2010 - Renovace motorku BD 1S 38 AVZ-2 "Levoboček"

Když jsem v roce 2002 navštívil pana Bohuslava Pilse z Kamenného Újezda u Českých Budějovic, abych se od něj dozvěděl něco o Vladislavu Vlkovi, známém československém předválečném motocyklovém závodníkovi, ale především konstruktérovi motocyklů Hurikan, pan Pils se náhle uprostřed rozhovoru plácnul do čela a prohlásil:

"Vždyť já tu vlastně po Vlčákovi něco mám! Běž ženo na půdu a přines ten motorek, co leží za schodama!"

Sám tam nemohl, byl právě po srdečním by-passu, v pyžamu, v rekonvalescenci. Paní Pilsová byla z půdy za okamžik zpátky a zaprášený motorek, co nesla v ruce, nebyl ani příliš velký, ani nijak těžký. Mrňavý, ale zatraceně zajímavý! Takovou konstrukci jsem jakživ neviděl...

Dostal jsem kafe, Bohuslav Pils se usadil ke stolu a začal vyprávět:

„Vlk prototypy všech tří velomotorků zkoušel před tehdejší vývojovou dílnou "U Pártlů". To bývala soukromá autodílna na rohu Linecké a Mánesovy ulice, která patřila panu Pártlovi, budějovickému zástupci automobilů Aero, než mu ji komunisti sebrali a začlenili pod národní podnik Motor-Union.
Velomotorky byly namontované do bicyklů a uvázané na tyči musely celý den běhat dokolečka kolem otočného sloupku na dvoře, až se v nich vařil olej.
Jednou, když se Vlk vrátil z porady, prohlásil, že je načase začít Levobočka zkoušet v normálním provozu. Levoboček mu říkal, protože se montoval po levém boku zadního kola. Ale taky proto, protože to bylo tak trošku jeho ne zrovna moc povedené dítě. Motorek co chvíli zlobil, hlavně se ale hodně přehříval.
Zkrátka jeden ze tří realizovaných prototypů mi dal, abych ho prý namontoval na jízdní kolo mého otce.
Táta byl ajznboňák a každý den na kole dojížděl do služby na dráze. Vlk to samozřejmě věděl, dobře jsme se znali, protože jsme spolu trávili dost času a já s ním jezdil jako mechanik, když jezdil závodit s Hurikanem.
Táta měl s velomotorkem denně jezdit do práce a pořádně ho odzkoušet. Jenže ten motorek byl trucovitý a na spolehlivé denní používání zdaleka nebyl zralý. Prostě takový nevydařený levoboček.
Když pak v padesátých letech fabrika o jeho další vývoj ztratila zájem a Vlk se sebral a z funkce šéfa vývojové dílny Motor-Unionu odešel do Prahy, dělat kariéru na Motokovu, skončil velomotorek u nás na půdě. No a tam ležel za schodama, než jsem si na něj dneska vzpomněl. Tak si ho vem, v tvém motocyklovém museu bude na správném místě!“

Motorek BD 1S 38 AVZ-2
navrhl Vladislav Vlk co nejjednodušší, jako svisle dělený hliníkový odlitek vcelku s chladicími žebry válce a půleným výfukem. Do něj se měl vložit klikový hřídel s ojnicí a pístem už ve vložce válce, pak výstupní hřídel se spojkou - a jen to sešroubovat a přiklopit hlavou válce.

Idea svisle děleného monobloku
včetně žeber válce i výfuku byla zdánlivě geniální a při sériové produkci slibovala rychlou a jednoduchou montáž. Vlk ale nedomyslel, že výfukové koleno a tlumicí přepážky přímo v odlitku budou díky tepelné vodivosti hliníku celek zahřívat natolik, že to bude v provozu neúnosné (což se ukázalo při zkouškách, kdy se v převodovce doslova vařil olej).

Ocelová vložka válce
má výrobně jednoduchá (jen vrtaná) okénka sání, přepouštění i výfuku a přepouštěcí kanál tvoří jen vybrání v odlitcích. Primitivní řešení okének vložky vrtáním obhajoval Vlk tím, že je to nejlevnější, a že požadovaný výkon 0,7 koně při 3.500 otáčkách za minutu to splňuje.
Letmo uložený klikový hřídel navrhnul z jednoho kusu a protizávaží, s jehož velikostí v průběhu zkoušek kvůli co nejnižším vibracím laboroval, přišroubované.

Primární převod
je ozubeným kolečkem s jednoduchými přímými zuby, zabírajícím do věnce spojky.
Spojka je stlačována centrální spirálovou pružinou.

Setrvačníkové zapalování
bylo na levé straně pod esteticky tvarovaným hliníkovým víkem.

Víko dochovaného prototypového exempláře má uprostřed jen prázdný předlitý kroužek. Pro případnou sériovou výrobu se v tomto místě uvažovalo logo MU (Motor Union).

Vlkův hliníkový karburátor s difuzorem ø 9 mm byl okopírovaný podle italského karburátoru pomocného velomotorku Mosquito a to včetně víčka filtru, jehož otočením se přivíral vzduch při studeném startu.

Více o historii vzniku popisovaného velomotorku zde