MOSKVIČ - první typ 400

Když v roce 1945 obsadily jednotky Rudé armády závody Opel v Rüsselsheimu, byl dán rozkaz k převezení kompletního zařízení na výrobu osobních vozů Opel Kadett do Ruska, kde se stalo základem výrobní linky Moskevského závodu malolitrážních automobilů MZMA.
Zařízení ale nebylo v důsledku poškození rüsselsheimského závodu nálety spojenců kompletní. Sovětský realizační tým, vedený šéfkonstruktérem Olegem Dybovem, musel tudíž být doplněn o řadu německých odborníků, kteří na výrobě vozů Opel Kadett pracovali už před válkou.

Výroba nových sovětských vozů podle vzoru Opel Kadett, typ K 38 ve čtyřdvéřové verzi, které dostaly pojmenování Moskvič (v ruštině to znamenalo Moskvan, obyvatel Moskvy) byla zahájena prvním vozem, který sjel z linky už 4. prosince 1946. Sériová produkce se pak datuje od začátku roku 1947.

První Moskviče byly téměř do posledního šroubku shodné se svým německým vzorem. Odlišné byly jen nápisy na poklicích, na masce chladiče a na cifernících přístrojů. Po technické stránce se od německého vzoru lišily mírným snížením kompresního poměru, aby jejich motory byly schopné konzumovat benzín velmi nízkého oktanového čísla.

Výroba Moskviče typ 400 trvala až do roku 1954, poté byl vystřídán mírně modernizovaným typem Moskvič 401, lišícím se především řazením pod volantem.

Předlohou pro vozy Moskvič byl tento čtyřdveřový Opel Kadett (typ KJ 38), vyráběný v Německu v letech 1938 - 1940.

A ještě jedna fotografie čtyřdvéřové verze vozu Opel Kadett, který se stal předlohou pro první sovětské vozy Moskvič.
Snímek automobilu, registrovaného v německém Thüringen, je z Protektorátu, ze dvora Autodílny u Pártlů v Českých Budějovicích. Proti sériové výbavě má vůz stíněný reflektor "Notek" na levém předním blatníku, dečku chladiče pro provoz v zimních podmínkách a za oknem je téměř neznatelně vidět elektrický rozmrazovač - ke sklu těsně přiléhající rámeček s odporovými dráty, skrz nějž měl řidič sice omezený, ale přeci jen výhled.

Průhledová kresba s vysvětlivky
z knihy "Základní příručka řidičů motorových vozidel", vydané v SNTL Praha.
V kresbě je zřejmé, že se jedná o již inovované provedení, s řazením pod volantem.

Dvojice názorných pohledů pod kapotu vozu, opatřených vysvětlivky:

Sovětský karburátor K-24
byl ve skutečnosti okopírovaný spádový karburátor Opel-Lizenz Carter.

Po rozběhu výroby základního čtyřdvéřového modelu 400 se snažili sovětští konstruktéři uvést do života další odvozené verze, teď už vlastní konstrukce. Kromě polokabrioletu se stahovací střechou to měly být vozy dodávkové a kombi (STW). Reklamní snímek dodávkového (vlevo) a STW (vpravo) Moskviče 400/422 na Rudém náměstí v Moskvě, v pozadí s chrámem Vasila Blaženého - fotografie, uveřejněná v československém časopisu Auto č.4, ročník 1948.

Dodávkové provedení
se do sériové výroby dostalo pod označením Moskvič 420 a bylo často vidět ve službách sovětské pošty - původní kresba je z knihy "Vedle řidiče" (autor V. Jerusalimskij, nakladatelství Naše Vojsko 1954).

Novinová fotografie ze Sovětské expozice na Pražských výstavních veletrzích PVV, na které je vidět dodávkové provedení vozu Moskvič s dřevěnou dodávkovou karoserií bez vnějšího oplechování.
V pozadí pak byl vystavován tehdy populární univerzální dvouplošník PO-2 "Kukuruznik".

Tovární snímek z tvrdých zkoušek prototypů.

Moskvič 400/422 měla být kombi karoserie s přiznanou dřevenou kostrou bez vnějšího oplechování. Na snímku jeden z prototypů, vozy v tomto provedení se údajně do sériové výroby nikdy nedostaly.

Tovární fotografie,
určené jednak pro archiv, jednak pro předvedení úspěšného zahájení velkosériové výroby prvního osobního automobilu Moskvič sovětským sdělovacím prostředkům na začátku padesátých let:

Tak vznikala karoserie - tohle je dřevěná šablona v měřítku 1:1, jenže dvoudvéřového provedení, na které bylo přivezeno výrobní zařízení z poraženého Německa.
To se údajně ale nelíbilo Stalinovi. Neměl rád dvoudvéřová auta a tak se model musel upravit za pomoci německých odborníků z továrny Opel, kteří byli po válce nuceně nasazeni v Moskevském závodě na přípravě výroby prvního Moskviče.

Na běžícím páse (konvejneru, jak mu říkali Sověti) - tady se nasazovaly a montovaly už nalakované přední blatníky ke skeletu karoserie s použitím závěsného elektrického šroubováku. Současně další dva pracovníci přidělávali k předku výztužnou propojovací plechovou příčku s prostřiženým otvorem pro startovací kliku.

Na běžícím páse - tady se braly ze závěsů již olakované a lištami ustrojené přední díly karoserie a šroubovaly ke skeletu.

Sjíždění z montážního pásu, od téhle chvíle už vozy budou pokračovat po lince po vlastních kolech.

Ještě seřídit a zkontrolovat geometrii...

... a tady už pás konvejneru vleče hotové Moskviče do expedice.

