MERCEDES - BENZ nákladní typ 170 V

Původní článek Petra Hošťálka pro Truck Magazín (listopad 2019).

Lehký nákladní, popř.dodávkový či sanitní automobil postavený na bázi úspěšného osobního vozu Mercedes-Benz 170V.

Výrobce:
Daimler-Benz A.-G., Stuttgart, Untertürkheim

Když byl 15. února 1936 na Berlínském Autosalonu poprvé představen Mercedes 170 V, stal se prakticky okamžitě vzorem moderního evropského vozu konce předválečných let. Jeho interní tovární označení bylo W 136 a vyráběl se v celé řadě osobních karoserií elegantně zaoblených tvarů. Kromě toho ale i v několika provedeních užitkových.

Základem vozu ať už osobního, nebo všech jeho užitkových verzí, byl moderně konstruovaný podvozek s nezávisle zavěšenými všemi koly a v gumě uloženými agregáty.
Hnací jednotkou byl řadový benzínový čtyřválec s ventilovým rozvodem SV (spodové ventily), který měl při vrtání Ø 73,5 mm a zdvihu 100 mm celkový objem válců 1.697 ccm. Při tehdy dost vysokém kompresním poměru 1 : 6,2 dával výkon 38 koní, tedy dnešních 27,95 kW při 3.400 otáčkách za minutu.
Motor byl sešroubován do společného celku se 4-rychlostní převodovkou ZF a s rozvodovkou zadní nápravy spojen hnacím hřídelem, osazeným na obou koncích pružnými Hardy-spojkami. Podrobnější technický popis zde:

Kasten-Lieferwagen
tedy skříňový dodávkový vůz, byl první nabízenou užitkovou variantou. V předválečných letech 1937-1942 se ale nesetkal s přílišným zájmem a rozhodně nebyl komerčním úspěchem firmy.
Cena byla 3.900,- RM což bylo za dodávku, určenou pro menší živnostníky, příliš.

Na tomto továrním snímku je v provedení pro německou Říšskou poštu.

Užitkové verze “malé mercedesky” zažily svůj největší boom vlastně až po válce, kdy firma Daimler-Benz A.G. byla jedna z prvních, která směla opět zahájit výrobu motorových vozidel.

Tento minimalisticky jednoduchý plechový valníček na bázi Mercedes 170-V byl úplně prvním poválečným vozidlem, které se smělo začít vyrábět v továrně Daimler-Benz A.G. v Sindelfingen od května 1946.

Valníček měl sklopné pouze zadní čelo. Kabina byla bez okénka v zadní stěně, dvířka bez spouštěcích mechanismů, jen s posuvnými skly "á la knihovnička" a ani čelní okno nebylo vyklápěcí.
Přední blatníky byly zkrácené a bez navazujících stupaček, zato pneumatiky se montovaly oproti osobním vozům zesílené, buď 5,50-16, nebo i 6,00-16 (většinou dle toho, které byly v teprve se vzpamatovávající výrobě k disposici).
Na přání mohl být valníček dodán s oblouky a plachtou.

Druhou užitkovou verzí, která se po válce začala vyrábět, byl tento sanitní vůz vzadu s dvoukřídlovými nakládacími dveřmi. Skříňová karoserie byla pro nosítka příliš krátká, takže měla v přední stěně vybrání, které zasahovalo až do kabiny řidiče.

Na továrním snímku je skříňové nákladní provedení, rovněž se zjednodušenou poválečnou kabinou.