HENSCHEL nákladní typ 30 T 2

Původní článek pro Truck Magazín (dvojčíslo červenec, srpen 2011) od Petra Hošťálka.

Henschel 30 T 2 – rychlá dieselová třítunka

Výrobce:
HENSCHEL & SOHN, Kassel, Deutschland

„Hospodárný a spolehlivý vůz - úsporná spotřeba, jednoduché ovládání a dlouhá životnost, to jsou jeho vlastnosti!“ hlásal hned první odstavec prospektu. To, co by se k tomu ještě mohlo dodat byla skutečnost, že tenhle předválečný náklaďák z roku 1937 byl navíc i docela pohledný…

Třítunový Henschel vycházel z generačně staršího dvěatřičtvrtě-tunového vozu Henschel 28 T 1, od kterého dostal do vínku většinu mechanických dílů. V první řadě to byl čtyřválcový řadový motor typu T o výkonu 70 koní.

Jako všechny ostatní dieselové motory této značky, byl i tento motor stavěný podle licence Lanova, což znamenalo vznětový motor se středotlakou regulací a dvojitými, pro start uzavíratelnými, komůrkami v hlavách válců. Jeho blok byl litý vcelku s horní polovinou klikové skříně a měl vkládané „mokré“ vložky válců ze speciální vysoce kvalitní litiny, zajišťující dlouhou životnost. Klikový hřídel byl uložen ve třech širokých kluzných ložiskách, takže samozřejmostí bylo tlakové oběžné mazání, které zajišťovala zubová olejová pumpa v karteru.

Továrna uváděla mimořádně podrobně zástavbové rozměry motoru - viz toto vyobrazení z prospektu:

Motor měl dvě hlavy válců, společné vždy pro sousední dvojici. Ventilový rozvod OHV, tedy svisle uložené ventily v hlavách motoru, byly ovládané od vačky v horní polovině karteru pomocí tyček a vahadel. Pro obě hlavy společný kryt ventilů, právě tak jako olejová vana, byly provedeny jako masivní odlitky z hliníkové slitiny. Z lehké hliníkové slitiny byly i písty.

Přenos síly z motoru na převodovku zajišťovala vícelamelová suchá spojka.
Převodovku továrna nakupovala od firmy ZF (Zahnrad Fabrik Friedrichshafen A.-G.), jednalo se o jednotnou univerzální čtyřrychlostní převodovku typu Kb 40 s přírubovým upevněním na spojkovou komoru motoru a řazením přímou pákou uprostřed vozu. Převodovka počítala s použitím kardanové brzdy, přímo na víku byla vedle řadicí páky i páka brzdová a pásová brzda se montovala na zadní víko převodovky, kde působila na buben na výstupním hřídeli.
Na přání převodovka mohla mít boční nebo souosý vývod pro přídavná zařízení, například pro hydraulické čerpadlo sklápěčky, nebo pro pohon vodní pumpy u kropicích vozů.

Technické údaje motoru a převodovky:

Motor: řadový, vodou chlazený, dieselový čtyřválec
Typ: Henschel T (licence Lanova)
Vrtání: Ø 105 mm
Zdvih: 140 mm
Obsah: 4.849 ccm
Kompresní poměr: 1 : 12,5
Otáčky normální: 2.000 otáček při rychlosti 60 km/hod.
Nejvyšší výkon na brzdě: 70 koní při 2.000 ot./min.
Ventilový rozvod: OHV
Pohon vačkového hřídele: čelními koly se šikmým ozubením
Počet ložisek klikového hřídele: 3, kluzná
Blok motoru: odlitek ze šedé litiny vcelku se svrškem klikové skříně
Vložky válců: mokré, ze speciální litiny
Písty: z lehké slitiny
Čistič oleje: vlastní konstrukce, Henschel
Vstřikovací čerpadlo: Bosch PE 4B 80/312
Trysky: Bosch DN 4 S 9
Pořadí vstřiku: 1-3-4-2
Starter: Bosch BNF 2,5/12
Dynamo: Bosch RKC 200/12
Baterie: 12V- 150 Ah, značka Pfalzgraf
Vzduchový filtr: Elektron L 401, s olejem vlhčenou kovovou síťkou
Palivové čerpadlo: pístová pumpa
Chlazení: vodní, nucené, s pumpou a větrákem
Spojka: suchá, vícelamelová
Převodovka: ZF, typ Kb 40
Počet stupňů: 4 dopředu + zpátečka
Převody:
1.rychlost – 1:6,5
2.rychlost – 1:3,18
3.rychlost – 1:1,71
4.rychlost – 1:1
zpátečka – 1:5,4
Převod zadní nápravy: 1 : 5,85

Rám vozu byl z lisovaných ocelových U profilů, spojených s příčkami nýtováním a hnací agregát motor-spojka-převodovka byl do něj uložen ve třech bodech.
Rám se dělal ve dvou provedeních, lišících se délkou. Vozy s kratším rozvorem (dodávané pouze na přání) měly označení Henschel 30 T 1, zatímco vozy s rozvorem standardním (delším) se označovaly jako Henschel 30 T 2. Kromě nich ještě existovalo provedení Henschel 30 T 2 N, což znamenalo "niedrig", tedy rám snížený, nad zadní nápravou vyhnutý, který se používal pro autobusové nebo speciální skříňové nástavby.

