![]() |
JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUMČeské Budějovice |
|
exponáty archiv kresby cestopisy publikace dílna tisk | ||
Abecedně řazené materiály k vozidlům z celého světa.
|
||
![]() ![]() Petr Hošťálek Motoristický publicista, historik a grafik. Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea v Českých Budějovicích.
Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz). |
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu autorů stránek !
Často navštěvované: ŠKODA nákladní typ 150 STADION S 11 - 1958 (cestovatelský) ŠKODA nákladní typ 706 R - do r. 1954 FAVORIT - sidecary 2004 - Renovace vojenského soutěžního "péráka"
Poslední aktualizace:
12.2.2025 B - BMW 315/1 - Sport 8.2.2025 Motocykly civilní - LAURIN & KLEMENT typ T.B. - 1901 3.2.2025 Motocykly civilní - JAWA-ČZ 175 - 1959 |
|
ČTZ - Čeljabinský traktorový závod.
Čeljabinský traktorový závod zahájil práci 1. června roku 1933. Prvním sériovým typem, který tehdy začal sjíždět z výrobního pásu, konvejneru, jak tomu Rusové říkají, byl „housenkový“ traktor S-60. Měl výkon šedesát koňských sil a jako palivo používal petrolej.
Známá fotografie, dokumentující nadšení okamžiku, kdy prvního června roku 1933 sjel z výrobního pásu první sériový housenkový traktor Stalinec S-60. Neřídil se volantem, ale „rajčákama“. Mimochodem, víte, že tohle české hovorové označení pochází z ruštiny? Je z padesátých letech, kdy se k nám začaly dovážet z Ruska první poválečné Stalince S-80 a déťáky DT-54 a vzniklo z ruského slova „ryčag“ – páka. Po čtyřech letech, v roce 1937, byla zahájena výroba nového typu: V ČTZ přešli místo petroleje (neboli „ligroinu“) na ekonomičtější naftu a zahájili, jako první v Sovětském svazu, produkci dieselového traktoru S-65 s motorem vlastní konstrukce. Už to nebyl karburátorový motor na petrolej, nýbrž předkomůrkový diesel, který při vrtání Ø 145 a zdvihu 205 mm měl 75 ks (55,16 kW) při 970 ot./min. a startoval se pomocí dvouválcového čtyřtaktního startovacího motorku na benzín, který byl umístěn po levé straně bloku válců. Traktor S-65 hned v prvním roce dosáhl významného ocenění, dokonce mezinárodního. Dostal cenu „Grand Prix“ na celosvětové výstavě v Paříži. O rok později, v roce 1938, byla od tohoto traktoru odvozena verze SG-65, což znamenalo variantu pohonu na dřevoplyn. Prototyp na snímku, na kterém se zkoušení pohonu na dřevoplyn začínalo, vycházel ještě ze starého prvního modelu S-60 a měl baterii hrubých a jemných odlučovačů popílku před chladičem. U sériového typu SG-65 se odlučovače popílku přestěhovaly před kolena řidiče a místo před chladičem zaujal chladič plynu. Na levé straně motoru je vidět pomocný startovací motor. Ten mohl být buď na benzín, nebo jako v tomto případě, rovněž na dřevoplyn. Pod sedačkou řidiče je vidět hrubý filtr, ze kterého jde plyn potrubím do baterie jemných filtrů před řidičem, z této strany krytých plechovým krytem s větracími průduchy. V roce 1939 se výrobní program rozšířil o „transportní“ traktory S-2 s řidičskou kabinou a ložnou plochou za ní. Byly to v podstatě tahače, určené hlavně pro dělostřelectvo. První dva vyrobené kusy měly dokázat svou provozuschopnost dálkovou jízdou na trase Čeljabinsk-Moskva. Na cestu se vydaly 26. července 1939 a 2.000 kilometrů dlouhou trať zdolaly tehdy za dvanáct dní.
O osm měsíců později, 30. března 1940 to byl opět Mark Makagon, který sjel z výrobního pásu s jubilejním už stotisícím čeljabinským traktorem.
S vypuknutím druhé světové války přešel Čeljabinský traktorový závod na výrobu nejtěžší tankové techniky. V té době jméno Čeljabinsk prakticky zmizelo z map, městu od té chvíle nikdo neřekl jinak než „Tankograd“. Hlavním programem se staly těžké tanky typu KV a později JS-1, JS-2 a JS-3. Mimo to opouštěly brány závodu také ještě samochodky SU-152, ISU-122 a ISU-152. Tolik stručný průřez historií největšího sovětského výrobce těžké pásové techniky.
************************************************************************************
Stavba Čeljabinského traktorového závodu byla zahájena 10. srpna roku 1930. Tóny Internacionály tehdy, jak jinak, provázely první kopnutí motykou a první hrábnutí lopatou. Pak ale nastala tvrdá dřina. Traktorová továrna se stavěla "na zelené louce" a veškeré přípravné práce se dělaly ručně. Tisíce kubíků zeminy z vykoaných základů se nakládaly ručně a odvážely povozy, taženými jedním koníkem. Lidé se namáhali jako zvířata a zvířata jako lidé...
