Report - 03

Konečně motorka

Tak už jsem konečně na místě startu. Jsem v Lianyungangu a už mám i motorku, na které expedici pojedu. Dorazil jsem včera a ó hrůzo: zase slavnostní večeře na uvítanou! Já se nemám šanci zhubnout. Děsím se toho, že dvoustovka mě neuveze a nic silnějšího u firmy QINGQI nevyrábějí! Během dopoledne jsem za přihlížení dvou dalších účastníků expedice montoval na stroj, který mi byl přidělen, svoje kufry a řidítka. Drobný problém se objevil v tom, že jsem dostal model, který je od mého tréninkového doma v několika detailech odlišný. Například má jinou přední vidlici. Zatímco na mém doma už jsou parádní zlatě eloxované upsajdy, tady jsou to ještě teleskopy klasické. Díky tomu jsem nemohl zatím namontovat plexisklo, protože spony, které drží vzpěry plexiskla na vidlici, jsem najednou měl moc velké. Tahle vidlice má mnohem štíhlejší nosné tyče. Ale to je detail, to se vyřeší zítra.

Hned po ránu, když po snídani vyrážím z hotelu obhlédnout okolí, napadá mě, jak jiný je zdejší svět. A kam spěje: hrůza, páni motorkáři!!!
Zatímco v Evropě se motocykl, který nemá alespoň sedm set padesát kubíků obsahu, pokládá za učební pomůcku pro teenagery a žádný skalní motorkář si ho ani nepovšimne, tady je všechno jinak. Kolem mě sviští stovky a stovky elektrifikovaných jízdních kol!
Kdysi Lenin řekl, že elektrifikace a sověty, to že je budoucnost Ruska. Tady to vypadá, že elektrifikace a dvě kola, to že je budoucnost masového motorizmu!

V továrně QINGQI mi jedna z dam řekla, že od roku 2002 se v Číně každoročně prodává patnáct milionů motocyklů. Jenom v Číně, do toho není započítán export! Musel jsem se ptát znova, protože jsem myslel, že jsem se přeslechl, ale zopakovala mi to. Čína je velká a hlavní podíl trhu tvoří její dosud nenasycený venkov. V tom případě by mě ovšem zajímalo, kolik se tedy v Číně prodá za rok elektrických bicyklů a skůtrů, protože těch je na ulici vidět několikanásobně víc, než motorek.

Ty nejjednodušší skutečně vypadají jen jako jízdní kola a někde na nich je umístěna krabice s baterií. Daleko víc je ale těch, které už vypadají jako luxusní mopedy a když si je pozorněji prohlížím, vidím, že box s baterií je vyřešen jako plastová krabice i s uchem, aby se to dalo lehce a jednoduše vyjmout a odnést domů nabít.

Na baterie jezdí v Číně i skútry. A jak panečku! Jen si všimněte, jak těm krásnejm holkám vlajou sukně i vlasy!
A když dojde baterka, tak stačí sáhnout za sebe, do kufru, kde jsou jako příslušenství bicyklové pedály, které se nastrčí na ty krátké čtyřhranné hřídele, které po stranách ze skútru po straně trčí, a domů lze dojet jako na obyčejném kole...

Stojím na ulici a nestačím fotit. Jedou jeden za druhým a jeden krásnější a elegantnější než druhý. To jediné, co mají společné, je masivní náboj zadního kola, ve kterém je celé tajemství těchto strojů: vestavěný nábojový elektromotor. Vede k němu kablík, kterého si skoro nevšimnete, není silnější než šňůra od topinkovače, ale je neuvěřitelné, jak s tím tyhle elektromopedy uhánějí.

Včera, při té slavnostní večeři, jsem se dozvěděl, že expedici s námi pojede i jedna asi třicetiletá žena. No a proč ne? Tady musí být ženy ty nejlepší motorkářky na světě, v té záplavě provozu jednostopých vozidel. Řídí tu nejmíň polovinu toho všeho, co se tu na dvou kolech pohybuje a je znát, že právě elektrické mopedy a skůtry jim vyhovují nejlíp. Některé mají naložené dvě děti, k tomu nákup a jak jsem si stačil všimnout, dokážou klidně řídit jen jednou rukou, druhou přitom telefonovat a ještě se bravurně vyhýbat každému, kdo jim vjede do cesty. Ne, tohle by opravdu asi žádný chlap nedokázal...

Takže nejen, že v Číně mají vyřešeno elektrický pohon jednostopých vozidel pro každodenní používání, ale dokonce tu už jezdí mopedy s náhonem na obě kola! Jak je to geniálně jednoduché: stačí hnací kolo s elektromotorem v náboji namontovat i dopředu – a je to! Celý problém přenosu síly řeší druhý kablík, který se vine nenápadně po přední vidlici. V té chvíli si pak můžete vybrat: je libo přední náhon? Nebo zadní? Nebo na obě kola a hurá do terénu? Stačí cvrnknout úplně malinkatým přepínačem na palubní desce. A když baterie dojdou, nic se neděje. Pořád ještě je tu alternativní pohon pedály. Vždyť to přeci může jet i jen jako jízdní kolo...

Takže páni motorkáři: po prvních dojmech z dnešní Číny mám pocit, že se nad námi stahují hrozivá mračna! Pohledem šikmých čínských očí to nevypadá, že by budoucnost motocyklového světa byla ve znamení dušeného bublání těžkého Harleye a příjemných vibracích pod zadkem! Spíš to vypadá, že našim příštím motorkám bude někde z pod sedla čouhat prodlužovačka, aby se přes noc daly zastrčit do zásuvky v kočárkárně. Je mi nás líto...

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Galerie fotografií: