JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUM

České Budějovice

exponáty     archiv     kresby     cestopisy     publikace     dílna     tisk
Abecedně řazené materiály k vozidlům z celého světa.

 vyhledávání:

A
B
C
Č
D
E
F
G
H
CH
I
J
K
L
M
O
N
P
R
S
Š
U
T
W
V
Z

Petr Hošťálek

Motoristický publicista,
historik a grafik.
Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea
v Českých Budějovicích.


Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz)
.
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu
autorů stránek !


BORGWARD a Hansa-Lloyd lehké 1-tunové nákladní vozy

Původní článek pro Truck Magazin (srpen 2010) od Petra Hošťálka.

Ve třicátých letech produkoval Carl F. W. Borgward svoje nákladní a dodávkové automobily pod firmou Hansa-Lloyd und Goliath – Werke, Bremen.
Carl Friedrich Wilhelm Borgward Krátce před vypuknutím druhé světové války, v roce 1938, dal svému podniku vlastní jméno Carl F. W. Borgward GmbH a nový znak ve tvaru svisle postaveného kosočtverce
Jednotunový valník Hansa-Lloyd typ „Express“ v upraveném provedení pro dopravu dlouhého materiálu. Vyobrazení je z 24. vydání „AUTOTYPENBUCH“ - typového přehledu německých vozidel, vydaného v roce 1936. Zajímavou úvahou je, jak v případě dlouhou tyčovinou naloženého vozu asi posádka nastupovala a vystupovala?!! Malý jednotunový nákladní vůz Hansa Lloyd typ „Express“, vyráběný firmou Hansa-Lloyd und Goliath - Werke, Bremen, byl ve firemních prospektech nabízen již v roce 1936 a to jako standardní valník s rozvorem náprav 2,8 metru, jako valník s úpravou pro dopravu dlouhého tyčového materiálu a jako skříňová dodávka. Byl vybaven řadovým čtyřválcovým benzínovým motorem typu H 1100, stejným, jako se montoval i do osobních vozů Hansa 1100. Tento motor měl vrtání Ø 65 mm, zdvih 82 mm a při celkovém objemu válců 1.088 ccm dával na brzdě 28 koní, což dostačovalo k tomu, aby s jednotunovým náklaďáčkem dokázal uhánět až šedesátikilometrovou rychlostí.
Motor
Po technické stránce se jednalo o moderně konstruovaný řadový čtyřválec s ventily v hlavě válců (OHV), ovládanými od vačkového hřídele prostřednictvím tyček a vahadel. Klikový hřídel motoru byl uložen ve třech kluzných hlavních ložiskách, rovněž ojniční ložiska byla kluzná, kompozicová. Použití pístů z lehké hliníkové slitiny bylo v té době již samozřejmostí a motor měl kompresní poměr 1:5,8. O plnění válců se staral jeden horizontální karburátor Solex 26 BF HL, ke kterému palivo přitékalo samospádem z nádrže, umístěné na motorové přepážce za motorem. Benzínový kohout měl řidič v dosahu u svých kolen, pod přístrojovou deskou, plnící víčko nádrže bylo uprostřed kapoty, před čelním oknem kabiny.

Bateriové zapalování
bylo 6V, mělo rozdělovač s odstředivou regulací předstihu, dynamo o výkonu 90 W a elektrický startér, vše od firmy Bosch.
Spojka a převodovka
Motor byl opatřen suchou jednolamelovou spojkou, převodovka měla čtyři stupně a zpátečku a řazení bylo přímé, dlouhou ruční pákou uprostřed kabiny.
Přenos síly na zadní nápravu obstarával kardan, opatřený na obou koncích pružnými gumotextilními kotoučovými spojkami „Hardy“.

Podvozek
Rám byl tvořen dvěma lisovanými podélníky a obě nápravy byly pevné, zavěšené na podélných listových pérech. Protože se jednalo o „pouhou“ jednotunku, musely stačit mechanické brzdy. Ty byly systému „Deutsche Perrot“, působící na všechna čtyři kola.
Vpředu měl vůz tehdy běžný rozměr pneumatik pro osobní vozy 4,75 – 18, vzadu byly kvůli únosnosti o něco širší ráfky s pneumatikami 6,00 – 18 Extra, přičemž přední i zadní kola byla upevněna čtyřmi šrouby o stejných roztečích.

Kabina
Dvoumístná kabina řidiče měla dřevěnou kostru, oplechovanou předlisovanými panely. Střecha byla potažena umělou kůží (koženkou).

Prázdný náklaďáček vážil 1.020 kg a udávaná spotřeba benzínu byla 11 litrů na 100 km.
Logo nově vzniklé firmy Borgward
Pod novým označením Borgward B 1000 se vůz vyráběl od roku 1938. Tady se speciální valníkovo-skříňovou kombinovanou nástavbou, ale stále ještě s původní kapotou, blatníky i koly na čtyři šrouby. B 1000
Po přejmenování firmy v roce 1938 byl jednotunový vůz vyráběn dál pod typovým označením B 1000, teď už ale jako Borgward a s nepatrně silnějším motorem 1.400 ccm, který dával 33 koní. Až do roku 1939 ještě se stejnými blatníky, kapotou a koly upevněnými 4 šrouby, jako původní Hansa Lloyd – „Express“.
Z přehledu vozidel Wehrmachtu je tento snímek jednotunového valníku Borgward, opatřeného plachtou. V průběhu války byla firmě Borgward přidělena kromě speciální válečné výroby, zahrnující i polopásová vozidla, výroba třítunových unifikovaných (Einheits-) nákladních vozů B 3000 s benzínovými i dieselovými motory. Kromě toho ale firma dodávala Wehrmachtu i lehce upravenou verzi popisované jednotunky typu B 1000, což byl nejmenší nákladní vůz, oficielně zařazený do standardní výzbroje německé armády. Oproti civilnímu provedení měl několik armádou vyžádaných změn. Kupříkladu kola upevněná pěti místo původně čtyřmi šrouby, kvůli zadnímu převisu lehce zkrácenou ložnou plochu a dodával se s třemi oblouky a plachtou.
Valník Borgward B 1000 WH ve službách Wehrmachtu - duben 1941.
Za války - valník Borgward B 1000 WH po havárii...
V poválečných letech 1947-9 bylo smontováno menší množství vozů, převážně z rozpracovaných dílů. Vyznačovaly se použitím větších zadních kol (18" palců).
Z poválečných let jsou i tyto snímky sanitky...

Fotografie dochovaných vozidel:
Lehký 1-tunový valníček Hansa-Lloyd typ Express, patřící autorovi těchto stránek, Petru Hošťálkovi. Na snímku je v roce 1987, kdy jej při "1. rallye historických užitkových vozidel", pořádané VCC-Písek řídil Daniel Heřman z Českých Budějovic (stojící vlevo).
Tentýž vůz Petra Hošťálka v době těsně po získání, kdy mu právě byla instalována původní světla a stíněný reflektor Notek na přední blatník.
Valníček Hansa 1100 "Express" na dobovém snímku z poválečného Německa.
Jednotunový Borgward z druhé světové války v restaurované podobě, v nátěru odstínu „Feldgrau“ (polní šeď). Na bočním pohledu je vidět odlišný tvar předních blatníků i pozměněnou kapotu u vojenského provedení.
Vůz, už na veteránských SPZ, patří soukromému sběrateli z jižních Čech.
Tentýž vojenský valníček jihočeského sběratele v pohledu zezadu.