ŠKODA 440 - prototyp Pick-up

Původní článek pro časopis Truck Magazín (leden 2012) od Petra Hošťálka.

Prototyp "nákladního" Spartaka

Spartak bylo původně uvažované jméno osobního vozu Škoda, který měl vystřídat po válce v Mladé Boleslavi vyráběné typy Škoda 1102 Tudor a Škoda 1200 Sedan. Když se připravovaný vůz, označovaný jako „mezityp“ lidového vozu pro dělnickou třídu dostal ze stadia prototypů do sériové výroby, změnilo se sice jeho oficiální označení na Škoda 440, ale přízvisko „Spartak“ už mu mezi lidem provždy zůstalo.

Prototyp Škoda 440 Pick-up byl v exportní výbavě, to znamená se širokými chromovanými rámečky reflektorů, chromovanými nárazníky a poklicemi kol, chromovanou „vrtulí“ i rámečky nozder na masce a s ozdobnými lištami na předních blatnících i prazích karoserie (tuzemské provedení osobních „Spartaků“ mělo jmenované díly pouze lakované barvou a bylo bez lišt na blatnících i prazích).
Na tomto továrním snímku je vidět nad lištou na blatníku šrám, který vůz utržil při jedné ze zkušebních jízd.

Jednalo se o celkem povedený a ve své době moderně vyhlížející vůz, přes to, že jeho konstruktéři byli vázáni podmínkou, že 80% dílů muzí zůstat shodných s typem předchozím…

1956
V druhé polovině roku 1956, kdy už se osobní vůz Škoda 440 sériově vyráběl, vznikl ve vývojovém oddělení (Česana) na jeho podvozku zajímavý prototyp v podobě otevřené nákladní verze Pick-up, jehož tovární typové označení bylo Š 970.
Podle pamětníků byl vůz dokončen nedlouho před koncem roku a tak jeho první zkušební jízdy i fotografování probíhaly na již zasněžených silnicích, kdy se jednomu ze zajížděčů hned povedlo udělat na levém předním blatníku do čerstvého laku šrám…

Technické údaje:

Motor: řadový čtyřtaktní, chlazený vodou
Počet válců: 4
Vrtání: Ø 68 mm
Zdvih: 75 mm
Objem válců: 1.089 ccm
Komprese: 1 : 7
Výkon: 40 ks (29,4 kW) při 4.200 ot./min.
Max. kroutící moment: 68,6 Nm při 2.800 ot./min.
Ventilový rozvod: OHV, s visutými ventily v hlavě válců, ovládanými vahadly a tyčkami
Písty: z hliníkové slitiny
Počet ložisek klik. hřídele: 3, kluzná
Chlazení: kapalinové, nucené s čerpadlem, ventilátorem a termostatem
Mazání: tlakové oběžné
Zapalování: bateriové s rozdělovačem
Elektrická instalace: 12 V
Dynamo: PAL 12V / 200W
Baterie: 12V
Karburátor: spádový, Jikov 32 SOP

Spojka: jednolamelová, suchá
Převodovka: čtyřrychlostní se zpátečkou, se sychronizací 3. a 4. stupně
Řazení: pod volantem
Převody: 1.stupeň – 1 : 4,27
2.stupeň – 1 : 2,46
3.stupeň – 1 : 1,59
4.stupeň – 1 : 1
Zpátečka - 1 : 5,61
Rozvodovka: soukolí Gleason 1 : 4,78

Rám: páteřový s centrální rourou, vpředu rozvidlený pro motor s převodovkou
Přední osa: dělená, lichoběžníková s příčným listovým perem dole a rameny nahoře
Tlumiče pérování: kapalinové pákové
Zadní osa: kyvadlová, s příčným perem nahoře
Tlumiče pérování: kapalinové teleskopické
Řízení: šroubem a maticí, spojovací tyče s pomocným otočným čepem
Nožní brzda: kapalinová, jednookruhová bubnová, na všechna 4 kola
Ruční brzda: mechanická, lanová, na zadní kola
Kola: 15“ disková hvězdicová, upevněná čtyřmi šrouby
Ráfky: 3,50 D x 15“
Pneumatiky: 5,60 – 15