Poslední drobnosti, jako seřízení a definitivní přitažení ramínek stíračů, pak kontrola - a je hotovo.
Tenhle snímek je zajímavý tím, že pod boční mřížkou kapoty nemá vůz kovový nápis Moskvič a ani nejsou rozeznatelné dírky pro něj...

Z továrny vyjíždí první Moskvič 400, vyrobený v roce 1953.

A tohle už je doopravdy pečlivě naaranžovaná propagační fotografie - brána Moskevského Závodu Malolitrážních Automobilů s vyrovnanými trojstupy nových vozů Moskvič 400-420.

Nový, ještě ani neušpiněný, Moskvič 400-420, konečně na sovětské ulici. ... a v provozu, se spokojeně vypadající rodinkou.

Technická data:

Motor
Počet válců: 4
Vrtání: Ø 67,5 mm
Zdvih: 75 mm
Objem válců: 1 074 ccm
Kompresní poměr: 1 : 6
Výkon: 23 ks při 3 400 ot./min.

Karburátor: K-24 spádový
Doprava paliva z nádrže: mechanické membránové čerpadlo
Ventilový rozvod: SV (spodové ventily)
Pohon vačky: čelními ozubenými koly
Uložení klikového hřídele: 3 kluzná ložiska

Chlazení: vodní, s pumpou a ventilátorem
Objem vody v chladiči: 6 litrů

Mazání: tlakové, oběžné
Množství oleje: 3,2 litru, v olejové vaně motoru

Elektrický systém: 6V, uzemněn záporný pól
Baterie: 6V / 62 Ah (pod kapotou)
Dynamo: 6V / 90 W, s regulací třetím uhlíkem
Starter: 6V / 0,6 ks

Převody
Spojka: jednolamelová, suchá
Převodovka: třírychlostní, bez synchronizace
Řazení: přímé, pákou uprostřed vozu
Převody: 1.stupeň 1 : 3,58
2.stupeň 1 : 1,73
3.stupeň 1 : 1
Převod zadní nápravy: 1 : 5,14

Podvozek
Celoplechová samonosná karoserie
Přední náprava: pevná
Přední pérování: podélná listová péra, hydraulické tlumiče
Zadní náprava: pevná
Zadní pérování: podélná listová péra, hydraulické tlumiče
Řízení: šnekové
Nožní brzda: hydraulická, jednookruhová, na všechna čtyři kola
Ruční brzda: mechanická, lanová, na zadní kola

Kola: plechová disková, upevněná 5-ti šrouby
Rozměr: 3,25 D x 16
Pneumatiky: 5,00 – 16

Míry a váhy
Rozvor: 2 337 mm
Rozchod vpředu: 1 110 mm
Rozchod vzadu: 1 168 mm
Největší délka: 3 770 mm
Šířka: 1 375 mm
Výška: 1 550 mm
Poloměr otáčení: vlevo 12,2 m / vpravo 11,7 m

Vlastní váha vozu: 755 kg
Celková přípustná váha: 1 125 kg

Nejvyšší rychlost: 95 km / hod.
Spotřeba na 100 km: 8 litrů

Objem nádrže: 31 litrů (v zádi vozu)

Moskvič 420A
byl "polokabriolet" se stahovací horní částí střechy. Do sériové výroby se sice dostal, ale vyráběl se v podstatně menším množství, než vozy uzavřené.
Na horním snímku je vůz s houkačkou umístěnou venku, vlevo od masky (jak se začala montovat od roku 1948), dole je vůz pozdější, s houkačkou už schovanou za maskou chladiče.

Polokabriolet
Moskvič 420A model 1948 jak vypadal se staženou střechou.

Detail masky - z plechu vylisovaný a vybarvený emblém ZMA moskevského závodu malolitrážních automobilů.

Oblíbený motiv padesátých let v SSSR - srovnání nejmenšího (Moskvič 400) a největšího (MAZ 525) automobilu sovětské produkce.

Kresba z populárního sovětského časopisu "Těchnika moloděži".

_____________________________________________________________________________

Galerie fotografií:

Velmi nápadně natřený první Moskvič 400 (uprostřed) jako exponát automobilového skanzenu, který je poutačem motorestu "Kafé Leleka" nedaleko ukrajinského města Lvov.
Fotografie byla pořízena osobně autorem tohoto článku Petrem Hošťálkem 3. června 2005.

Tentýž Moskvič 400 před Kafé Leleka, ale o sedm let později už podstatně střízlivěji přelakovaný.
Fotografie je pořízena v létě roku 2012.

Dobový, ale velmi krásný - snímek s dámou a psem...

Vrak Moskviče, fotografovaný koncem července 2005 v zahradě jednoho ruského automechanika nedaleko města Pskov. V popředí v trávě je vidět vymontovaný spodový motor z tohoto vozu.

Moskvič 401 jako poutač, fotografovaný v létě 2012 před motorkářským restaurantem v Užhorodě.

Pečlivě zrestaurovaný Moskvič 400 jako exponát muzea v lotyšské Rize.

Moskvič v dodávkovém provedení bez vnějšího oplechování - restaurovaný exponát muzea v Rize.
Pro názornost leží vedle vozu kus původní dřevěné kostry levých předních dveří a část původního prahu karoserie.

V roce 2005 na ruských silnicích už překvapení - nikoliv veterán, ale stále ještě v používání!
Záběr zachycený Petrem Hošťálkem ze sedla motocyklu někde u Charkova...

Už jen jako reklamní poutač u benzínové pumpy - Moskvič 400 kousek před uralským pohořím, mezi Samarou a Ufou...