Svezu tě, že budeš zelenej! - 2005

Původní článek v ČMN do Petra Hájka

Svezu tě, že budeš zelenej!

Těmito slovy mě vyzval Petr Hošťálek k nastoupení do jeho sajdkáry. Naštěstí před ta slova uvedená v titulku ještě předložil podmínečnou větu: Jestli chceš... Měl jsem tedy možnost volby, ale já tu nabídku nepřijal – zelený a Háječek, to by asi přeci jen bylo už moc.

text a foto: Petr Hájek (petr@bikes.cz)

Obvod Země je na rovníku asi tak 40 000 km a stejnou vzdálenost hodlá urazit Petr Hošťálek z Českých Budějovic na cestě do Pekingu a zpět přes Paříž. Tu trasu absolvuje v sedle Kawasaki W650 se sajdkárem Velorex a my jsme si jeho kombinaci přijeli do „Budějic“ vyzkoušet.
Petr Hošťálek je velice zajímavý člověk. Narodil se před 62 lety v městě aut Mladé Boleslavi a to ho poznamenalo na celý život. V osmašedesátém napsal do Škodovky dopis, že Tatra má muzeum aut a proč tedy oni ne, a tak ho pozvali (napsali mu prý: když jste tak chytrej...), aby jim nějaké muzeum zřídil. A on to udělal. Pak ale přišla normalizace a komunisté Hošťálka z muzea vyhodili. Jeho otec totiž pracoval jako houslový virtuos v Mozarteu v Salcburku a když ho „strana a vláda“ z angažmá „odvolala“, rozhodl se zůstat v Rakousku.
Petr Hošťálek také muzicíroval, hrál swing a dixieland a psal i texty k písním, např. Pancéřová Dodžka je jeho dílkem a Kapitán Kid mu k ní udělal muziku. V tom osmašedesátém už měl Petr Hošťálek šest historických aut a asi 20 motorek. Jeho první motorkou byl Harley s loďkou, koupil si ho v sedmnácti a stál ho tisícovku. Za rok koupil za tři stovky Indiana solo a tak to pokračovalo. V 19-ti si koupil v antikvariátě Barziniho knížku o závodě Peking-Paříž a hrozně ho to vzalo. Ta cesta se stala jeho životním snem. V roce 75. výročí závodu se měl jet revival a Hošťálek se přihlásil s Aerovkou cililinkem. Těsně před startem ale prohlásila ruská strana a vláda, že přes Rusko (tehdy SSSR) závod nepustí. A teď tu je tedy Petr Hošťálek s dvouválcovou Kawou a sajdkárem Velorex a vydá se po stopách závodu úplně sám.
Původně to ovšem mělo být úplně jinak. Petr Hošťálek chtěl jet do Pekingu vlakem, tam si koupit čínskou kopii ruské „Emky“ (to je ruská kopie německého BMW) se sajdou a s ní jet do Paříže. Ukázalo se ale, že by byly neřešitelné problémy s přihlášením motocyklu v Číně, kde vlastně sajdkáry ani nesmějí Číňané mít, a odkud by ho s čínskou motorkou nepustili do Mongolska. Proto změnil plán a rozhodl se jet s Kawasaki už z domova, pak jet zpět po trase někdejšího závodu a najet z Francie ještě „pár“ kilometrů, aby to hodilo vzdálenost kolem rovníku. A proč zrovna W 650? Protože je to takový retromodel, měl by vydržet celou cestu bez problémů a jezdí na 91oktanový benzín.
Kawasaki je skoro nová, má nějakých 12 tisíc zajížděcích kilometrů. Hošťálek napsal dovozci, jestli by ho na expedici nějakým způsobem nepodpořil, ale přišel jen dopis, že model W650 je pro firmu reklamně nezajímavý a krom toho „se vůbec nehodí pro jízdu v terénu.“ Tím větší by to nejspíš byla reklama... Petr Hošťálek jezdí přes 40 let a sám postavil několik sajdkár, a tak ví, jak má svou jízdní soupravu připravit. Tak např. vyměnil sériové pneumatiky za automobilové retro-pneu Kudrnáč s plochým běhounem, protože motorka se sajdou nepojede nikdy v náklonu a kulaté pneu jsou na nic, akorát by se sjely na středu. K tomu ovšem musel přeplést ráfky, ten přední dostal o palec menší průměr.
Přední vidlice byla přitvrzena tlačnými šrouby k pružinám. Náhradní pneu umístil pod sajdkár, v sajdě poveze zásoby oleje na celou cestu (20 litrů), pět velkých sprejů na řetěz a jeden malý do písčitých krajin, dvě duše a lepení. Z náhradních dílů má s sebou jen jeden řetěz, osazení spojky a brzdové destičky. Na jízdní soupravě budou čtyři plastové kufry Givi, kanystr s vodou (10 l), kanystr s benzínem (20 l, stooktanový, aby se dal smíchat s benzínem pochybných kvalit a vytvořil přijatelnou směs), pevné lano. Petr Hošťálek snížil celkový převod použitím o čtyři zuby větší rozety. Maximálka trochu spadne, ale cestovní rychlost 120 km/h je dostačující. Specialitou je prototyp tlumiče řízení Velorex (tahle firma ze Žamberka vyrábí ročně asi 300 sajdkár, ale v Česku prodá tak tři-čtyři kousky, hodně jich končí v USA).
Obě zadní kola dostala zástěrky a na řídítkách je velké plexi: „Jezdím rád v otevřených helmách v tričku a třeba v sandálech. I proto jsem volil sajdu, nemusím jezdit v protektorech, když je horko, a tak. Je to úplně jiná filosofie dálkové jízdy. Je blbost na jednostopou motorku naložit 80 kilo bagáže, jsi širokej a můžeš sebou snadno fláknout,“ komentuje svou volbu Petr Hošťálek.
Na sajdu musela být vyvedena elektrika, specialitou jsou „kápě“ pro pravé blinkry motorky, po odmontování sajdy (jen čtyři šrouby!) stačí sundat krytky a motorka je připravena pro jízdu solo. To je nutné, protože by Číňané Hošťálka do země se sajdou nepustili, takže ji na mongolských hranicích odpojí, uloží u místních hasičů a do Pekingu a zpět pojede solo – vždyť je to „jen“ 700 km (z toho dvě třetiny pouští Gobi)...
Už víte, co poveze Petr Hošťálek pro motorku, a co pro sebe? „Tři trika, patery slipy, pořádnej svetr a nepromokavé textilní oblečené od Padany, benzínový vařič, skládací umyvadlo půjčené od souseda. Dvě helmy, jednu otevřenou a jednu integrálu do deště, kraťasy a sandály,“ diktuje mi Petr výčet své výbavy a dodává: „A s chutí bych si vzal s sebou nějakou pěknou milenku!“ No, snad jeho žena nečte ČMN, aby neměl problém... Abych nezapomněl – ve výbavě nechybí moskytiéra, protože: „Svůj dlouholetej sen si nenechám otrávit nějakým ruským komárem!“ Protože naše repelenty jsou prý na ruské komáry neúčinné, poveze Petr Hošťálek ruský Komarex, ten prý skolí i průměrného Evropana...

