ŠKODA nákladní typ 404 D

Původní článek pro Truck Magazín (květen 2010) od Petra Hošťálka.

"Škoda „404“ jest nákladní vůz užitečné nosnosti 4.000 kg, který se vyznačuje dík svému úspornému čtyřválcovému motoru ŠKODA-DIESEL velmi hospodárným provozem. Při konstrukci a volbě materiálu motoru bylo přirozeně počítáno již s vysokými tlaky, jež se u DIESELOVÝCH motorů vyskytují. Spalovací komora umožňuje dokonalé promísení paliva se vzduchem, tím nízkou spotřebu a bezkouřový výfuk při všech otáčkách, jakož i klidný chod motoru bez tvrdých rázů" - tak zněl úvod textu v továrním prospektu.

Velmi robustní čtyřtunový vůz Škoda 404 D se začal vyrábět již v roce 1930.
Konstrukčně byl velmi příbuzný typům 304 a 504, ale s tím rozdílem, že jako vůbec první náklaďák v historii firmy Škoda dostal vznětový naftový motor. Továrna tím zareagovala na celosvětový trend, kterým se začaly prosazovat dieselové motory v těžké nákladní dopravě.

Motor 404 D byl řadový vodou chlazený dlouhozdvihový čtyřválec, který měl vrtání Ø 110 mm a zdvih 150 mm. Válce byly litinové, lité po dvou a totéž platilo i pro hlavy válců. Písty se značně dlouhým pláštěm měly rovná dna a byly opatřeny čtyřmi těsnícími a jedním stíracím kroužkem.
Skládaný klikový hřídel měl jednotlivé sekce sešroubované a byl uložen ve válečkových ložiskách velkého průměru.
Ventilový rozvod byl OHV, tedy se svislými ventily v hlavě motoru, ovládanými přes vahadla dlouhými tyčkami od vačky, uložené v horní levé části odlitku klikové skříně.

V přední části motoru byla rozměrná skříň rozvodů, přímo na ní byla vpředu v pravé části rozměrná vodní pumpa, jejíž náhonový hřídel byl průchozí a zároveň poháněl i řadové vstřikovací čerpadlo Bosch, umístěné na pravém boku motorové skříně. V levé části byl ze skříně rozvodů vytažen hřídel kompresoru brzd a náhonu dynama.

Motor byl konstruován jako předkomůrkový.
V hlavách byly vložené kulovité předkomůrky, přitažené převlečnými maticemi. Do předkomůrek shora ústily vstřiky, ve spodní části do nich čněly pracovní konce šikmo uložených žhavicích svíček.
Ventilový rozvod byl OHV. Paralelní visuté ventily v hlavách válců byly ovládané prostřednictvím vahadel a dlouhých tyček od vačkového hřídele, uloženého vlevo ve vrchní části odlitku motorové skříně.

Čtyřistačtyřka se vyráběla dlouho, od roku 1930 až do válečné doby roku 1941, takže na ní v průběhu let došlo k řadě změn a modernizací. Základní koncepce ale zůstala celou dobu stejná. Základem vozu byl jednoduchý žebřinový rám, vpředu i vzadu byla podélná listová péra a ta nesla tuhé nápravy, vzadu s dvojmontáží. Provozní brzdy byly bubnové, u prvních sérií mechanické, později tlakovzdušné na všechna čtyři kola, ruční brzda byla mechanická, působící pouze na zadní kola.
Vůz měl zásadně ocelové disky s dělenými ráfky, vozy starších sérií používaly vysokotlaké pneumatiky rozměru 34 x 7 SS, později se začaly montovat pneumatiky 9,00 – 20.

Převodovka byla sešroubovaná do jednoho bloku s motorem, řadila se přímou pákou uprostřed kabiny. Spojku měly všechny verze vozů 404 D suchou, vícelamelovou, ale převodová skříň měla nejdřív jen čtyři rychlosti a zpátečku, později se začaly montovat skříně pětistupňové.

Vůz se vyráběl ve čtyřech různých délkách, lišících se rozvorem náprav, pro autobusy a některé speciální nástavby se používalo chassis se sníženým rámem, což se v označení vozů promítalo přidaným písmenem „N“ (nízký). Nejstarší série z roku 1930 byla hranatá, bez předního nárazníku a jen se strohými předními blatníky. Připomínalo to ještě původní konstrukce nákladních vozů Laurin & Klement. Ale vozy posledních sérií, těsně předválečné, už měly zaoblené kabiny a elegantní lehce sešikmenou masku chladiče, která tvarem korespondovala s osobními vozy modelové řady 1937-8. Nechyběl ani chromovaný rámeček a tři masivní chromované lišty zaobleného předního nárazníku.

Kabiny nákladních vozů Škoda 404 D byly smíšené konstrukce, tvořené dřevěnou kostrou, pobitou lisovanými plechovými panely. Nástavby na normálním podvozku se dělaly v provedení valník, prodloužený valník a sklápěč. Na sníženém nebo sníženém a prodlouženém podvozku se dělaly autobusové karoserie a továrna nabízela i nejrůznější speciální nástavby nebo samotné podvozky k individuální dostavbě.

Dieselová čtyřistačtyřka dosahovala nejvyšší rychlosti 50-52 km/hod. a její spotřeba se pohybovala v rozmezí cca 20 – 25 litrů nafty na sto kilometrů, začátkem války někteří dopravci tyto vozy nechali předělat na pohon dřevoplynem. Celkem bylo vyrobeno téměř 700 vozů modelu 404 D.