STEYR - vojenské šestikolové

Původní článek pro Truck Magazin (leden 2009) od Petra Hošťálka.

Rakouské šestikolové vozy s uspořádáním náprav 6x4, předpokládané pro armádní službu.

Výrobce:
Steyr-Werke A.G., Austria

od roku 1934:
Steyr-Daimler-Puch AG.

Steyr byla odjakživa a především zbrojovka.
Firemní logo ve tvaru terče tudíž nepřekvapuje...

Začátkem třicátých let, pokud se hovořilo o automobilech se zvýšenou průchodností terénem, panovalo všeobecné mínění, že ideálním řešením jsou automobily třínápravové. Se dvěma hnacími zadními nápravami, v uspořádání 6x4. Tenhle názor platil nejen mezi vysokými důstojníky v armádních kruzích, ale i mezi mnohými automobilovými odborníky a konstruktéry. Argumentovalo se tím, že přidá-li se normálnímu vozu ještě jedna zadní náprava, je to nejjednodušší a nejlevnější způsob, jak z něj udělat terénní speciál. To samozřejmě byla pravda jen zčásti. Ale díky tomuto názoru vznikla řada zajímavých konstrukcí od nejrůznějších renomovaných výrobců.

Tak tady byl původ budoucích šestikolek – za základ sloužil nákladní nebo skříňový Steyr 40. Pozornějšímu pohledu nemůže ujít stejný chladič, stejná kapota, stejné disky i náboje kol. Stejný byl samozřejmě i motor…

V rakouské automobilce Steyr tak od roku 1931 začali konstruovat a od následujícího roku i vyrábět lehký jedenapůltunový šestikolový podvozek, určený pro nejrůznější nástavby. Tento typ dostal označení Steyr 40 D – Geländewagen (v překladu „terénní vůz“) a jak už bylo řečeno v úvodu, skutečně vznikl z normálního čtyřkolového lehkého nákladního vozu Steyr 40. Továrna se nový šestikolový typ snažila prosadit do výzbroje rakouské armády a nabídla jej samozřejmě i armádě německé.
Na snímku je jeden z prvních vyrobených šestikolových vozů Steyr 40 D, fotografovaný během zkoušek v terénu. Tady zatím ještě v lesklém civilním lakování s chromovanou maskou chladiče a některými dalšími chromovanými díly. Na rozdíl od svého čtyřkolového předchůdce měl tento teréňák hodně úsporně sestříhané přední blatníky.
Ze snímku je vidět, jaký vzájemný výkyv dovolovaly poloosy zadních náprav a také jak fungovaly při přejezdu terénní vlny ony „valivé rezervy“, umístěné za předními koly.

Základem upravené konstrukce byl lisovaný ocelový rám, složený ze dvou podélníků s křížovou výztuhou, ale proti normálnímu čtyřkolovému vozu Steyr 40 musel být v prodloužené zadní partii doplněn speciálním mostem pro zavěšení diferenciálů zadních náprav. Uspořádání těchto náprav bylo atypické a konstrukčně dost zajímavé. Nápravy měly výkyvné poloosy, odpérované na každé straně vozu jedním společným podélným listovým perem. Ve skříni prvního diferenciálu byla nejdříve redukční převodovka, řazená mechanicky, dlouhým táhlem od místa řidiče. Teprve pak následovalo propojení Hardy-spojkou na skříň diferenciálu druhé zadní nápravy. Obě nápravy měly vestavěné uzávěrky.

Přední náprava vozu byla pevná, kovaná, zavěšená na podélných listových perech a měla pákové olejové tlumiče pérování. Řízení bylo běžné konstrukce, šroubem a maticí.
Rozvor mezi přední nápravou a první zadní nápravou byl u standardního (krátkého) podvozku 2.500 mm, přičemž zadní nápravy byly od sebe vzdáleny 1.060 mm. Pro speciální nástavby se dělal podvozek prodloužený. Ten měl rozvor mezi přední a první zadní nápravou 3.300 mm, vzdálenost zadních náprav zůstávala stejná.

Jak už bylo řečeno, hlavní použití se předpokládalo pro armádu a tak měl standardní podvozek na bocích otočně uložené tak zvané „valivé rezervy“, což mělo umožnit překonávání zákopů nebo terénních vln aniž by vozidlo zůstalo viset břichem. Díky svému původu v silničním náklaďáčku měl šestikolový Steyr totiž hodně malou světlost. Pod vanou motoru to bylo pouhých 23 centimetrů a pod skříněmi diferenciálů to nebylo o mnoho lepší.

Tohle už byl ovšem nezaměnitelný „voják“. Jednoduchá hranatá otevřená karoserie, vzadu zespod zkosená kvůli lepšímu nájezdovému úhlu, plachtová střecha a valivé rezervy, tak si u firmy Steyr představovali Kommandowagen, tedy velitelský vůz.