Technické údaje podvozku:

Přední náprava: pevná
Řízení: šnekem a segmentem, volant vlevo
Zadní náprava: pevná
Pérování vpředu: podélná listové péra
Pérování vzadu: podélná listová péra
Brzda provozní: hydraulická ATE-Lockheed s podtlakovým posilovačem Bosch-Dewandre
Ruční brzda: pásová, vnější, působící na buben za převodovkou
Provedení provozních brzd: bubnové čelisťové, s nýtovaným děleným obložením
Kola: 20“ ocelová disková zn. Hering, s plochými dělenými ráfky a závěrným prstencem,
Pneumatiky: 7,50 – 20 Transport, vzadu ve dvojmontáži

Rozvor: typ 30 T 1 - 4.000 mm
typ 30 T 2 – 4.650 mm

Rozchod vpředu: 1.590 mm
Rozchod vzadu: 1.500 mm

Výška horní hrany rámu nad vozovkou (naložená): 710 mm
Délka ložné plochy: typ 30 T 1 - 3.600 mm
typ 30 T 2 – 4.150 mm
Šířka ložné plochy: 2.000 mm
Výška postranic: 500 mm

Délka vozu: typ 30 T 1 – 6.480 mm
typ 30 T 2 – 7.080 mm
Šířka vozu: 2.250 mm
Výška vozu přes kabinu: 2.300 mm

Váha podvozku (včetně kabiny): typ 30 T 1 – 2.550 kg
typ 30 T 2 – 2.560 kg
Stoupavost plně naloženého vozu: cca 28%

Maximální rychlost: 60 km/hod.
Spotřeba nafty: 18 – 20 l / 100 km
Spotřeba oleje: cca 0,2 l / 100 km

Detailní pohled na uspořádání brzdy zadního kola po sejmutí brzdového bubnu a náboje s ložisky. Na obrázku je zejména patrné dělené obložení, nýtované na čelisti po částech. Hnací poloosa procházela vnitřkem nohavice, na broušeném vnějším povrchu byla nasunuta ložiska náboje kola.
Dvoudílný kardan s olejem naplněnými klouby vlastní konstrukce Henschel podepíralo středové ložisko na příčce rámu.
Zcela specifická byla zadní náprava. Továrna uváděla, že se jedná o vícedílnou kombinovanou osu Banjo s trychtýřovitými nohavicemi. Kompletní soukolí diferenciálu bylo uloženo v ocelolitinovém koši, který byl přírubou spojen s rovněž odlitou komorou rozvodovky. Na tu pak byly ze stran přišroubované kuželové nohavice s přesně opracovanými konci, nesoucími ložiska nábojů zadních kol. Pokud se odpojil kardan a povytáhly obě poloosy do stran, bylo možné celou sestavu diferenciálu vyjmout, aniž se musela zadní náprava demontovat z vozu jako celek.

Detailní pohled na „banjo“ zadní nápravy, složené z obalu, přišroubovaných trychtýřovitých nohavic a přední části s diferenciálem.
Na rozdíl od těžších náklaďáků značky Henschel neměla zadní osa třítunky obvyklou kardanovou rouru, ukotvenou na příčce rámu, takže suvné síly při záběru nebo brzdění přenášela v tomto případě listová péra, jejichž přední konce měly oka pro pevný čep na boční ploše rámu.

Přední náprava byla pevná, rovněž uložená na podélných listových pérech, řízení šroubové, bez posilovače, s volantem umístěným vlevo.
Provozní brzdy měla třítunka Henschel hydraulické, systému ATE-Lockheed, doplněné podtlakovým posilovačem Bosch-Dewandre. Ovládaly se nožním pedálem a účinkovaly samozřejmě na všechna čtyři kola. V té době bylo normální, že to byly brzdy jednookruhové. Jejich zajímavým detailem bylo široké obložení, skládající se ze čtyř samostatně nýtovaných segmentů na každé čelisti.
Ruční brzda byla vnější pásová, působící na buben za převodovkou.

Ocelová disková kola měla dělené ploché ráfky se snímacím okrajem a závěrným prstencem, byla upevněna šesti šrouby a montovaly se na ně pneumatiky 7,50 – 20 Transport, vzadu ve dvojmontáži.

Uzavřenou třímístnou kabinu vůz zdědil pro „starším bratrovi“, předchozím typu Henschel 28 T 1. Byla smíšené stavby, tedy dřevěná kostra, oplechovaná předlisovanými panely a měla výrazně zaoblenou střechu, oboje dveře se spouštěcími okny na kličku a mírně do šípu lomené čelní sklo s tenkým středovým sloupkem.
Na kabinu navazovala kapota s podélnými větracími žebry, kterou opticky ještě prodlužovala výrazně zaoblená maska, značně přesahující pod ní ukrytý chladič (maska měla design poněkud připomínající osobní vozy BMW).
Co zůstalo s ostatními náklaďáky Henschel shodné, to byl Thermometer, vnější teploměr chladicí vody, vsazený přímo do uzávěru chladiče.

Henschel 30 T 1 i Henschel 30 T 2 se standardně dodávaly jako valníky, ale existovalo i sklápěcí provedení, skříňové karoserie a speciální nástavby.

Zpracováno s použitím archivních materiálů, zapůjčených ze soukromé sbírky Emila Nachlingera.