Základem vyprojektovaného závodu byla konstrukce továrních hal, tvořená unifikovanými ocelovými moduly, což mělo umožňovat variabilitu výrobních prostor. Jenže v té době v celém sovětském Svazu nebyly tak velké kapacity, aby byly schopné požadované množství ocelových nosníků zajistit, takže objednávka byla zadána v Německu. Rusko platilo zlatem a na první pohled se zdálo, že jde o obchod vyznačující se oboustrannou vysokou spokojeností. V budoucnu se však ukázalo, že Německu se tato zakázka měla zatraceně nevyplatit…
Způsob, jakým byly výrobní haly vyprojektovány a posléze postaveny, umožnil něco, co je dodnes v historii těžké strojírenské výroby pokládáno za takřka nemožné, za doslova technický zázrak:
Až do roku 1940 Čeljabinský traktorový závod vyráběl výhradně jen pásové traktory. Ve chvíli, kdy Hitler zahájil tažení proti Sovětskému svazu a kdy vypukla, jak Rusové říkali „velká vlastenecká válka“, ale dokázali v ČTZ během pouhých tří(!) měsíců přejít z výroby traktorů o váze 10 tun na sériovou produkci těžkých tanků, vážících 40 tun!!! A nejen to. Do areálu továrny bylo možno postupně začlenit i výrobní linky kirovského a charkovského traktorového závodu, které bylo potřeba evakuovat před nepřítelem. A na těchto přibraných linkách byla vzápětí zahájena produkce legendárního středního tanku typu T-34. Každý pátý tank na frontách druhé světové války byl z Čeljabinska - Tankogradu. A pokud se týkalo tankových motorů, tak z čeljabinské traktorové továrny byl dokonce každý druhý! V průběhu pozdějších válečných let pak dokázala továrna dodávat na frontu denně neuvěřitelný celý jeden nový tankový pluk…
Tohle všechno a ještě spoustu dalšího z minulosti největšího výrobce pásové techniky v Rusku, se, pokud alespoň trošku rozumíte rusky, dozvíte v traktorovém muzeu ČTZ. Do něj jsem se musel vrátit od fabriky kousek zpátky, je v městě, téměř hned vedle onoho už zmíněného pomníku s těžkým tankem JS-3. Hned za vstupními dveřmi zůstanete stát před přísnou tváří Vládi Lenina, který tu, dodnes všemi ctěn, dohlíží na všechno, zejména ale na uctivý přístup návštěvníků k tradicím Čeljabinského traktorového závodu.
Komunisty nemám rád. A éru socializmu, v níž jsem, chtě nechtě prožil většinu svého života, taky ne. Přesto se s úctou skláním před ruskými lidmi, kteří historii ČTZ budovali. Od exponátů a dochovaných dokumentů jsem se nemohl odtrhnout řadu hodin. Je na nich vidět osobní hrdinství, dřina a strádání všech, kdo fabriku na holé pláni, plné ruského bláta, začínali stavět. Jedinou mechanizací při budování základů byly motyky a lopaty. Ještě větší heroismus pak čeljabinští prokázali za války. Tehdy tanky na frontu musely vyjíždět i kdyby se nemělo vůbec spát – a s nimi odcházely z továrny bojovat řady dobrovolníků… To všechno, co vidíte na fotografiích, jsou pouze modely ve skleněných vitrínách. Modely sice velmi přesné a na profesionální úrovni, ale přeci jen pouhé modely. Navíc se přes sklo vitrín velice špatně fotografují. Jediný „opravdový“ exponát je traktorový motor v řezu. Dnes je Čeljabinský traktorový závod akciovou společností. K jeho privatizaci došlo 1. října 1992 a jako většina zprivatizovaných fabrik v Rusku (i u nás) se potýká s tvrdými existenčními problémy. Poptávka po těžkých pásových traktorech značně ubyla a tak se v současném výrobním programu musela objevit například i malá mechanizace (traktůrky „Uralec“ a jejich příslušenství) a i třebas tak diametrálně odlišná výroba, jakou je kuchyňský nábytek. Jedním si ale můžete být jisti. Přivítají vás s otevřenou náručí a pravou ruskou pohostinností. Mladá průvodkyně mi ochotně namlouvala fakta z historie do diktafonu téměř tři hodiny, bábuška, hlídající expozici se se mnou rozdělila o vlastní oběd, kastrůlek suchých brambor zajídaných chlebem a ředitel muzea mi nabídl vlastní kancelář, abych měl kde zpracovat nafotografované snímky na počítači (mém, samozřejmě, tam ještě počítač nemají). A pak s netajenou hrůzou a obavou o moji bezpečnost sledoval, jak přijímám pozvání neznámých ruských „bikerů“ a odjíždím v jejich společnosti! A držel mi palce, aby se mi na další cestě nic nestalo…
************************************************************************************
Album fotografií:
Většinou v úpravě s buldozerovou radlicí, pro práce na těžkých stavbách a povrchových dolech. Pro podmínky našeho zemědělství byl zbytečně velký, tam se uplatňoval spíš pásák DT-54 ze Stalingradského traktorového závodu. (foto Hošťálek 2010) |