INDIAN Scout 37

Původní článek pro ČMN od Petra Hošťálka

Indian typ Scout 37 (600 ccm)
byl pravděpodobně nejzdařilejším a nejúspěšnějším ze všech modelů, které kdysi slavná americká firma Indian Motocycle Co., Springfield, Mass., U.S.A., vyráběla.
Číslice 37 znamenala obsah motoru v cu.inch. (kubických palcích), jak bylo v Americe zvykem. V Evropě se obsah uváděl v ccm (kubických centimetrech), takže tento Indian byl u nás známější jako Scout 600.

Byl to velmi robustní a takřka nezničitelný motocykl s vidlicovým dvouválcovým motorem o obsahu 37 kubických palců, tedy „po našem“ 600 ccm. Motor měl ventilový rozvod SV (spodové ventily) a v roce 1927 už i snímací hlavy válců se spalovacím prostorem Ricardo. S třírychlostní převodovkou byl sešroubován do jednoho celku, což se v té době nazývalo „semiblok“. Téměř geniálním řešením byl primární převod širokými ozubenými koly se šikmým ozubením, uzavřený do hliníkové skříně po levé straně motoru a běžící v trvalé olejové lázni. Na rozdíl od konkurenčních Harleyů, které převod řešily dvouřadovým řetězem, byla u Indianů byla porucha primárního převodu neznámým pojmem.
Zapalování obstarával buď licenční magnet „American-Bosch“, nebo u modelů odvážených k nám magnet Splitdorf. Elektrické osvětlení, které, na rozdíl od evropských výrobců, bylo v roce 1927 v Americe už standardní výbavou, napájelo dynamo, umístěné pod sedlem. To bylo poháněné od skříně primárního převodu krátkým klínovým řemínkem. Dynamo nemělo relé, nýbrž dle amerického zvyku regulaci třetím, posuvným, uhlíkem.

Dvojitý rám byl samozřejmostí
Indian Scout měl důkladný dvojitý rám s pevně uloženým zadním kolem. Podrámová nádrž, společná pro benzín i olej, byla uložena v prostoru mezi vodorovnou a horní rámovou rourou.
Přední dvojitá vidlice vedla kolo ve dvou krátkých tažených raménkách, odpérovaných pomocí svislých vzpěr listovým perem, uchyceným nad předním blatníkem. Charakteristickým prvkem byla široká, dozadu protažená, řidítka, která spolu s anatomicky tvarovaným koženým sedlem Messinger a dopředu posunutými podlážkami zajišťovala uvolněný, velmi příjemný, posaz. Díky tomu nebylo problém absolvovat na Indianu za den dvě stě padesát, nebo i více mil, což v té době podnítilo řadu jezdců k soutěžení, kdo dřív překoná napříč americký kontinent. Snad nejznámějším rekordmanem byl „Cannonball“ Erwin G. Baker, přezdívaný pro svou rychlost „dělová koule“.

Falcové pneumatiky
1927 Indian Scout 37 měl pneumatiky se záhybem - tedy jak se říkalo "s falcem" - o rozměru 25 x 3,85 palce a byl posledním strojem této americké značky, který tento typ pneumatik používal. Falcové pneumatiky totiž neměly v okraji zavulkanizované dnes běžné ocelové lanko a v plochém ráfku se zahnutými okraji držely pouze pomocí záhybu (falcu). Při jakémkoliv náhlém úniku vzduchu, píchnutí nebo prasknutí duše, se plášť z ráfku okamžitě svlékl a někdy i namotal do vidlice. To, zvlášť na předním kole, pochopitelně znamenalo neřiditelný motocykl a tedy okamžitý pád. O rok později už proto všechny stroje, vyjíždějící z továrny ve Springfieldu, dostaly bezpečnostní pneumatiky dodnes používaného rozměru 4,00 – 18.

Lakování ve známém rudém odstínu
Pokud by se někomu zdálo, že mu tmavě rudá barva strojů Indian něco připomíná, je to proto, že Indiany byly až do roku 1933 nejprodávanějšími motocykly na našem trhu. A protože pan továrník Janeček, když zahajoval výrobu svých prvních motocyklů Jawa, nehodlal nechat nic náhodě, rozhodl se pro stejný odstín lakování, jaký měly úspěšné Indiany. Jen linky použil bílé a přidal efektní chrom.

