OPEL BLITZ - nákladní 3-tunový typ 3,6 - 6700 A (4x4)

Původní článek pro Truck Magazín březen 2013 od Petra Hošťálka.

Třítunový vojenský nákladní vůz s pohonem obou náprav, zařazený do výzbroje Wehrmachtu.

Výrobce: ADAM OPEL AG., Werk Brandenburg an der Havel, Deutschland

Třítunový nákladní Opel-Blitz s náhonem na všechna čtyři kola byl odvozeninou od tohoto úspěšného nákladního vozu Opel-Blitz 3,6-36 S, se kterým měl společný motor, kapotu, kabinu a spoustu dalších dílů.
Vznik varianty s pohonem všech čtyř kol si vynutil začátek druhé světové války, kdy bylo velmi rychle jasné, že pro pohyb vojenských jednotek v terénu běžná koncepce 4 x 2 nestačí.
Generálmajor von Schell, Hitlerův muž odpovědný za skladbu vozidel Wehrmachtu, nařídil na základě nejlepších zkušeností s tímto standardním Blitzem jeho co nejjednodušší a nejrychlejší překonstruování na terénní verzi s pohonem 4x4.

4x4

Původní Blitz tedy dostal poháněnou přední nápravu, rozdělovací redukční rozvodovku bez mezinápravového diferenciálu, kratší rám a delší označení „mittlere geländefähiger Last-Kraftwagen 3 to. Opel-Blitz Typ 3,6-6700 A (Allrad)“, což v doslovném překladu znamenalo „střední terénní třítunový nákladní vůz Opel-Blitz typ 3,6-6700 A (s pohonem všech kol)“.
Na fotografii podvozku je vidět obě řadicí páky, páku ruční brzdy i napříč (pod sedadlem) uloženou benzínovou nádrž.
Litinové skříně rozvodovek obou náprav byly mimořádně velké a důkladně vyztužené odlitými žebry. V každé byla téměř dvoulitrová náplň oleje.

Takto překonstruovaný nový Blitz 4x4 se nedal přehlédnout. Měl téměř o metr kratší rozvor, čumák vystrčený před přední nápravu a celkově byl posazen mnohem výš nad úroveň terénu. Navíc mu z disků předních kol trčely masivní příruby hnacích hřídelů a to vše dohromady mu dodávalo podstatně sveřepější, brutálnější, vzhled.

Motoricky na tom byl stejně se svým předchůdcem, také měl řadový benzínový šestiválec OHV o obsahu 3.626 ccm a musel si vystačit s výkonem pouhých 68 koní. Původní pětistupňová převodovka ale byla doplněna rozdělovací rozvodovkou s řaditelnou redukcí pro silnici, nebo pro terén. K normální řadicí páce uprostřed vozu tak přibyla ještě jedna kratší. Redukce půlila normální stupně, takže řidič měl k disposici deset rychlostí a dvě zpátečky. Výsledek předčil očekávání – s terénní redukcí a pohonem obou náprav byl „Allrad“ Blitz schopen překonávat stoupání až 70%, oproti 34% původní verze 4x2.

Technické údaje:

