MERCEDES - BENZ nákladní typ G 3

Původní článek "Šestikolový vojenský Mercedes" pro Truck Magazín (únor 2018) od Petra Hošťálka.

Třínápravový vojenský vůz s nosností 1.500 kg a zvýšenou průjezdností terénem.

Výrobce:
Daimler-Benz A.-G., Gaggenau i.B.

Lehký šestikolový nákladní vůz Mercedes-Benz G 3 s uspořádáním náprav 6x4 byl navržen podle armádních představ ideálního nákladního automobilu s dobrou průchodností terénem, poplatných tehdejší době. Firma jej připravovala od roku 1927 a po dohotovení prototypu se dvěma poháněnými zadními nápravami byly jeho jízdní vlastnosti shledány natolik uspokojující, že mohla být zahájena jeho výroba s tím, že většinu produkce odebere Reichswehr (t.zn. „Říšská obrana“ později přejmenovaná na Wehrmacht).

Sériová produkce Mercedesu G 3 se datovala od roku 1928. Jeho třínápravový podvozek byl osazen šestiválcovým benzínovým motorem Daimler-Benz M 09, pocházejícím z luxusního osobního automobilu Mercedes-Benz Typ 350 „Mannheim“, který při objemu válců téměř tři a půl litru disponoval výkonem 60 koní při 2.680 otáčkách za minutu.

Motor Daimler-Benz M 09
byl spodový dlouhozdvihový šestiválec s poměrně nízkým stupněm komprese (jen 1:5,5). To, spolu s uložením klikového hřídele v 7 hlavních ložiskách, znamenalo nejen kultivovaný měkký chod, ale i předpoklad dlouhé životnosti a nenáročnosti v provozu. Plnění válců obstarával jeden horizontální karburátor Zénith o průměru Ø 36 mm a zapalování bylo dvanáctivoltové, bateriové od firmy Bosch, sestávající z cívky a rozdělovače s automatickou odstředivou i doplňující ruční regulací předstihu.
Tlakové oběžné mazání s náplní 8 litrů oleje v karteru motoru doplňoval výměnný olejový filtr.

Chlazení bylo nucené, mělo vodní pumpu a klínovým řemenem poháněný větrák za chladičem. Nejdůležitějším dílem chladicí soustavy byl sekční chladič se šesti výměnnými články, dodávaný specializovanou firmou BEHR, Süddeutsche Kühlerfabrik, Julius Fr. Behr, Stuttgart-Feuerbach. Ten umožňoval v případě poškození tekoucí článek jednoduše uzavřít a s vozidlem následně spolehlivě dojet do místa, kde bylo možné poškozený díl vyměnit, což bylo, zejména v případě vojenského vozidla, životně důležité. Kromě toho byl chladič navíc chráněn mohutným rámem z důkladné roury, která dávala Mercedesu G 3 už na první pohled nezaměnitelný vzhled.

Mechanicky ovládaná suchá spojka byla vícelamelová a na ni navazovala čtyřstupňová předlohová převodovka, což vše bylo sešroubováno s motorem do společného celku. Přenos síly na první zadní nápravu obstarával dlouhý jednodílný kardan a obě zadní nápravy byly mezi sebou propojené kardanem krátkým.

Všechny tři nápravy byly pevné. Přední, kovaná, byla klasicky zavěšena na podélných listových pérech. Zavěšení zadních náprav zajišťovaly na obou stranách dvojice obrácených listových per nad sebou, přičemž pérové svazky byly k rámu uchycené uprostřed a nápravy nesly svými konci. Zatímco přední náprava byla bez pohonu, pouze řiditelná, obě zadní nápravy byly hnací, s rozvodovkami obsahujícími klasické kuželové diferenciály s mechanicky ovládanými uzávěrkami.
Mercedes G 3 měl poměrně vysoko položenou nápravnici přední nápravy a udávanou světlost pod diferenciály zadních os 225 mm, takže byl schopný překonávat i značně hluboký bahnitý terén, což byla jeho přednost zejména na východní frontě. To ovšem pouze do chvíle, než přišlo bláto tak hluboké, že se o něj opřela celá nápravnice – v té chvíli vůz bez předního náhonu beznadějně končil…

Vůz měl dvacetipalcová disková kola, upevněná šesti kolovými maticemi a na zadních nápravách montovaná ve dvojmontážích. Ocelové lisované disky se čtyřmi prostřiženými otvory měly ploché ráfky s dělenými snímacími okraji a byly obuté do relativně úzkých pneumatik o rozměru 6,00 – 20“ Gelände, což bylo německé označení pro hrubý terénní profil dezénu.

