![]() |
JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUMČeské Budějovice |
|
exponáty archiv kresby cestopisy publikace dílna tisk | ||
Abecedně řazené materiály k vozidlům z celého světa.
|
||
![]() ![]() Petr Hošťálek Motoristický publicista, historik a grafik. Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea v Českých Budějovicích.
Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz). |
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu autorů stránek !
Často navštěvované: ŠKODA nákladní typ 150 ŠKODA 1101 a 1102 v užitkových verzích SIDECARY - přehled výrobců FAVORIT - sidecary 2010 - Renovace motoru A.K.D.
Poslední aktualizace:
12.2.2025 B - BMW 315/1 - Sport 8.2.2025 Motocykly civilní - LAURIN & KLEMENT typ T.B. - 1901 3.2.2025 Motocykly civilní - JAWA-ČZ 175 - 1959 |
|
MB Mareš - vozítko
Vozítko vzniklo v roce 1937. Marcel Mareš, syn jeho tvůrce, o tom vyprávěl:
Vozítko se dělalo nedlouho před válkou. Táta, František Mareš, měl v Českých Budějovicích soukromou dílnu na opravy kol a motoctyklů. Ta bílá motorka na ulici před dílnou je Victoria, pětistovka, se kterou jezdila maminka...
... a v Budějovicích na Třídě legionářů (dnes Rudolfovské) měl velo-dílnu a zastoupení motocyklů Indian a Premier strejda Josef Weiss.
O něco později k tomu přibral zastoupení brněnské Zbrojovky a začal prodávat auta "Z". Moje máma a Weissová byly sestry. My jsme s nimi bydleli a společně taky hospodařili. To Weissů zastoupení "Z" bylo v tom průjezdu mezi dvěma prosklenými krámy, kde po sametové revoluci fungovala firma Jízdní kola Strnad. No a naše dílna byla naproti pivovaru Samson, kousíček níž než je vjezd, spíš proti nynější poště. Tam jsme měli zahradu a na ní po válce taky závodní depo. Takže odtud jsou některé ty fotky, na kterých je Petrákovo "dvojče" - tedy ten dvoumotorový závodní motocykl Petrák-Speciál se dvěma spřaženými upravenými motory ČZ 125b, který vymýšlel a stavěl Zdena Petráků spolu s naším tátou. Do té proluky, kde byla naše zahrada, byl vjezd i z Komenského ulice. Tam byla také vrata - dneska je tam parkoviště za těmi paneláky - no a tam byla dílna, kde v sedmatřicátém vzniklo to autíčko MB. Protožeí konstrukci Zetky podrobně znal, bylo logické, že páteřový rám vozítka ze dvou paralelních nosníků, i dělená přední náprava s příčným pérem, byly udělané jako u Zetky. Přinejmenším se to řešením Zetce hodně podobalo, jen motor táta posadil dozadu. Pro použití ve vozítku ho táta doplnil o nucené chlazení větrákem, který přišrouboval přímo na setrvačník zapalování a opatřil usměrňovacím krytem, vyklepaným z hliníkového plechu. Zadní nápravu vozítka udělal dělenou, tvořenou dole příčnými rameny a nahoře příčným listovým pérem. Co se pamatuji, vymyslel tehdy "falešný" diferenciál - poloosy uprostřed propojil přes třecí lamelu, která v zatáčkách dovolovala jednomu kolu částečný prokluz. Jak je z fotografie vidět, hnací poloosy kývaly přes pružné Hardy-spojky. Vozítko se zkoušelo a zajíždělo ještě bez karoserie, pro zajíždění na něm byla jen provizorní sedačka, sbitá z dřevěných latí. Pamatuji si, že nejdřív jen u nás na dvoře, ale pak pořádně na silnici a na to si táta obstaral policejní značku Č - 4.821, jezdit načerno si jako živnostník nemohl dovolit. Na téhle fotografii ze zkušební jízdy sedí za volantem budějovický lékárník Šámal, nadšený motorista a velký tátův kamarád. Tedy karosárně: inzerovali tam výrobu nových karoserií všech druhů, i třebas autobusových, a k tomu autočalounické práce, autogenní sváření i lakování. Ve skutečnosti ale starší z Gottvaldů říkal, že je živí převážně zámečničina a opravy. Ale vždycky jednou za rok postavil nějaké extra auto, to vlastně ani nedělal na objednávku, ale spíš aby lidi viděli, že u Gottvaldů něco dokážou. A to vozítko se jim fakt povedlo!
Mělo elegantní předek se štíhlou maskou, nad níž byl malý oválný znak s písmeny MB (Mareš Budějovice) a přes masku šikmý chromovaný nápis Mareš. Blatníky měly prolisované "puky" a místo dvířek byly jen probrané výřezy v bocích, jako u správného sporťáku. I pohled zezadu dokládá, jak zdařilá karoserie od Gottvaldů byla.