Takhle v roce 1924 vypadala reklama generálního zástupce firmy Indian pro Č.S.R. ing. Františka Maříka, zvaného "otec Indianů".

Niklované válce a lakované kartery
Zvláštností strojů Indian bylo úplné poniklování litinových válců i hlav motoru a u amerických verzí i lakování karterů motoru stejnou tmavě červenou barvou, jakou měl celý motocykl. Indiany, dovážené pro český trh generálním zastoupením Ing. František Mařík, Praha, měly ale kartery nelakované, ponechané v přírodní barvě hliníkových odlitků. Stroje byly zdobené jednoduchou zlatou linkou a kola, řidítka, houkačka, dynamo a reflektor s koncovou lampičkou byly černé.

Nožní spojka a plyn vlevo
Za zmínku stojí ovládání spojky nožním pedálem, plynová rukojeť na levé straně řidítek a přímé řazení dlouhou řadicí pákou na pravé straně. Pravačkou se také ovládala otočná rukojeť předstihu zapalování. Ročník 1927 byl také poslední, kdy ještě obě brzdy byly pouze na zadní kolo. Obě byly pásové a obě působily na stejný buben. Nožní zvenku, ruční zevnitř.
Co se jízdních parametrů týká, tak šestistovka Indian Scout jela ve své době víc než slušných 110 km/hod. a měla spotřebu benzínu kolem 4,5 litru na sto. Olej bylo třeba si hlídat, protože Indian měl ztrátové mazání. Olej, který prošel motorem, byl zčásti spálen, zbytek vystříkán výdechem ven. Doporučovalo se tudíž vozit si zásobní, aspoň litrovou, plechovku ve speciálním držáku.

1927 INDIAN 600 model Scout 37 v restaurované podobě. Tento dvouválec byl nejen prodejně nejúspěšnějším, ale také nejspolehlivějším typem amerického výrobce Indian Manufacturing Company, Springfield, Mass., U.S.A. K nám tyto motocykly dovážel generální zástupce pro Č.S.R. ing. František Mařík, který si svým přístupem k zákazníkům brzy vysloužil přezdívku "otec Indianů". Specialitou pro český trh byly kartery motorů ponechané v barvě čistého hliníkového odlitku, Indiany prodávané v Americe měly kartery lakované stejnou červenou barvou jakou měly ostatní části motocyklu.

Vyobrazený Indian Scout je z exposice Jihočeského motocyklového musea v Českých Budějovicích a velmi pečlivě jej před několika lety zrestauroval specialista na americké motocykly, Kamil Droždiak z Prahy.

Popisovaný Indian Scout 37 z roku 1927, tady s připojeným levostranným cestovním sidecarem značky Aero.
V této podobě s ním Petr Hošťálek (s červenou kravatou) startoval na Veteran Rallye Křivonoska 2005. Snímek je z momentu, kdy se z předního kola vytrhnul ventilek. V této chvíli už je defekt úspěšně opraven, duše vyměněna a kamarád František Marek ze Strakonic opravené kolo právě nafukuje.
V pozadí postává Aerovka 662 Phdr. Jiřího Vlacha z Českých Budějovic, který celou situaci fotografuje...

**************************************************************************

Galerie dobových fotografií:

Majitelem parádního Scouta z roku 1927 je Vašek Dyttrych z Veteran Klubu Tuchlovice.
Získal jej v roce 2012, dokonce včetně původních dokladů a následně jej dva roky renovoval.
A poté se mu dokonce povedlo i dohledat potomky původního majitele...

Motor s převodovkou Dyttrychova Scouta je proveden v červeném lakování, tak, jak se Indiany prodávaly v Americe. U nás měly obvykle motor i převodovku nelakované, v přírodní barvě hliníku.

K tomu Vašek Dyttrych dodává:
"Motor jsem udělal červený protože dle původní fotky červený byl. Podle toho co mi vyprávěli lidé o svém předchůdci co si motorku koupil tak motor byl v roce 1931 měněný a tím pádem mohl být dovezený z USA již takhle v červené barvě..."