Už pouhý rok po spuštění výroby Mercedesu G 3 se začalo pracovat na jeho vylepšení. Nová verze krátce nesla označení G 4 a její nejvýznamnější změnou bylo zvýšení výkonu motoru, čehož bylo dosaženo převrtáním dosavadního průměru válců o dva a půl milimetru. Objem tak stoupl z původních 3.460 na 3.688 ccm a to, spolu s mírným zvýšením komprese a novým sacím potrubím, osazeným dvěma karburátory Zénith 36 HKB, znamenalo osm koní navíc. Protože ale v té době už pod shodným označením G 4 začal vývoj šestikolového osobního speciálu s pohonem 6x6, známého jako vozy pro Hitlera a nejvyšší osobnosti z jeho blízkosti, dostal v květnu 1931 vylepšený nákladní typ definitvní označení Mercedes-Benz G 3 a, pod nímž se následně vyráběl až do konce své produkce v roce 1935.
Na snímku je valník G 3 a s plachtovým překrytím jak kabiny pro řidiče, tak i korby, v níž byly podélné lavice pro mužstvo.

Původní provedení G 3 se vyrábělo převážně jako valník s otevřeným stanovištěm řidiče, krytým pouze plachtovou natahovací střechou, případně i připínacími bočnicemi.
Na snímku je jeden z prvních vozů Mercedes-Benz typu G 3 z roku 1928, který byl podle espézetky RW dodaný tehdejšímu Reiswehru z nějž později vznikl Wehrmacht.

Vylepšený pozdější typ G 3 a se pak stal univerzálním vozidlem, které sloužilo ve výzbroji Wehrmachtu vzdor ukončení výroby v roce 1935 až do posledních dnů války na všech frontách a to jako skříňové uzavřené vozy s nástavbami buď oplechovanými, nebo provedenými ze svislých dřevěných palubek.
Na snímku je skříňové provedení klasifikace Kfz.62 s nástavbou z dřevěných palubek, určené pro řidiče plus sedm členů posádky.

Protože se jednalo o vozy ryze armádní, byly jednotlivé verze označované podle klasifikace „Kfz.“, udávající jejich předurčení a schválení pro daný účel. Tak např. Kfz.61 byly uzavřené karoserie používané pro radiovozy a dálnopisná zařízení, Kfz.62 pro pojízdné tiskárny nebo měřící aparatury, Kfz.77 pro spojařská vozidla atd.
Na snímku je valník G 3 a, pravděpodobně vyrobený na začátku roku 1929, s prodlouženým krytým prostorem pro posádku, zasahujícím zčásti až do korby.

Ukázka valníku Mercedes G 3a s otevřenou kabinou, na snímku s připnutými plachtovými bočnicemi proti dešti.
Podle poznávací značky jde o vůz patřící Říšským dráhám, tady fotografovaný s naloženou tlakovou nádobou.

K základní výbavě Mercedesů G 3 a patřily dvě rezervy, umístěné po stranách kapoty za předními blatníky, dále pak velké hlavní reflektory Bosch o průměru 200 mm, obrysové lampičky Bosch na předních blatnících a vně rámu čelního okna montovaný hledací reflektor na straně řidiče. Vzadu to byla vlevo sdružená koncová a brzdová svítilna, později nahrazená odstupovou svítilnou notek pro jízdu v kolone a vpravo jen samotná svítilna koncová. Elektrická výzbroj byla doplněná ještě o houkačku Bosch a ručičkové ukazatele směru, montované většinou po stranách rámu čelního okna, u zavřených verzí po stranách předních sloupků kabiny. Doplňkem výbavy pak byla rozměrná nářaďová bedna, umístěná na levé stupačce, před společným blatníkem zadních kol, popřípadě i tříhranný zásobní kanistr na benzín (bidon) na držáku v prolisu levé rezervy.

Šestikolové Mercedesy byly v duchu tradice firmy velmi kvalitní a důkladně stavěné vozy, které se staly proslulými dříčí a „dělníky války“. Pro potřeby Wehrmachtu jich ale bylo málo – původní provedení G 3 bylo během roku 1928 vyrobeno v pouhých 89 exemplářích a následný vylepšený typ se dočkal jen něco málo přes 2.000 vyrobených kusů, což Hitlerově rozpínavosti nemohlo stačit.

