![]() |
JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUMČeské Budějovice |
|
exponáty archiv kresby cestopisy publikace dílna tisk | ||
Abecedně řazené materiály k vozidlům z celého světa.
|
||
![]() ![]() Petr Hošťálek Motoristický publicista, historik a grafik. Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea v Českých Budějovicích.
Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz). |
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu autorů stránek !
Často navštěvované: MANET 90 Svatební oznámení pro Libora Gýnu JAWA 500 OHC model 15 - 1953 FAVORIT - sidecary 2010 - Renovace motorku BD 1S 38 AVZ-2 "Levoboček"
Poslední aktualizace:
8.2.2025 Motocykly civilní - LAURIN & KLEMENT typ T.B. - 1901 3.2.2025 Motocykly civilní - JAWA-ČZ 175 - 1959 31.1.2025 Š - ŠKODA autobusy 706 RO |
|
ČZ 125 t - RikšaVýrobce: Česká Zbrojovka Strakonice, národní podnik
Tyto užitkové tříkolky byly ve strakonické produkci pouze nepříliš podstatnou epizodou.
Idea vznikla v roce 1948, začátkem roku 1949 byla vývojově ukončena a první vyrobené stroje byly redakci časopisu Motocykl představeny koncem března roku 1949. Zpráva o nových rikšách byla uveřejněna v dubnovém čísle pod titulkem: Tento měsíc přinášíme obrázky, které ukazují, jak šli problému na kloub strakoničtí. Poněvadž měli k disposici motor 125 ccm, šli na to pochopitelně trochu jinak. Aby nebyl motor příliš zatížen, je konstrukce co nejlehčí, přitom však velmi robustní. Váha celé tříkolky s nářadím a palivem je neuvěřitelně nízká - pouze 110 kg, ačkoliv její užitečné zatížení je 240 kg. Přitom je o pohodlí cestujících velmi dobře postaráno bohatě polštářovaným sedadlem, které je měkce odpérováno dvěma teleskopy, umístěnými mezi opěradlem a podvozkem. Na zadní nápravě je bezhlučný satelitový diferenciál, z něhož jsou vedeny poloosy ke kolům Mantam (16" - 4"). Na rozdíl od tříkolky Jawa má tento typ speciální svářený trubkový rám, takže možnost přeměny ve stroj sólo odpadá. Přední vidlice, kolo, motor a rychlostní skříň jsou totožny s typem ČZ 125 t, celkový převod je ovšem nižší: I. 20,71, II. 10,92, III. 7,03. Náhon na zadní kolo je řetězem 1/2" x 5,2, který běží v plechovém krytu. Určení bylo jasné – buď pro dopravu dalších dvou osob, sedících vedle sebe na jednoduché trubkové sedačce s opěradlem, nebo pro dopravu menších nákladů. Pro tento účel továrna nabízela uzavřenou plechovou skříň s oblým odklápěcím víkem, dřevěnou bednu se zaobleným, do strany odklápěcím, víkem, nebo otevřený dřevěný valníček. Eventuelně si mohl zručnější zákazník vyrobit nástavbu sám.
Protože zadní náprava nebyla odpérovaná, byla nástavba (ať už osobní, nebo skříňová) ke konstrukci zadní části rámu připevněná výkyvně (prostřednictvím dvojice silentbloků) a vzadu podepřená dvojicí dlouhých teleskopů, chráněných proti vnikání vody a nečistot stejnými gumovými prachovkami, jako měly teleskopy přední vidlice.
Motor ČZ 125 t dával pouhé čtyři koně a tak byla rikša zpřevodovaná hodně do pomala. To nejen kvůli dostatečné síle, ale i kvůli nevalným jízdním vlastnostem. Při vjetí některého z malých zadních koleček do díry v silnici se kvůli neodpérované zadní nápravě stroj výrazně naklonil a jevil tendenci se převrátit. A nebylo problém ho zvrhnout ani na rovném a ideálním povrchu, stačilo jen ostřeji zatočit. Příčnou stabilitu měla rikša prachbídnou…
Přesto tehdy redaktor Adolf Tůma napsal, že svezení i jízda v rikše jsou příjemné, zvláště, pokud má sedadlo „popruhové“ potahy. V roce 1951 startoval na II. ročníku soutěže skútrů a vozítek Jan Ludvík z Chomutova - viz přiložený obrázek z časopisu Motocykl, číslo 48, ze dne 9. června 1951. Ví se, že v roce 1949 bylo vyrobeno 34 vzorkových exemplářů, určených pro prodejce v cizích zemích a v roce 1950 byla exportována série více než 80 kusů do Holandska. Podstatně víc se tříkolových rikš začalo dělat až o rok později, to už s novým motorem ČZ 150 c. |