JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUM

České Budějovice

exponáty     archiv     kresby     cestopisy     publikace     dílna     tisk
Info pro novináře, presskit.

 vyhledávání:


Petr Hošťálek

Motoristický publicista,
historik a grafik.
Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea
v Českých Budějovicích.


Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz)
.
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu
autorů stránek !


Drsné NEPÁLSKÉ SILNICE - díl první.

článek Petra Hošťálka "Cestování pod himálajskými velikány"

Truck Magazin únor 2011 Závěr sezóny jsem strávil na nepálských silnicích a silničkách. Bylo to krásných dva a půl tisíce kilometrů za řidítky tak trochu antikvárního motocyklu Royal Enfield. Cestu organizovala moravská cestovka Rajbas a já se na ni přihlásil s tajným záměrem zjistit, co zákazník za své peníze dostane a jestli to stojí za to. Byl jsem víc než spokojen.
Po pravdě řečeno, kilometry to byly nejen krásné, ale chvílemi i dost adrenalinové. Nejen kvůli tomu, že Nepál je země hornatá a mezi kopci se tamní silnice vinou jako úzké stužky po úbočích, spadajících hned za krajnicí hluboko dolů. Tamní provoz je prostě pro Evropana značně nezvyklý…

Takový úplně normální a na místní, nepálské, poměry normálně olakovaný náklaďák Tata. Tři nápravy, ale poháněná jen jedna (prostřední), takže 6 x 2. Jak vidíte, výstražné trojúhelníky má řidič s sebou hned dva… Ne, nebude to povídání o cestě na motocyklu. To si můžete přečíst na stránkách ČMN. Tady vám chci předhodit pár postřehů o tom, jak se v Nepálu jezdí – a pár fotek, abyste viděli co tam jezdí! A protože jsme na stránkách Truck magazínu, tak hlavně jaké náklaďáky tam jezdí.
Za prvé:
V Nepálu se jezdí vlevo. Pro každého, kdo s levostranným provozem ještě nemá zkušenost, to logicky znamená maximální soustředění hned od prvního rozjezdu. A počítat s tím, že to bude chvíli trvat, než si zvykne. Díky dlouhodobým návykům je nebezpečné zejména odbočování, vyjíždění z postranní ulice doprava a samozřejmě veškeré kruhové objezdy…
Prodíráme se cestou do horského okresu Mustang, já první v řadě. Sesutý zával odhrabává bagr, který na pár minut zastavil práci, abychom mohli projet. Hlínou se prodírá potok, tekoucí zatáčkou napříč, proti nám stovka ovcí, za zády vrčí autobus. Máme pocit, jací jsme frajeři, že tudy projedeme, jenže co chvíli potkáváme místní, kteří stejným terénem vezou na slaboučkých čínských nebo indických stopětadvacítkách s naprostou samozřejmostí manželku, děti a ještě balíky s nákupem, pověšené na ochranných rámech… Na první pohled vypadá dění na ulicích zdánlivě chaoticky.
Zvlášť ve větších městech, kde je provoz velmi hustý a hektický a kde na vozovce potkáte cokoliv. Krávu, nedbající jízdních pruhů, motocykl obsazený třemi dospělými osobami z nichž jeden je policajt, psy rozvážné a ostřílené i psy sebevrahy, obří náklaďáky, rikšaře, a v neposlední řadě spousty cestujícími ověšených autobusů a taxíků. Nikdo z nich vám nedaruje ani deset centimetrů. Každý věří, že má svobodné právo strčit čumák do mezery, kterou právě vidí – a taky to udělá!
Pokračování reportáže najdete v únorovém čísle časopisu Truck Magazín...

truckmagazin.cz