 1 : 2 Spojka: vícelamelová v olejové lázni Ovládání spojky: mechanické, táhlem od nožního pedálu Převodovka: třístupňová se zpátečkou a diferenciálem, v bloku s motorem Výrobce hřídelů a ozubení: ZF (Zahnradfabrik Friedrichshafen) Řazení: dlouhou přímou pákou uprostřed vozu Rozvodovka s diferenciálem: vcelku s převodovou skříní Převod na rozvodovku: párem čelních kol se šikmým ozubením Rám: obdélníkový, svařený z uzavřených plechových profilů Zadní náprava: trubková s vlečenými klikovými rameny Zadní pérování: příčnými torzními tyčemi Tlumiče zadního pérování: hydraulické teleskopické Přední náprava: hnací, s nezávisle zavěšenými koly Přední pérování: příčným listovým pérem Tlumiče předního pérování: hydraulické teleskopické Řízení: hřebenové, volant vlevo Brzda nožní: hydraulická Duplex, působící na všechna kola Brzda ruční: mechanická, působící lanky na zadní kola Kola: 16“, plná disková, upevněná čtyřmi šrouby o rozteči 100 mm Ráfky: 3,25 D x 16, prohloubené Dodávka a Kombi: Rozvor: 2.500 mm Rozchod vpředu: 1.190 mm Rozchod vzadu: 1.260 mm Pneumatiky: 5,50 – 16 Váha s řidičem: 1.020 kg Celková délka vozu: 3.925 mm Celková šířka vozu: 1.550 mm Výška vozu: 1.900 mm Rozměry ložného prostoru: 1.970 x 1.390 x 1.580 mm Cena dodávky: 6.335,- DM Cena kombi: 6.975,- DM Bus 8-místný: Rozvor: 2.500 mm Rozchod vpředu: 1.190 mm Rozchod vzadu: 1.260 mm Pneumatiky: 5,50-16 (na přání 6,00 – 16) Váha s řidičem: 1.100 kg Celková délka vozu: 3.925 mm Celková šířka vozu: 1.550 mm Výška vozu: 1.900 mm Valník: Rozvor: 3.000 mm Rozchod vpředu: 1.190 mm Rozchod vzadu: 1.260 mm Pneumatiky: 6,00 - 16 Váha s řidičem valník: 1.040 kg Celková délka vozu: 4.440 mm Celková šířka vozu: 1.786 mm Výška vozu: 1.900 mm (2.035 mm s plachtou) Výška plochy valníku mad vozovkou: 778 mm Rozměry ložné plochy: 2.600 mm x 1.750 mm Plocha valníku: 4,55 čtverečních metrů Maximální rychlost: 78 km/hod. Spotřeba na 100 km: 9,5 litrů směsi Palivová nádrž: v motorovém prostoru Zákazníkům byl nabízen ve čtyřech verzích: Dodávkový, Kombi, Bus a valník (na přání s oblouky a plachtou).
Šikmé čelní okno mělo stírač pouze před řidičem, boky vozu dělil jen jediný vodorovný prolis a výkroje pro kola byly strohé, nijak a ničím nezvýrazněné. Dveře pro posádku měly spouštěcí okna na kličky a pevné závětrné trojúhelníčky a směrem dolů se kvůli podběhům předních kol výrazně zužovaly.
Základním provedením byla dodávka, která se prodávala za cenu 6.335,- DM U nás byla informativní fotografie nové dodávky DKW F 89 L poprvé otištěna v časopisu Svět motorů v březnovém čísle ročníku 1950. Stejně, jako u dodávkového provedení, i tady byl přístup do nákladového prostoru pouze dveřmi v zadní stěně vozu. Prodejní cena byla 6.975,- DM Prodejní cena byla 7.675,- DM Vyobrazení je z titulní stránky firemního prospektu. Cena valníku v základním provedení byla 5.885,- DM Dochovaný snímek je "DKW Schnellaster" v provedení skříňová dodávka z dřevěných palubek, s bočními nakládacími dveřmi navíc. Údaj o tom, kolik bylo takovýchhle exemplářů vyrobeno, není k disposici...
Navzdory svému maličkému motoru (jen 700 ccm) byl dodávkový DKW "Schnellaster" přijat veřejností mimořádně příznivě.
Především proto, že v poválečném Německu se po prohrané válce výroba vozidel rozbíhala pomalu a s mnoha obtížemi. Některé podniky skončily definitivně, doslova srovnány se zemí a ostatní rozbombardované se vzpamatovávaly pomalu a těžko. Mnohé zatím ještě nedostaly povolení znovu začít vyrábět a z jiných vítězné armády (zejména Rusové) odvezli veškeré provozuschopné zařízení. Takže konkurencí byly zpočátku jen tří- a čtyřkolové dodávky Tempo, vyráběné firmou Tempo-Werke Hamburg-Harburg. Brzy ale přibyli další výrobci Goliath, Gutbrod a od roku 1950 se začala rozjíždět velkosériová výroba brzy nejúspěšnějšího německého užitkového vozu VW Bus a VW Transporter.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
1952 Nejen přirozený technický vývoj, ale i popsaný postupný nástup konkurence, si v Ingolstadtu vynutily první úpravy "Schnellasteru", i když zatím byl stále ještě dobře prodejný. To, spolu se zvýšením výkonu motoru o dva koně, o poznání zlepšilo jízdní výkony. Primární převod řetězem v olejové lázni zůstal zachován. Jen byl oddělen od prostoru spojky, protože ta teď byla suchá a jednolamelová, normalizovaného automobilového provedení "Komet K 10" od firmy Fichtel & Sachs. Standardní rozvor byl 2.750 mm Prodloužený rozvor pak 3.000 mm 1 - 1.390 mm 2 - 1.490 mm 3 - 1.590 mm 4 - 1.690 mm To mělo usnadňovat možnost realizace nejrůznějších užitkových nástaveb. V této podobě se vylepšený typ, zvenku charakteristický kruhovými blatníčky, vystupujícími z obrysu karoserie a novým prolisem vprostřed odklápěcího víka motoru, se pod nezměněným označením DKW F 89 L vyráběl ještě celé dvě další sezóny, až do konce roku 1954.
Použité podklady:
DKW archiv Mirko a Jana Jedličky (poděkování) Archiv Jihočeského motocyklového musea Publikace: Oswald, Deutsche Last- und Lieferwagen Kirchberg, Bildatlas Auto Union Rauch, DKW – Die Geschichte einer Weltmarke |