Motor: čtyřtaktní, benzínový, vodou chlazený
Počet válců: 6, v řadě
Vrtání: Ø 90 mm
Zdvih: 95 mm
Obsah válců: 3.601 ccm
Kompresní poměr 1 : 6
Maximální výkon: 75 ks při 3.000 ot./min.
Maximální kroutící moment: 20 kg/m při 1.800 ot./min.
Ventilový rozvod: OHV (visuté ventily v hlavě, ovládané vahadly a tyčkami)
Pohon vačkového hřídele: čelními ozubenými koly
Počet ložisek klikového hřídele: 4, kluzná
Blok motoru: společný pro všech šest válců, odlitý ze šedé litiny
Hlava válců: odlitá ze šedé litiny
Písty: z hliníkové slitiny Autothermic, s pozinkovaným povrchem
Pístní kroužky: 2 těsnící (první s osazením, druhý kuželový), 1 stírací
Mazání: tlakové oběžné, se zubovým čerpadlem
Obsah oleje v motoru: 4,75 litru
Chlazení: vodní, nucené, s pumpou, větrákem a termostatem
Obsah vody v chladící soustavě: 14,5 litru
Karburátor: spádový Solex 35 JFP
Doprava paliva z nádrže: membránovým čerpadlem, poháněným od vačkového hřídele
Zapalování: bateriové,12 V
Pořadí zapalování: 1-5-3-6-2-4
Svíčky: Bosch W 175 T1, vzdálenost kontaktů 0,7 – 0,8 mm
Baterie:12V 50 Ah
Dynamo: 12V / 18-20 Amp
Starter:

Spojka: suchá, jednolamelová

Převodovka: 5-rychlostní se zpátečkou a předlohou, s přímým řazením uprostřed vozu
Převody:
1.stupeň – 1 : 7,84
2.stupeň – 1 : 4,82
3.stupeň – 1 : 2,71
4. stupeň – 1 : 1,58
5.stupeň - 1 : 1
Zpátečka – 1 : 7,39
Převody předlohy:
silnice - 1 : 1,09
terén – 1 : 1,93
Hnací náprava: obě, pohon 4x4

Rám: obdélníkový, nýtovaný z lisovaných ocelových profilů U

Zadní náprava: pevná, zavěšená na podélných listových pérech, od roku 1942 s pomocnými svazky
Soukolí zadní rozvodovky: se spirálovým ozubením
Převod zadní nápravy: 1 : 5,71

Přední náprava: pevná, zavěšená na podélných listových pérech
Soukolí přední rozvodovky: se spirálovým ozubením
Převod přední nápravy: 1 : 5,71
Sbíhavost: 5 mm
Řízení: šnekem a segmentem, bez posilovače, volant vlevo

Brzda nožní: hydraulická jednookruhová na všechna čtyři kola
Brzda ruční: mechanická, působící na buben za převodovkou

Kola: 20“ ocelová disková, upevněná osmi šrouby
Disky: 6\" x 20\" s plochým děleným ráfkem a závěrným prstencem

Pneumatiky vpředu: 7,50 TR - 20, nebo 190 - 20
Huštění vpředu: 4,0 atü – pro pneu 7,50 TR – 20
3,5 atü – pro pneu 190 - 20

Pneumatiky vzadu: 7,25 TR – 20, nebo 190 - 20
Huštění vzadu: 5,3 atü – pro pneu 7,25 TR – 20
4,2 atü – pro pneu 190 - 20


Rozvor: 3.450 mm
Rozchod vpředu: 1.542 mm
Rozchod vzadu: 1.620 mm
Světlost vozu: 225 mm
Brodivost: 500 mm

Nosnost valníku: 3.300 kg
Pohotovostní váha valníku: 3.350 kg

Rozměry valníku:
Délka: 5.950 mm
Šířka: 2.340 mm
Výška s plachtou: 2.600 mm
Rozměry ložné plochy valníku: 3.500 x 2.125 mm
Výška ložné plochy od země: 1.090 mm

Rozměry skříňového vozu
Délka: 5.800 mm
Šířka: 2.340 mm
Výška: 2.700 mm

Vnější průměr otáčení: 15,7 m

Maximální rychlost: 80 km/hod.
Spotřeba na 100 km na silnici: 30 litrů
Spotřeba na 100 km v terénu: 40 litrů
Akční rádius na silnici: 300 km
Akční rádius v terénu: 230 km

Nádrž u nákladních vozů: 92 litrů, napříč v kabině, pod sedadlem spolujezdce

Dřevěný valník pro dopravu mužstva z levé strany – v této poloze zvednutý žlutý svítící trojúhelník měl protijedoucím avizovat připojení vlečného vozu. Po levé straně masky byl upevněn stíněný reflektor Notek a přední blatníky byly kvůli zvýraznění viditelnosti v noci bíle olemovány.

