![]() |
JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUMČeské Budějovice |
|
exponáty archiv kresby cestopisy publikace dílna tisk | ||
Info pro novináře, presskit.
|
||
![]() ![]() Petr Hošťálek Motoristický publicista, historik a grafik. Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea v Českých Budějovicích.
Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz). |
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu autorů stránek !
Často navštěvované: STADION S 27 třírychlostní prototyp - 1961 JAWA 350 ccm typ 361 SIDECARY - přehled výrobců 2010 - Renovace motorku BD 1S 38 AVZ-2 "Levoboček" TAP - sidecary Tlustoš Kbely
Poslední aktualizace:
3.2.2025 Motocykly civilní - JAWA-ČZ 175 - 1959 31.1.2025 Š - ŠKODA autobusy 706 RO Č - ČZ 125 c - 150 c (odpérovaná) |
|
Po cestě hedvábí - 3.díl
Původní cestopis pro Truck Magazín (leden 2007) od Petra Hošťálka.
Startujeme z Lianyungangu, od pobřeží čínského Žlutého moře. Je to s velkou slávou, továrna Qingqi tím zahajuje svou reklamní kampaň, která by měla skončit někde v půlce Číny. Expedice pak má pokračovat dál, do cíle, který je až na druhém konci kontinentu, v Holandsku. Je jím pobřeží Atlantiku. Vpředu jede bíločervený mikrobus Jinbei s vedoucím výpravy, novináři a televizními reportéry. Pak následují jezdci na motocyklech, přibližně v pořadí, jak si zvolili svá čísla v týmu. Já mám šťastnou sedmičku, jedu tedy na sedmé pozici. Kolonu na konci uzavírá druhý mikrobus Jinbei, ve kterém se vezou osobní zavazadla jezdců, náhradní díly a spousty dalšího vybavení, které výprava potřebuje mít s sebou. Jediný, kdo nejede ve formaci, ale krouží neustále okolo, je jezdec číslo deset, mechanik Wu. Jako ovčácký pes, neustále se starající, aby jeho stádečko bylo v pořádku, bez ohrožení a bez problémů. Mě stačí, abych viděl jak na motorce sedí, jak reaguje na nástrahy zdejšího provozu a vím, že je ze všech jezdců nejlepší. A když si k tomu připočítám, co o motocyklech ví a jak se umí ohánět nářadím, kdybych měl vyrazit ve dvou na cestu kolem světa, vybral bych si jako parťáka jeho… Naše kolona nezastavuje, dokonce ani nezpomalí. To jenom já jsem přibrzdil – a už na mě zezadu houkají, abych jel a nezdržoval! Není to naše věc…
Dva chlapíci v modro-červeno-bílých košilích jinanské továrny tu za zvuků čínské muziky předvádí, jak skůtrovaný motocykl s obsahem 110 kubíků a jeden pěkný naháč o obsahu 125 kubíků umějí jezdit po zadním kole. A pak přijíždí kaskadér v motokrosové kombinéze, v masce přes obličej a s protektory přes hrudník, záda i kolena. Párkrát prožene krosku sem a tam po plácku, vydlážděném zámkovou dlažbou. Je to tu oslizlé, kostky dlažby kloužou i při neopatrném došlápnutí nohy, tak jen čekám, kdy to na konci nedobrzdí a vletí do stovek kolem natlačených diváků. Jednou to má tak tak s fousem, ale nakonec přeci jen dobržďuje! Pak následuje hlavní číslo programu – najíždí na odrazový můstek a skáče. Jednou dvakrát jen tak. Zkusmo. Ale pak přivážejí z dlouhé řady vystavených rikš tři, staví je vedle sebe a on skáče přes ně. No a pak přidávají další a další, až nakonec skáče přes sedm. Skáče pořád ještě s rezervou. Nejmíň jedna by se určitě ještě vešla, ale na tak malém prostranství je to i tak dost výkon…
Ono to není jednoduché. Čínská kuchyně je chutná, tady umí připravit a sníst prakticky cokoliv. To se o čínské kuchyni všeobecně ví. Problém je v tom, že když se servíruje na stůl, jako host musím vždycky a všechno ochutnat jako první. Stůl je obvykle otočný, skleněný. Tak pro deset osob. Takže většinou sedíme kolem celý tým. Jídla přinášejí v miskách a staví přímo přede mne. A dokud si nenaberu, nikdo se stolu nedotkne a misku k sobě neotočí. Takže vzít si musím. Alespoň symbolicky. Jenže ochutnat, byť symbolicky, pětadvacetkrát za sebou, to je víc, než kdyby přede mne postavili guláš se šesti! K tomu všemu mi sedí po pravici Čen, který ví, že čínské způsoby neznám, takže se o mne stará. Pokud si nevezmu z nabízené misky sám, udělá to za mne. Pečlivě vybere nejlepší sousta a opatrně, tyčkami, mi je naloží do mé misky. V té chvíli už se z toho nedá vycouvat. Ach jo! Ještě, že jsem hned první večer, když jsem viděl jak přinášejí na stůl červenozlatou krabici s láhví čiré rýžové kořalky, řekl, že alkohol nechci. Že zásadně nepiji! Když už, tak nejvýš jedno pivo. Mí spolustolovníci si kořalky nalévají plné misky na rýži několikrát za večer. Mě by to zabilo… |