Firma Steyr vyráběla vynikající řadové šestiválcové motory s ventily v hlavě už od začátku dvacátých let. Tehdy dokonce s vačkou v hlavě, poháněnou svislým královským hřídelem před blokem motoru. Není tudíž divu, že i v typu Steyr 40 byl řadový vodou chlazený šestiválec. Také měl ventily v hlavě, ale OHV, ovládané tyčkami od vačkového hřídele, uloženého v klikové skříni.
Motor měl vrtání ø 70 mm, zdvih 90 mm, což dávalo obsah 2.078 ccm. Trvalý výkon na brzdě se uváděl 40 koní při 3.700 ot.min.
V litinovém bloku válců měl motor zalisované mokré vložky, klikový hřídel byl uložený v osmi kluzných ložiskách a náhon vačkového hřídele obstarával pár ozubených kol se šikmými zuby. Karburátor byl Pallas SA III, zapalování bateriové, spojka v olejové lázni. Čtyřrychlostní převodovka se zpátečkou tvořila s motorem a spojkou společný sešroubovaný celek. A přesně tenhle hnací agregát byl použit i do nového šestikolového typu Steyr 40 D.

Vůz měl provozní brzdu hydraulickou, účinkující na všech šest kol. Ruční byla mechanická, pouze na zadní čtyři kola. Disky kol plechové, s plochým děleným ráfkem se závěrným prstencem. Pneumatiky 7,00 – 18.
V roce 1932 bylo do druhé světové války ještě daleko a tak se nějaký masivnější očekávaný zájem ze strany vojenských úřadů zatím nekonal. Pro továrnu Steyr to bylo poněkud zklamání. Vývoj přeci jen něco stál a přitom byl nakonec typ 40 D vyroben s pár různými nástavbami v pouhých 20 kusech. K obnovení zájmu došlo až po dalších třech letech, v roce 1935, kdy o vůz začal mimo jiné jevit zájem i Reichswehr, přezbrojující se na Wehrmacht.

Jen mírně inovovaný typ dostal označení Steyr 440 a od svého předchůdce se lišil nepatrným nárůstem výkonu. Motor teď dával 45 ks, tedy o pět koní víc, přičemž na maximální rychlosti 70 km/hod. to nebylo znát, ta zůstala stejná. V následných dvou letech (1935 – 1937) se vyrobilo podle firemních údajů 713 vozů ve variantách valník, vůz pro mužstvo, hasičský vůz a záchranný a sanitní vůz.

V roce 1937 přišla další inovace v podobě většího vrtání motoru ø 73 mm a použití spádového karburátoru Pallas SAF 35. Tím se zvětšil obsah na 2.260 ccm a výkon stoupl o deset koní na 55 ks / 3.800 ot.min.
Nový Steyr 640 Dreiachser-Geländewagen (tříosý terénní vůz) na první pohled charakterizovala masivní a rozměrná šikmá mříž, chránící chladič motoru.

Většina z celkem vyrobených 3.780 kusů se postupně dostala do výzbroje německé armády a vydala získávat pochybné vavříny na fronty druhé světové války. Tady, i přes mírně zastaralou konstrukci, byl vůz mužstvem vcelku oblíbený pro svou spolehlivost. Jen o tom, že to díky své koncepci 6x4 měl být ideální vůz do terénu, se už nemluvilo. Zvlášť na východě, v rozlehlých pláních pokrytých ukrajinským a ruským blátem, neměl se svou poměrně nízkou světlostí a nijak oslnivým výkonem moc šancí.

Speciální nástavbou na podvozku Steyr 640 byl tento radiovůz. Byl určen pro Wehrmacht, na tovární fotografii má ale zatím ještě rakouské civilní poznávací číslo. Důkladná mříž, svařovaná z pásové oceli, sice chránila chladič, ale reflektory zůstávaly snadno zranitelné.

Steyr 640 Manschaftswagen (vůz pro přepravu mužstva).

Uzavřený vojenský sanitní vůz. Do výbavy patřil krumpáč, lopata, sekera a po obou stranách kapoty zásobní nádoby na benzin a vodu. Vozy starších sérií měly ještě trojhranné bidony, které byly později nahrazeny jednotnými dvacetilitrovými kanystry.
Zásobní nádoby na vodu musely být označené bílým, nebo někdy také modrým, výrazným pruhem.

Steyr 640 Mannschaftswagen tedy vůz pro mužstvo. Tady ale plně obsazený důstojníky Wehrmachtu. Tento válečný snímek je z Rumunska.

Upomínková fotografie z fronty. Vůz na snímku má přední okno vcelku, bez středové příčky a místo trojhranných bidonů už má po stranách kapoty známé německé dvacetilitrové kanystry.

Návrat útočné jednotky 73. regimentu z polského tažení. Každý z kolony plně vystrojených vozů Steyr 640 je pečlivě založený špalky a upoutaný čtyřmi lany, důstojník už jen prochází kolem vlakové soupravy a odškrtává si jednotlivé vagony.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Steyr 640, který v poválečných letech jezdil u hasičů a dnes je exponátem automobilového musea v rakouském Bad Ischlu - foto Hošťálek (2011).

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Také tento Steyr 640 v autobusové karoserii je dnes exponátem automobilového musea v Bad Ischlu.

Foto Hošťálek 2011