![]() |
JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUMČeské Budějovice |
|
exponáty archiv kresby cestopisy publikace dílna tisk | ||
Abecedně řazené materiály k vozidlům z celého světa.
|
||
![]() ![]() Petr Hošťálek Motoristický publicista, historik a grafik. Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea v Českých Budějovicích.
Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz). |
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu autorů stránek !
Často navštěvované: MANET 90 ZETOR 25 - traktor JAWA 350 ccm typ 361 2010 - Renovace motorku BD 1S 38 AVZ-2 "Levoboček" TAP - sidecary Tlustoš Kbely
Poslední aktualizace:
25.4.2025 J - JAWA 250 - pérák 16.4.2025 Tiskové zprávy - 1000 MIL ČESKOSLOVENSKÝCH - 2013 14.4.2025 Tiskové zprávy - Zemřela Jaroslava BRUTAROVÁ |
|
STEYR - vojenské šestikolové
Původní článek pro Truck Magazin (leden 2009) od Petra Hošťálka.
Výrobce: Steyr-Werke A.G., Austria od roku 1934: Steyr-Daimler-Puch AG.
Začátkem třicátých let, pokud se hovořilo o automobilech se zvýšenou průchodností terénem, panovalo všeobecné mínění, že ideálním řešením jsou automobily třínápravové. Se dvěma hnacími zadními nápravami, v uspořádání 6x4. Tenhle názor platil nejen mezi vysokými důstojníky v armádních kruzích, ale i mezi mnohými automobilovými odborníky a konstruktéry. Argumentovalo se tím, že přidá-li se normálnímu vozu ještě jedna zadní náprava, je to nejjednodušší a nejlevnější způsob, jak z něj udělat terénní speciál. To samozřejmě byla pravda jen zčásti. Ale díky tomuto názoru vznikla řada zajímavých konstrukcí od nejrůznějších renomovaných výrobců.
Na snímku je jeden z prvních vyrobených šestikolových vozů Steyr 40 D, fotografovaný během zkoušek v terénu. Tady zatím ještě v lesklém civilním lakování s chromovanou maskou chladiče a některými dalšími chromovanými díly. Na rozdíl od svého čtyřkolového předchůdce měl tento teréňák hodně úsporně sestříhané přední blatníky. Ze snímku je vidět, jaký vzájemný výkyv dovolovaly poloosy zadních náprav a také jak fungovaly při přejezdu terénní vlny ony „valivé rezervy“, umístěné za předními koly.
Přední náprava vozu byla pevná, kovaná, zavěšená na podélných listových perech a měla pákové olejové tlumiče pérování. Řízení bylo běžné konstrukce, šroubem a maticí.
Rozvor mezi přední nápravou a první zadní nápravou byl u standardního (krátkého) podvozku 2.500 mm, přičemž zadní nápravy byly od sebe vzdáleny 1.060 mm. Pro speciální nástavby se dělal podvozek prodloužený. Ten měl rozvor mezi přední a první zadní nápravou 3.300 mm, vzdálenost zadních náprav zůstávala stejná.
Jak už bylo řečeno, hlavní použití se předpokládalo pro armádu a tak měl standardní podvozek na bocích otočně uložené tak zvané „valivé rezervy“, což mělo umožnit překonávání zákopů nebo terénních vln aniž by vozidlo zůstalo viset břichem. Díky svému původu v silničním náklaďáčku měl šestikolový Steyr totiž hodně malou světlost. Pod vanou motoru to bylo pouhých 23 centimetrů a pod skříněmi diferenciálů to nebylo o mnoho lepší.
Firma Steyr vyráběla vynikající řadové šestiválcové motory s ventily v hlavě už od začátku dvacátých let. Tehdy dokonce s vačkou v hlavě, poháněnou svislým královským hřídelem před blokem motoru. Není tudíž divu, že i v typu Steyr 40 byl řadový vodou chlazený šestiválec. Také měl ventily v hlavě, ale OHV, ovládané tyčkami od vačkového hřídele, uloženého v klikové skříni. Motor měl vrtání ø 70 mm, zdvih 90 mm, což dávalo obsah 2.078 ccm. Trvalý výkon na brzdě se uváděl 40 koní při 3.700 ot.min. V litinovém bloku válců měl motor zalisované mokré vložky, klikový hřídel byl uložený v osmi kluzných ložiskách a náhon vačkového hřídele obstarával pár ozubených kol se šikmými zuby. Karburátor byl Pallas SA III, zapalování bateriové, spojka v olejové lázni. Čtyřrychlostní převodovka se zpátečkou tvořila s motorem a spojkou společný sešroubovaný celek. A přesně tenhle hnací agregát byl použit i do nového šestikolového typu Steyr 40 D. V roce 1932 bylo do druhé světové války ještě daleko a tak se nějaký masivnější očekávaný zájem ze strany vojenských úřadů zatím nekonal. Pro továrnu Steyr to bylo poněkud zklamání. Vývoj přeci jen něco stál a přitom byl nakonec typ 40 D vyroben s pár různými nástavbami v pouhých 20 kusech. K obnovení zájmu došlo až po dalších třech letech, v roce 1935, kdy o vůz začal mimo jiné jevit zájem i Reichswehr, přezbrojující se na Wehrmacht. Nový Steyr 640 Dreiachser-Geländewagen (tříosý terénní vůz) na první pohled charakterizovala masivní a rozměrná šikmá mříž, chránící chladič motoru.
Většina z celkem vyrobených 3.780 kusů se postupně dostala do výzbroje německé armády a vydala získávat pochybné vavříny na fronty druhé světové války. Tady, i přes mírně zastaralou konstrukci, byl vůz mužstvem vcelku oblíbený pro svou spolehlivost. Jen o tom, že to díky své koncepci 6x4 měl být ideální vůz do terénu, se už nemluvilo. Zvlášť na východě, v rozlehlých pláních pokrytých ukrajinským a ruským blátem, neměl se svou poměrně nízkou světlostí a nijak oslnivým výkonem moc šancí.
Zásobní nádoby na vodu musely být označené bílým, nebo někdy také modrým, výrazným pruhem.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Steyr 640, který v poválečných letech jezdil u hasičů a dnes je exponátem automobilového musea v rakouském Bad Ischlu - foto Hošťálek (2011).
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Foto Hošťálek 2011 |