Kawasaki je skoro nová, má nějakých 12 tisíc zajížděcích kilometrů. Hošťálek napsal dovozci, jestli by ho na expedici nějakým způsobem nepodpořil, ale přišel jen dopis, že model W650 je pro firmu reklamně nezajímavý a krom toho „se vůbec nehodí pro jízdu v terénu.“ Tím větší by to nejspíš byla reklama... Petr Hošťálek jezdí přes 40 let a sám postavil několik sajdkár, a tak ví, jak má svou jízdní soupravu připravit. Tak např. vyměnil sériové pneumatiky za automobilové retro-pneu Kudrnáč s plochým běhounem, protože motorka se sajdou nepojede nikdy v náklonu a kulaté pneu jsou na nic, akorát by se sjely na středu. K tomu ovšem musel přeplést ráfky, ten přední dostal o palec menší průměr.
Přední vidlice byla přitvrzena tlačnými šrouby k pružinám. Náhradní pneu umístil pod sajdkár, v sajdě poveze zásoby oleje na celou cestu (20 litrů), pět velkých sprejů na řetěz a jeden malý do písčitých krajin, dvě duše a lepení. Z náhradních dílů má s sebou jen jeden řetěz, osazení spojky a brzdové destičky. Na jízdní soupravě budou čtyři plastové kufry Givi, kanystr s vodou (10 l), kanystr s benzínem (20 l, stooktanový, aby se dal smíchat s benzínem pochybných kvalit a vytvořil přijatelnou směs), pevné lano. Petr Hošťálek snížil celkový převod použitím o čtyři zuby větší rozety. Maximálka trochu spadne, ale cestovní rychlost 120 km/h je dostačující. Specialitou je prototyp tlumiče řízení Velorex (tahle firma ze Žamberka vyrábí ročně asi 300 sajdkár, ale v Česku prodá tak tři-čtyři kousky, hodně jich končí v USA).
Obě zadní kola dostala zástěrky a na řídítkách je velké plexi: „Jezdím rád v otevřených helmách v tričku a třeba v sandálech. I proto jsem volil sajdu, nemusím jezdit v protektorech, když je horko, a tak. Je to úplně jiná filosofie dálkové jízdy. Je blbost na jednostopou motorku naložit 80 kilo bagáže, jsi širokej a můžeš sebou snadno fláknout,“ komentuje svou volbu Petr Hošťálek.
Na sajdu musela být vyvedena elektrika, specialitou jsou „kápě“ pro pravé blinkry motorky, po odmontování sajdy (jen čtyři šrouby!) stačí sundat krytky a motorka je připravena pro jízdu solo. To je nutné, protože by Číňané Hošťálka do země se sajdou nepustili, takže ji na mongolských hranicích odpojí, uloží u místních hasičů a do Pekingu a zpět pojede solo – vždyť je to „jen“ 700 km (z toho dvě třetiny pouští Gobi)...
Už víte, co poveze Petr Hošťálek pro motorku, a co pro sebe? „Tři trika, patery slipy, pořádnej svetr a nepromokavé textilní oblečené od Padany, benzínový vařič, skládací umyvadlo půjčené od souseda. Dvě helmy, jednu otevřenou a jednu integrálu do deště, kraťasy a sandály,“ diktuje mi Petr výčet své výbavy a dodává: „A s chutí bych si vzal s sebou nějakou pěknou milenku!“ No, snad jeho žena nečte ČMN, aby neměl problém... Abych nezapomněl – ve výbavě nechybí moskytiéra, protože: „Svůj dlouholetej sen si nenechám otrávit nějakým ruským komárem!“ Protože naše repelenty jsou prý na ruské komáry neúčinné, poveze Petr Hošťálek ruský Komarex, ten prý skolí i průměrného Evropana...

Abych to uzavřel, Petr Hošťálek mne ve své sajdě svezl a nechal mě i řídit, ale přiznávám, že bych s ním neměnil. Do Číny a zpátky se může vydat jen takový blázen jako on. Zaplať ale Pámbu, že takoví ještě jsou.