Jen střechu vozítko nemělo, ani nikdy později. Lakoval to pan Hejný, co měl v objektu u Gottvaldů pronajatou lakovnu a už tehdy, před válkou, tomu dal světle modrou metalízu. Tmavě červená mřížka masky a tmavě červené koženkové čalounění k tomu moc pěkně seděly. Na první z fotografií je za volantem táta, je to fotografované hned po dokončení, na dvoře Weissů zastoupení "Z" a ještě to nemá ani zadní koncovou Stop lampu.
Takhle vypadalo definitivně dokončené vozítko ze strany - na palubní desce ovšem nesměl chybět sice nevelký, ale hrdý štítek výrobce.
Fotografie je ze dvora firemních garáží značky "Z" pana Weisse na dnešní Rudolfovské třídě v Českých Budějovicích.
Za oběma předními blatníky byly na prazích karoserie nanýtované štítky
KAROSERIE BŘÍ GOTTVALDOVÉ Č. BUDĚJOVICE Ten dvůr s garážemi existuje na Rudolfovské třídě dodnes (2012). Tátova Zetka Z4 byla přes válku rozebraná, aby ji Němci nesebrali a vozítko bylo taky schované, ale nevím kde. Kde byla Zetka, to vím. Weissů měli na pravé straně od průjezdu hlavní prodejnu a vlevo bývala vystavená auta. A ta naše Zetka stála vzadu za nimi, na špalkách a motor měla venku, všechno rozebrané, aby se nedala sebrat. Bylo nás tam tehdy patnáct takových různých vozítek, taky Kramanovo vozítko "Krajan". Takový ten doutník s předválečným motorem Jawa 250, který měl motocyklová kola. Z hliníku, Kraman použil materiál z leteckých odhazovacích nádrží. Velmi pěkně udělané, vínově červené (v jawské barvě) a jak to jezdilo! Nejdřív, 12. srpna 1946, se muselo před Klasifikační komisi motorových vozidel, která tomu dala jednací číslo 1887/46 a následně, 2. října 1946, to zapsal do evidence povolovací úřad v Českých Budějovicích a přidělil tomu úřední poznávací značku Č-BU 1906. Táta si to pak na úřadě vyzvedl, podle razítka dne 19. září 1946. Vozítko se předvádělo nejen na výstavách, ale třebas se z něj po Budějovicích rozdávaly o mikulášské dárky. Na Rychtě s ním jednou dokonce přijel Mikuláš až na jeviště!
Druhý motor se do vozítka přidával, když už jsem s ním začal také jezdit já. To mohlo být tak kolem sedmačtyřicátého nebo osmačtyřicátého roku. Já si v sedmačtyřicátém roce začal stavět Čízu stopětadvacítku a v té době jsme dělali i tohleto.
Když se do vozítka dával ten druhý motor, tak ten byl prakticky holý. Karter s klikovým mechanismem a válcem sice zůstal celý, ale nebyla v něm spojka ani převody. S prvním motorem byl ten druhý spojen Hardy-spojkou. Prakticky načerno, protože otypované to bylo jen s tím jedním. Výfuky pak byly svedené do společného sběrače před válci a mělo to krásný zvuk jako dvouválec. Škoda, že se nedochovala žádná fotka, jak to pak vypadalo pod kapotou... Když jsem jel s kamarádem Pečenkou, tak se to dalo řídit ze strany. Ale když jsme v tom byli nacpaní s Petrákem, on byl dost při těle, tak jsme museli řídit „dvoumužně“. Jeden měl na starosti plyn a řazení, druhý mačkal spojku. Ono to vlastně bylo původně stavěné jako monopost, s řízením i pedály uprostřed. A s tímhle autíčkem a Frantou Pečenkou, bývalým spolužákem a kámošem (na fotkách za volantem), jsme hledali a našli trať závodů „Hlubocký trojúhelník“, takže první, kdo ho vlastně jel, bylo tohle autíčko, než začaly jezdit okruh motorky.
Tohle jsou taky ještě fotky z toho hledání trati hlubockého okruhu. Na té první mám už na rukávu hrdě znak DSLM - Dobrovolného svazu lidových motoristů. Na té druhé jsem na trati v plné jízdě, s tím dvouválcem to jezdilo jako čert!
A tohle sem taky ještě patří:
Dva spojené motory našeho vozítka se staly inspirací pro motorku Zdeny Petráka, která vznikla taky v dílně našeho táty (1949). Ta první fotografie dokončené motorky je z naší zahrady. Ta druhá už je z trati Hlubockého trojúhelníku, je na ní Zdena v plném tempu. O repasi Petrákovy motorky zde: |