HURIKAN - první prototyp

Závodní motocykl konstrukce Vladislava "Slávka" Vlka, jednoho z našich nejlepších závodních jezdců předválečných let.
První prototyp vznikl za války, ve spolupráci s Františkem Dvořákem a dalšími kamarády z motocyklové branže, ve Vlkově soukromé garáži v Praze na Pankráci, nacházející se v místech, kde se říkalo "Na Zelené lišce".
Foto hotového stroje před garáží.

K vybavení Vlkovy garáže patřila autogenní svářecí souprava s karbidovým vyvíječem acetylenu, malá stolní bruska a také soustruh, poháněný šlapáním. Na této fotografii na něm právě pracuje Vlkův kamarád, legendární plochodrážní závodník ing. Hugo Rosák.

Motor prvního prototypu Hurikanu byl mistrovským dílkem. Snoubila se v něm Vlkova preciznost a Dvořákův rukopis leteckého konstruktéra. Vyznačoval se použitím hliníku všude, kde to šlo, Vlk byl do tohoto kovu přímo zamilovaný.
Objem dlouhozdvihového čtyřtaktu 250 OHC (ø 63 x 80 mm) zvolil Slávek podle své oblíbené závodní kubatury. Motor měl vačkový hřídel v hlavě poháněný řetízkem, běžícím ve šroubovaném krytu. Byl konstruován s oběžným mazáním se suchým karterem - na víko krytu rozvodového řetězu byla zvenku přišroubována dvojitá olejová pumpa vlastní konstrukce, jejíž jedna sekce motor mazala a druhá ze dna karteru vracela olej zpátky do nádrže pod sedlem.

Podle některých pamětníků a také podle záznamu Vlkova otce v rodinné kronice, kde se zmiňuje, že "Slávek jeden ze strojů prodal", byly údajně závodní Hurikany, konstruované ještě za války, postaveny dva. Tyto snímky by tomu nasvědčovaly.

Domněnce dvou strojů nasvědčují i tyto dvě fotografie:
Na první je jednoduchý rám s přední rourou velkého průměru, dole spojený s dvěma trubkami pod motorem pomocí šroubu a přední kolo má úzký lisovaný brzdový buben. Na druhé fotografii je přední část rámu dvojitá, z trubek malého průměru, dole plynule přecházejících do partie pod motorem (bez šroubového spojení). Přední kolo už má brzdový buben plnonábojový, z lehké slitiny. Také přední vidlice jsou v obou případech zcela jiné a přední blatníky rovněž.

Dochovaly se i dvě fotografie rozdílného zadního kola - na prvním snímku je ještě s úzkým zadním bubnem, na druhém už je plnonábojový buben s brzdou anglického systému Girling.

Snímek z poválečného nasazení Hurikanu je z depa závodu "II. Okruh presidenta Dr. Edvarda Beneše", který se jel 17. srpna 1947 v Táboře.
Stroj na fotografii má oproti prvnímu prototypu řadu odlišností: nová kola už se širokými brzdovými bubny, v zadní partii jinak konstruovaný rám a odlišnou přední vidlici. Kromě toho úplně jinou benzínovou i olejovou nádrž, převodovku s přepákováním, rozdílné uchycení motoru, pozměněný výfuk, hliníkové blatníky a dlouhé závodní sedlo.
I to by nasvědčovalo existenci dvou exemplářů - na druhou stranu je třeba vzít v úvahu, že v roce 1947 už měl Vlk za sebou dvě závodní sezóny, tudíž je na stroji možná, či spíš velmi pravděpodobná, řada úprav.

Vlk věřil, že naváže na své předválečné závodní úspěchy a se svým celou válku piplaným novým strojem opět začne vyhrávat. Skutečnost byla trochu jiná. Jak ukázal hned první závod (Kartůskův memoriál v Jihlavě 1945), Hurikan se sice jevil rychlý, ale byl poruchový. V časopisu Auto z prosince 1945 se bylo možné dočíst:
„Závod, na kterém se sešlo úctyhodných 54 závodníků sledovalo více než 10 000diváků…Smůlou byl postižen i známý Vlk na Hurikánu...“

A nebylo to lepší ani na Prvním okruhu presidenta Dr. Edvarda Beneše v Táboře, který se jel 18. srpna 1946, kde dobový tisk napsal, že "Vlk nedojel kvůli technické poruše“.