![]() |
JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUMČeské Budějovice |
|
exponáty archiv kresby cestopisy publikace dílna tisk | ||
Info pro novináře, presskit.
|
||
![]() ![]() Petr Hošťálek Motoristický publicista, historik a grafik. Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea v Českých Budějovicích.
Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz). |
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu autorů stránek !
Často navštěvované: JAWA 250 soutěžní ÚDA Praha - 1951 ŠKODA nákladní typ 150 AERO - MINOR AERO 662 - typ 16 HP a 18 HP OGAR 350 (Jawa) - 1948
Poslední aktualizace:
3.2.2025 Motocykly civilní - JAWA-ČZ 175 - 1959 31.1.2025 Š - ŠKODA autobusy 706 RO Č - ČZ 125 c - 150 c (odpérovaná) |
|
Pyrenejemi na třech kolech
Článek Petra Hošťálka pro reklamní leták Terno
Víte co? Pojeďte do Španělska!
Jestli si myslíte, že jste celý tenhle úvod museli přelouskat jen proto, abych vám nakonec prozradil, kam na dovolenou, tak jste vedle! Já vás chtěl vlastně navést na to, jak! Autobusem? Ani za nic! Vlakem je to totéž. A autem? Zejména do teplých krajin je to jak cestovat v rozpálené konzervě. Motorka by byla určitě lepší, ale na tu se zas nevejdou víc než dva a to ještě manželka, milenka, či jen přítelkyně, namítá, že není kam dát zavazadla a že to může upadnout! Což má tedy pravdu… Co je tedy ideální? Zkuste se vrátit do časů našich dědečků a usedněte na důstojný motocykl se sidecarem! Španělsko, či to málo z něj, co se dá za deset dní stihnout (tedy Katalánie) je pro tenhle způsob cestování úplně ideální. Tolik zatáček, horských silnic a rozmanitých údolí hned tak nenajdete, to svezení opravdu stojí za to.
Jen Barcelona, ta mě příliš nenadchla. Ne, že by se tu nebylo na co koukat, ukázky Gaudího architektury jsou určitě úchvatné pro každého, ale na ty se skutečně raději přijeďte podívat klimatizovaným autobusem s průvodcem, protože řídíte-li po Barceloně vlastní vozidlo, nemáte na místní pozoruhodnosti ani pomyšlení.
Zdejší dopravní situaci charakterizuje poznámka v autoatlasu jako „chaotickou“ a umocňuje ji záplava malých mopedů a skútrů, které se ve vražedném tempu a bez pudu sebezáchovy vecpou do kterékoliv volné mezery. Jsem rád, když přední kolo mašiny konečně míří ven z města a silnice zvolna začíná mířit do kopce. Stmívá se, první kemp bude přímo vedle silnice, honem rozbalit stan, než bude úplná tma a pak už jen klidná noc, kdy do spaní šumí auťáky projíždějící po nedaleké dálnici. Na silnici balvan takový, že stojí zato se u něj vyfotografovat, i když rozum by velel pryč odsud! Když spadl jeden, může spadnout další dřív, než zmáčkneš spoušť…
Katalánie je rájem nejen pro motorkáře, ale i pro cyklisty. Potkáte je osamělé, i v celých pelotonech. Šlapou, až z nich kape, do kopce na Monserrat, do kopců v Andoře i do všech ostatních kopců, co jich po zdejší části Španělska je. To, co mě hlavně překvapilo, je, že to nejsou žádní mladí kluci. Sem se jezdí dřít a udržovat se ve formě páni středního až seniorského věku a všech možných národností. Jasně. Je tu krásně, příroda okolo pěkná a svět silnic zpoza řidítek má své kouzlo. Taky rád držím řidítka v ruce. Ale že by se mi přitom chtělo šlapat…, to radši cítím pod sebou chvění pořádně silného motoru!
Své kouzlo má i spaní nadivoko, každý večer někde jinde. Třebas vedle potoka, kde se mezi balvany dá najít krásná tůň na koupání ve zběsile rychlé vodě, studené tak, že jednou rukou musíte odhánět kry a druhou lední medvědy. To víte, voda z hor…
Ale místo pro stan ideální a všude kolem oblázků, že propadáte šílenství z jejich krásy a příští den odvážíte s sebou půl sajdkáru kamení. Když to všechno projedete a užijete si hor, stojí zato aspoň poslední dva dny strávit poblíž moře. Costa Brava je pobřeží vyhlášené a je tu opravdu pěkně. Před začátkem sezóny, z kraje června, tu ještě skoro nikdo není a voda je – no řekněme taková dost osvěžující. Ale i na to se dá zvyknout, když slunce svítí.
Španělé jsou asi dost tolerantní. Nebo vědí, že turisté přinášejí s sebou peníze a ta tolerance pramení z toho. V každém případě – neřeknou vám nic, ani když rozbalíte stan v parku přímo vedle vil na okraji města a když už náhodou kráčejí kolem vyvenčit psího miláčka, nebo zpoceně obíhají své sportovní kolečko v teplákách a s ručníkem okolo krku, nezapomenou i toho podivného turistu s ještě podivnějším archaickým motocyklem s úsměvem pozdravit.
Jeďte do Španělska! Pijte tam španělské červené víno. A hlavně - jeďte tam na motocyklu se sajdkárem, ať je jakékoliv značky! Bude to zážitek, jaký jste dosud nepoznali. Jen počítejte s tím, že pokud to s vámi absolvuje manželka (milenka, či jen přítelkyně), nadchne ji to tak, že tento způsob dovolené se stane vaší každoroční povinností.
|