Přední poháněná náprava byla pevná, zavěšená na podélných listových perech a skříň její rozvodovky byla prakticky stejná se skříní rozvodovky zadní, včetně spirálového soukolí, které mělo hrušku o sedmi a talíř o čtyřiceti zubech. Na koncích nohavic měla náprava kvůli natáčení předních kol prachotěsně uzavřené celokovové stejnoběžné klouby. Ty poněkud omezovaly rejd, takže ačkoliv měl vůz kratší rozvor, jeho poloměr otáčení vzrostl z 13,1 na 15,7 metru.
Zadní náprava zůstala stejná jako u původního Blitzu, po zkušenostech z nasazení na frontě se ale od roku 1942 na oba typy začala montovat zadní listová péra doplněná o pomocné svazky. Pérování obou náprav pak bylo doplněno dvojčinnými hydraulickými pákovými tlumiči.

Kvůli zkrácení rozvoru byla přední náprava posunuta blíž ke kabině, takže dveře musely mít kvůli blatníkům seseknutý přední roh. Od roku 1943 se kvůli nařízenému šetření materiálem začala dělat tzv. „úsporná kabina“, která měla zadní stěnu z dřevěných prken místo z plechu. Poslední verze kabin měla i mírně zvýšenou střechu a strměji postavené čelní okno.

Stejně, jako se osvědčil původní Blitz 3,6-36 S, osvědčil se i nový Blitz 3,6 - 6700 A s oběma hnanými nápravami. Ale přesto, že továrna v Brandenburgu běžela na plné obrátky, produkce požadavkům Wehrmachtu nestačila, na frontách byl Blitzů zoufalý nedostatek. Mimo jiné i proto, že Hitler ve svém velikášství rozpoutal válku na příliš mnoha bojištích najednou. Všechny bojové i zásobovací jednotky nového Blitze chtěly, došlo to ale tak daleko, že podle rozkazu shora smělo být k jedné motorizované jednotce přiděleno nejvýš pět těchto vozů. Měl na tom svůj podíl zejména všeobecný nedostatek surovin v Říši, kvůli kterému vázla výroba a dodávky jednak předních poháněných náprav, jednak rozváděcích redukčních převodovek.

V roce 1943 nakonec došlo k rozhodnutí, že 4x4 podvozek smí být karosován výhradně jen jako v první línii používané polní kuchyně, sanitní vozy a spojařské vozy s vysílačkami.
U polních kuchyní, které na podvozky Opel-Blitz dodávala drážďanská firma Gläser, se nepředpokládalo plné využití nosnosti vozu, tudíž na zadní nápravě musela stačit jednoduchá montáž…

Opel-Blitz A (Allrad) s jednotnou skříňovou nástavbou z lisované papírové hmoty na dřevěné kostře. V tomto případě šlo o vůz vybavený vysílačkou, určený pro zpravodajskou službu. Za spodními bočními dvířky skříně byla uložena přenosná elektrocentrála Auto-Union, která se používala pro napájení vysílacího zařízení.

Jednotná skříňová nástavba z lisované papírové hmoty, tady ale se zvýšenou střechou. Podle pramenů z německého Bundesarchivu se jednalo o vozidlo se zařízením k řízení dálkově naváděných raket V 1.

Další varianta skříňového vozu Opel-Blitz 3,6 - 6700 A, používaného v Peenemünde při odpalování raket na Londýn.

Terénní Opel-Blitz s hasičskou nástavbou od firmy Magirus byl ideálním vozem pro rychlé zásahy, například na polních letištích. Díky benzínovému motoru okamžitě startoval za každéhop počasí a díky pohonu obou náprav mu ani těžký terén nedělal potíže.
Vybavení sestávalo z dvojkabiny pro obsluhu, hasičského nářadí, motorem poháněné stříkačky, zásobního tanku s vodou a navijáku s hadicemi. To vše bylo doplněno několika ručními hasicími přístroji.