Protože firma Mercedes-Benz měla v rámci nařízené válečné výroby i jiné, podstatně důležitější, úkoly (např. letecké motory po Messerschmitty), byly pověřeny výrobou obdobných šestikolových vojenských vozidel i další firmy, jako byl Büssin-NAG, Magirus, nebo rakouský Steyr.
Pro porovnání: pohled zezadu na valník Mercedes G 3a a pohled na konkurenční šestikolový Magirus M 206 stejné kategorie.

Technické údaje Mercedes-Benz typ G 3
(provedení 1928)

Motor: řadový benzínový šestiválec
Typ: Daimler-Benz M 09 – 14/60 PS
Vrtání: Ø 80 mm
Zdvih: 115 mm
Objem: 3.460 ccm
Kompresní poměr: 1 : 5,5
Výkon: 60 ks (44,13 kW) při 2.680 ot./min.
Max. kroutící moment: 17,8 kgm při 1.500 ot./min.
Ventilový rozvod: SV (spodové ventily)
Pohon vačkového hřídele: čelními ozubenými koly
Počet ložisek klikového hřídele: 7
Karburátor: horizontální Zenith 36 HK
Chlazení: vodní, nucené pumpou a podporované ventilátorem
Mazání: tlakové oběžné
Olejová náplň motoru: 8 litrů
Zapalování: 12 V bateriové
Baterie: 12V / 105 Ah

Spojka: vícelamelová, suchá
Převodovka: čtyřstupňová s předlohou
Rozvodovky zadních náprav: s uzávěrkami diferenciálů
Celkový převod: 1 : 6,11

Rám: z ocelových U profilů
Přední náprava: pevná
Pérování vpředu: podélnými listovými péry
Zadní nápravy: dvě, pevné, hnací
Pérování vzadu: na každé straně dvojicí listových per nad sebou

Řízení: šnekové, volant vlevo
Nožní brzda: hydraulická jednookruhová na všech šest kol
Ruční brzda: mechanická, na kola střední nápravy

Rozvor: 3.000 + 950 mm
Rozchod vpředu: 1.600 mm
Rozchod vzadu: 1.600 mm

Celkové rozměry provedení valník a Kfz. 63
Délka: 6.000 mm
Šířka: 2.100 mm
Výška: 2.450 mm
Světlost: 225 mm
Brodivost: 500 mm
Průměr otáčení: Ø 18 metrů
Vlastní váha (valník): 2.500 kg
Užitečné zatížení (valník): 1.500 kg
Maximální celková váha: 4.000 kg

Celkové rozměry provedení Kfz. 62
Délka: 5.750 mm
Šířka: 2.100 mm
Výška: 2.650 mm

Kola: 20“ disková, upevněná 6 maticemi
Pneumatiky: 6,00 – 20 Gelände, vzadu ve dvojmontáži

Světlost

Nejvyšší rychlost: 60 km/hod.
Nádrž: 105 litrů
Spotřeba na 100 km: 35 litrů na silnici, 45 litrů v terénu
Akční rádius (dojezd vozidla): 300 km na silnici, 230 km v terénu

Vyrobeno kusů: 89

Podvozek Mercedesu G 3 byl základem také pro třínápravový pancéřový automobil Sd.Kfz.231, vyrobený dle publikace „Kraftfahzeuge und Panzer der Reichswehr… (Werner Oswald)“ údajně v 800 exemplářích.
Pro tento účel byl jeho hnací agregát osazován jinou převodovkou (5-ti stupňovou Maybach se dvěma zpátečkami) a stanovištěm pro druhého řidiče vzadu, což umožňovalo jeho jízdu nejen dopředu, ale i vzad rychlostí až 32 km/hod.
Na obrázku je ukázka jedné z verzí, pro něž se používaly upravené podvozky Mercedes G 3 nebo Büssing-NAG G 31 opatřené popisovaným dvojím řízením dopředu-dozadu.

Samozřejmě ani Mercedes typ G3 nezůstal mimo zájem sběratelů modelů válečných vozidel – na prvním snímku je plastikový model valníku s plachtou od „Wespe-Models“, na druhém celokovový model v měřítku 1:43, představující skříňovou verzi radiovozu Mercedes G 3a v provedení karoserie z dřevěných palubek.