Rozvor: 2.400 mm
Rozchod vpředu: 1.210 mm
Rozchod vzadu: 1.250 mm
Délka: 4.078 mm
Šířka: 1.600 mm
Výška: 1.430 mm
Váha vozu: 900 kg
Nosnost: 500 kg
Celková přípustná váha: 1.400 kg

Nejvyšší rychlost: 110 km / hod.
Spotřeba: 8 litrů / 100 km

Pick-up měl standardní podvozek, jen zadní listové pero bylo posíleno o dva listy. To mělo stačit pro uvažovanou nosnost 500 kg. Zadní část vozu byla oproti osobnímu o něco lehčí, protože odpadla polovina střechy, zadní skla a víko kufru. Kromě toho vůz neměl v pravém zadním blatníku standardní palivovou nádrž, protože by překážela v ložném prostoru. Byla tudíž přemístěna pod jeho podlahu, do místa za pravou přední sedačkou, kde u osobní verze bylo místo pro nohy cestujících. Její plnící hrdlo, opatřené standardním zamykacím uzávěrem, bylo vyvedeno ven, do vybrání za pravými dveřmi. Nebylo to řešení příliš šťastné, zajížděči si stěžovali, že vybrání je v poměru k velikosti uzávěru příliš malé a že si při otevírání otloukají prsty.

Přední reflektory s elegantním „kšiltem“ i olištování předních blatníků a prahů byly shodné s výbavou, určenou pro exportní provedení vozů Škoda 440. Exportní výbavě odpovídalo i řazení pod volantem, to ale u Pick-upu továrna oddůvodňovala malým prostorem pro posádku, kde by bylo standardní řazení na podlaze, používané u vozů pro tuzemský trh, překáželo.

Rezervu měl vůz uloženou naplocho pod podlahou ložné plochy a přístup k ní i k mechanickému nůžkovému heveru a sadě nářadí, uložených ve stejném prostoru, byl po otevření zadního čela.

Boky vozu i zadní čelo sahaly až do výše spodní linie oken, ložnou plochu ale značně omezovaly podběhy zadních kol a k nim přibodované kryty teleskopických tlumičů pérování.

Zevnitř byly boky korby obložené přišroubovanými panely z lisovaného kartonu, potaženého koženkou. Stejně bylo očalouněné i zadní čelo. To bylo jednodílné a otevíralo se do strany, jako dveře. Při pohledu zezadu mělo panty na levé straně, přičemž mechanismus zámku i venkovní chromovaná klika byly použity z levých dveří předchozího (a už nevyráběného) vozu Škoda 1102 Tudor. Klika nebyla zamykatelná.

Zatím ještě platil původní předpis, požadující vpředu bílé a vzadu červené blinkry, takže prototyp Pick-up měl vpředu blinkry s čirými skly a vzadu jednodílné sdružené svítilny s krytem z tmavočervené plastické hmoty, kterými se vozy osazovaly až do roku 1957.

Rozměrově byl vůz prakticky shodný s osobním, protože plachta navazovala na obrys střechy kabiny, jen celková délka byla o cca 160 mm delší, kvůli vydutí zadního čela a jinak tvarovanému zadnímu nárazníku.

Prototyp byl odzkoušen, shledám provozuschopným, pouze byla vyslovena úvaha, že v praxi by si zasloužil zvýšení oblouků pro krycí plachtu, protože stávající oblouky výšku ložné plochy značně omezují. Nebylo jej však kde vyrábět. Mladoboleslavská výrobní linka byla plně vytížena výrobou osobního modelu, v pobočném závodu ve Vrchlabí se, jak už bylo řečeno, dělaly dvanáctsetjedničky, jejichž paleta zahrnovala Pick-up vlastní a v Kvasinách se připravovala výroba sportovní Škody 450, později známé jako Felicia.
A tak se „nákladní“ Spartak stal jen další kapitolou nadějných, ale nikdy neuskutečněných prototypů, kterých v socialistickém Československu vzniklo a zase zaniklo spousta…

V článku jsou použity fotografie z archivu Jihočeského motocyklového musea v Českých Budějovicích.