Koncem roku 1943 bylo vrchním velením rozhodnuto o zavedení licenční výroby vozů Opel-Blitz u firmy Daimler-Benz a plánovalo se její zavedení i v Brémách, v továrně na nákladní vozy Borgward. K tomu už ale nedošlo a v srpnu 1944 byla navíc ochromena výroba i v mateřském závodě Brandenburg an der Havel. To, když přesně cílený nálet anglických bombardérů téměř úplně zničil továrnu i výrobní zařízení.
Dostat se na původní produkci 2.500 vozů měsíčně už se nikdy nepodařilo…
I tak se ale do zničení fabriky stal terénní Opel-Blitz 3,6 - 6700 A nejvíce vyráběným německým nákladním vozem, Wehrmachtu byl v období 1940 – 1944 dodán ve více než 25.000 exemplářích.

Použité materiály:
Archiv Jihočeského motocyklového musea
Tovární snímky z propagačního fotooddělení firmy Adam Opel A.G.
Publikace Opel im Kriege (Podzun-Pallas-Verlag GmbH)
Publikace Kragtfahrzeuge und Panzer (Werner Oswald)

Subjektivní pocity a zkušenost autora článku:

Kořistní nákladní vozy Opel-Blitz s oběma poháněnými nápravami měly u nás v poválečných letech obvykle své specifické použití. Pro běžnou silniční dopravu se moc nehodily kvůli vysoké spotřebě: zatímco klasický Blitz s pohonem pouze zadní nápravy jezdil asi za dvacet pět litrů, o osm set padesát kilo těžší verze s oběma poháněnými nápravami baštila minimálně třicet, spíš ale až pětatřicet litrů na sto. A to bylo příliš…
Ovšem u hasičů, kde se vyjíždělo jen občas, tam se cenila vysoká průchodnost v každém terénu a dobrá startovatelnost v každém počasí.

Další oblíbenou úpravou byla předělávka na sklápěčku, kde se dal k pohonu hydraulického čerpadla využít pomocný vývod na převodovce. V té chvíli byl z Blitze ideální dělník na stavby, do lomů a v neposlední řadě i jako rozvážkový vůz u uhelných skladů, určený pro zásobování uhlím v horských oblastech. Třebas v Jizerkách, nebo na Šumavě. Například v Českém Krumlově jezdil 4x4 Blitz u Uhelných skladů až do šedesátých let…

Snímek z autoparku českokrumlovské provozovny Uhelné sklady koncem padesátých let, kdy tu vedle stařičké Škody 206 z roku 1930 dosluhoval nejen čtyřiapůl-tunový válečný Mercedes Diesel, ale i třítunový Opel-Blitz 3,6 – 6700 A s náhonem na všechna čtyři kola.

Osobně jsem podlehl pokušení pořídit si tenhle náklaďák v osmdesátých letech, kdy jsem se živil půjčováním historických vozidel filmu a televizi, kde se tehdy stále ještě v hojné míře točily filmy z druhé světové války. V té době už ale bylo pozdě, socialistické řízené hospodářství už dávno všechny kořistní náklaďáky poslalo do šrotu. Jediný polorozebraný vrak s vyndaným motorem jsem objevil v Benátkách nad Jizerou, ale když jsem viděl, v jakém je stavu a jak je ve skutečnosti ohromný, došlo mi, co dřiny by jeho zrenovování dalo a vycouval jsem.
Dnes se jeden takový vůz od základu renovuje v soukromém Muzeu vojenských, historických a válečných vozidel v Ledenicích u Borovan. Už mu do dokončení moc nechybí a rozhodně si zaslouží ho vidět - a uvědomit si, kolik dřiny a investic záchrana takovéhohle vozidla dnes stojí!