RIGA 1 - sovětský moped 50 ccm

První sovětský moped, vyráběný s československým motorem Jawa 552.

Výrobce:
Sarkana Zwaigzne, Riga, SSSR

Vypravuje Zdeněk Knot,
někdejší mistr výrobní linky motorů n.p. Motor-Jikov České Budějovice,
kde se vyráběl motor Jawa 552 pro mopedy Stadion:

„Začalo to na veletrhu v Brně, v roce 1959.
Delegaci zástupců Sovětského svazu se tehdy zalíbil náš moped Stadion S 11. Pamatuji si to přesně, byl jsem tam na stánku.
Tedy, zalíbil se jim ani ne tak moped, jako ten motor v něm. Projevili o něj zájem a začali jednat. Ne u nás, v budějovické fabrice. Jednalo se na úrovni jejich Avtoexport versus náš Motokov."

Výsledek byl, že z Motokovu přišel požadavek na padesát kusů motorů, ovšem se specifikací, že ty motory nesmí mít na víkách nápisy Jawa. To ale Sověti nejdřív chtěli vidět. Tak se v podnikové propagaci pro ně musela nechat americkou retuší udělat upravená fotka, jak bude motor bez nápisů vypadat.

No a pak se kvůli tomu předělávala licí forma ve Strakonicích. Vkládala se do ní taková vložka, aby tam to Jawa nebylo.
Když se víka odlévala, nechalo se jich udělat skoro dvakrát tolik. Pro jistotu, aby jich bylo dost, kdyby nějaký odlitek nevyšel. Ale zmetky nebyly skoro žádné, takže jich zbyla slušná bedna. Jenže o tom neměl nikdo vědět. Natož aby to někdo, i třebas jen omylem, namontoval! To také byla jedna z tvrdých podmínek, Sověti si v tomhle případě žádnou publicitu nepřáli.

Motory byly do lotyšského závodu odeslány někdy v prvním čtvrtletí 1959.

Zdeněk Knot:
"V budějovickém Motor-Jikovu si ve vedení mnuli ruce, protože se mělo zato, že z toho bude kontrakt, na základě kterého bude zaručen odbyt mopedových motorů ve velkém.
Jenže omyl! V Sarkana Zwaigzne nakoupené motory okoukli a rozhodli se vyrábět si je sami. Do Jawy přišel příkaz předat sovětské straně výkresovou dokumentaci. Žádné jednání o licenci, nebo něco podobného, prostě předat výkresy! A dokonce s požadavkem vypracovat na naše náklady charakteristiku motoru podle jejich norem GOST (Gosudárstvennyje Standarty).
Vzápětí přišel do budějovického Motoru požadavek z Motokovu, jestli by někdo, nejlíp vedoucí pracovník z montáže motorů, do Rigy nepřijel. Nesnížili se k tomu, aby řekli že potřebují poradit. Formulovali to „jestli by se někdo nechtěl přijet podívat“…
Ředitel Dušek si mě zavolal, řekl že se to nedá odmítnout a pak se zeptal, jestli bych to nevzal?
Bylo mi dvacet sedm, byl jsem mladý, tak jsem jel."

Zdeněk Knot:
"V Sarkana Zwaigzne bylo přivítání, jako kdyby přijel ministr! Vzali mě do konstrukce, už tam bylo pro mě připravené rýsovací prkno. Všude samá konstruktérka a inženýrka, nastrojené v bílých blůzičkách, to byla událost - innostráněc prijéchal! Cizinec je tady!
Po deseti dnech práce a zkoušení mě zavolali na vedení, že „za odměnu“ poletíme s vedoucím konstruktérem inženěrem Lepekem do Moskvy a odtud do Rostova na Donu, kde se připojíme k „ispytu“ (zkušební jízdě).
Teprv takhle jsem zjistil, co mi do té doby neprozradili - že už namontovali pět našich motorů do rámů, vzali dva „gruzoviky“ (náklaďáky), celkem třináct lidí a vyjeli z Rigy, přes Kijev, s cílem na poloostrově Krym. No a v Rostově na Donu, kdy byli v půlce té neuvěřitelně náročné zkušební jízdy, chtěli udělat kontrolní demontáž a všechno proměřit. Tak tam na nás čekali!"

Bedna z víky pro SSSR skončila v zapomnění kdesi vzadu ve skladě a objevila se, až když se po roce 1964 v Českých Budějovicích na vládní příkaz definitivně ukončila výroba mopedů a vše co zbylo, se rozprodávalo, nebo šlo nemilosrdně do šrotu. Ta víka měla jít do šrotu také.
No, nedalo mi to a aby se na tuhle kapitolu historie nezapomnělo, do bedny jsem sáhnul.
Dvě víka jsem vyndal, zachránil a dneska jsou, spolu s pár zašedlými fotografiemi, jediným dokladem tohohle vyprávění...