![]() |
JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUMČeské Budějovice |
|
exponáty archiv kresby cestopisy publikace dílna tisk | ||
Info pro novináře, presskit.
|
||
![]() ![]() Petr Hošťálek Motoristický publicista, historik a grafik. Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea v Českých Budějovicích.
Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz). |
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu autorů stránek !
Často navštěvované: ŠKODA nákladní typ 150 AERO 662 - typ 16 HP a 18 HP AERO - sidecary JAWA 350 ccm typ 361 DŘEVOPLYN - náhradní paliva
Poslední aktualizace:
12.2.2025 B - BMW 315/1 - Sport 8.2.2025 Motocykly civilní - LAURIN & KLEMENT typ T.B. - 1901 3.2.2025 Motocykly civilní - JAWA-ČZ 175 - 1959 |
|
Po cestě hedvábí - 1.díl
Původní cestopis pro Truck Magazín (listopad 2006) od Petra Hošťálka.
Značka Qingqi má u nás už několik let své zastoupení v Pyramidě v Průhonicích. Její motocykly se u nás ovšem prodávají pod poněkud srozumitelnějším jménem Yuki. Na výstavě Motocykl 2006 byl stánek Yuki jeden z největších a nejhezčích a osobně se na něj přijel podívat až z Číny technický ředitel se svou sekretářkou. Ujetá trasa i stav mého motocyklu po absolvované expedici ho fascinovaly. Zvlášť, když zjistil, kolik jsem absolvoval kilometrů a kolik mi vlastně je let. Měl jsem v té chvíli s sebou vypálený soubor fotografií na cédéčku a tak při společné večeři bylo co prohlížet. Výsledkem pak byla předběžná domluva o tom, že továrna Qingqi by měla vážný zájem o propagační cestu podobného charakteru. S tím, že by ji finančně zaštítila. Druhý den mi pak na stánku Yuki ukázali ten motocykl, o který se mělo jednat: lehké enduro Yuki 200 GY.
Skoro jsem nevěřil vlastním očím. Moje parketa jsou těžké čtyřtakty. První vlastní motocykl, který jsem si v sedmnácti letech pořídil, byla dvanáctistovka Harley, po něm sedmpade Indian, BSA, Rudge. Potom jsem začal jezdit těžké bavoráky a tak není divu, že už jsem nikdy neměl čas ani chuť přijít na chuť lehkým strojům Jawa nebo ČZ. A tak mě dvoustovka Yuki dost zarazila. Vysoká, lehká, na terénních gumách, centrální pérování. Zadek tak vysoko, že přes něj člověk nohu sotva přehodí. A úzké a dost tvrdé sedlo. Představa, že bych na tomhle měl přejet celou Asii a ještě i Evropu?!! Když má člověk přejet dva světadíly, přeci jen pár věcí s sebou potřebuje. Pořádné oblečení, boty, raději dvoje, jedny lehké a jedny pořádné vysoké do deště, taky stan a spacák. No a aby se o cestě dalo psát, tak taky dobrý fotoaparát a notebook. Foťák mi, jako loni, půjčili u Olympusů. Když jsem tehdy prohlásil, že chci na motocyklu se sajdkárem dojet z Budějovic do Pekingu a pak se vydat do Paříže, byl jsem shledán natolik bláznivým dobrodruhem, že mi svěřili dokonce profesionální E-1 a přidali k ní i další dva objektivy. Notebook mi na poslední chvíli pro tuhle cestu zapůjčil pan Albert z firmy Penta CZ. s.r.o. Novotou vonící MSI… Problém byl jen v tom, že tyhle dva kousky vybavení dokázaly zabrat skoro celý záďový kufr… Prostřednictvím e-mailu mi mezitím začala chodit korespondence z čínského Jinanu, kde se továrna Qingqi nachází a pomalu se začala upřesňovat trasa i program. Měl jsem se dopravit do Jinanu, v továrně převzít motorku a s ní se pak vydat přes celou Čínu. V plánu byl průjezd nejdřív Pákistánem. Pak Iránem do Turecka a přes Řecko a Chorvatsko do Itálie. Všechny cesty přece končí v Římě. To nejspíš vědí i v Číně a ta bylo řečeno, že v Římě skončí i ta moje. Samozřejmě, že jsme se v Průhonicích v té chvíli domluvili, že až dorazím do Říma, že musí následovat ještě poslední etapa navíc. Závěrečná, slavnostní, která povede z Říma do průhonické Pyramidy. |