AERO 1000 - typ 20 HP

Malý dvouválcový vůz, přezdívaný "štika silnic", vyráběný vletech 1932 - 1934.

Výrobce: Aero, továrna letadel, dr. Kabeš, Praha - Vysočany

Historie:
V roce 1932 byl z iniciativy vedoucího výroby Josefa Baška vyroben pokusný motor 1000 ccm. Dvouválec se stejným vrtáním a stejným zdvihem, jako měla první jednoválcová pětistovka Aero 10 HP.
Motor byl udělán doslova "na koleně". Tak, že se nechal zaformovat válec z pětistovky dvakrát vedle sebe a z téhle formy byl odlit blok dvouválcový. To se dělalo v mladoboleslavské slévárně pana Zahrádky. No a podle takhle vzniklého bloku se nakreslila skládaná klika. Motor měl úplně jinou stavbu než dvouválcová šestsetdvaašedesátka. Měl příčně dělený hliníkový karter a na něj byl litinový blok přišroubován, stejně, jako to měla pětistovka.

Ukázka originálního autentického typového štítku vozu Aero 1000 (20 HP) - podle váhového údaje se jedná o štítek z uzavřeného vozu (limuzínky).
Štítek býval přinýtován na svislou stěnu za motorem, neměly ho ale Aerovky všechny...

Technické údaje:

Motor: vodou chlazený dvoutaktní řadový dvouválec
Vrtání: Ø 85 mm
Zdvih: 88 mm
Obsah: 999 ccm
Kompresní stupeň:
Výkon: 26 koní (19,2 kW) při 3.000 ot./min.
Váha motoru: 54 kg
Písty: z lehké slitiny, s deflektorem
Blok válců: ze šedé litiny, vcelku se svrškem klikové skříně
Karburátor: jeden, horizontální Amal
Doprava paliva: spádem
Chlazení: vodní, termosyfonové
Objem chadící vody: 8 litrů
Mazání motoru: směsí benzínu s olejem v poměru 1 : 25
Mazání podvozku: mazacím tukem, tlakovou maznicí
Baterie: 6 V / 40 Ah
Dynamo: 6 V / 70 W
Starter: Bosch 6V, s mechanicky (nožním pedálem) vysouvaným pastorkem

Spojka: konusová, suchá
Převodovka: třírychlostní se zpátečkou, vzadu, vcelku s rozvodovkou a mostem zadní nápravy
Hnací náprava: zadní - pevná, odlitá z lehkého kovu
Převod zadní nápravy: 1 : 40 (hruška 12 zubů, talíř 48 zubů) bez diferenciálu
nebo 1 : 4,57, nebo na přání horský 1 : 5,17

Podvozek: bezrámový, samonosná ocelová karoserie
Přední osa: pevná, trubková, odpružená podélnými listovými čtvrteliptickými péry
Zadní osa: pevná, zavěšená na podélných čtvrteliptických listových pérech
Tlumiče pérování: pouze vpředu, třecí
Řízení: hřebenové, vlastní konstrukce s odpruženou řídící tyčí, volant vpravo
Nožní brzda: mechanická, na zadní kola
Ruční brzda: mechanická na zadní kola

Kola: drátová
Pneumatiky: Superbalon 130 x 40

Rozvor: 2.230 mm
Rozchod vpředu: 1.050 mm
Rozchod vzadu: 950 mm (nebo "široká náprava" 1.050 mm)

Délka vozu: 3.200 mm
Šířka: 1.190 mm
Výška se střechou: 1.460 mm

Váha otevřeného vozu: 540 kg
Dovolené zatížení:
Celková váha:

Nejvyšší rychlost: 100 km / hod.
Spotřeba na 100 km: asi 9 litrů
Objem nádrže: 26 litrů (vpředu pod kapotou)

Ceny v roce 1933:
Otevřený vůz:
Zavřený vůz:

AERO
Továrna letadel
Praha - Vysočany
Telefon 26546-47, 27608

Prodejna v Praze:
Na Poříčí 28
Telefon 36140

V jarním čísle 3.-4. časopisu "VÍCE GUMY" z roku 1935, vyšly tři fotografie z málo známé cesty dr. Koesera s dvouválcovým vozem Aero 1000 po Palestině.

Vzhledem k tomu, že časopis vydávala továrna na pneumatiky GUMOVKA Jos. Kudrnáč a spol. Náchod, je vcelku samozřejmé, že pod fotografiemi bylo výrazné sdělení, že p. Dr. Koeser jel na pneu Kudrnáč...

Továrna Aero předvedla nového "litra" také na legendární Rallye Monte Carlo.
Řídil jej Bohumil Turek, což na obou fotografiích dokumentuje jeho všude dobře známá číslová tabulka P-313.

Mezi prvorepublikové legendy volantu patřila nesporně paní Ela Slavíková - tady s vozem Aero 1000 na snímku z časopisu Č.A.S. List motoristů č. 27 (vyšlo v Praze 3. července 1933).

Dvousedadlový roadster Aero 1000, se kterým jezdil v šedesátých letech Láďa Bulva ze Strážkovic u Českých Budějovic.
Vůz měl zakázkové sklápěcí přední okno a přídavné obrysové lampičky na prsou karoserie.
Samozřejmostí bylo pár dobových úprav, například blinkry ze skútru Čezeta a zpětné zrcátko z vozu Škoda 1200 Sedan na levém předním blatníku (originální zrcátko bylo u Aerovek na blatníku pravém, protože před válkou se u nás jezdilo vlevo. Také obrovské poklice kol nebyly původní.

Láďa Bulva byl perfekcionista, což dokumentuje pohled pod kapotu jeho Aerovky.
Protože v šedesátých letech už byly původní karburátory Amal, které továrna montovala, beznadějně opotřebené (vytlučená šoupátka), montovaly se obvykle horizontální karburátory řady PAL-Solex. To ovšem Láďovi k dokonalosti nestačilo, na fotografii je vidět, že pod nový karburátor udělal i odkapávací misku, svedenou hadičkou do plastové nádobky, aby ani kapka, eventuelně přeteklá z karburátoru, nešpinila dokonale čistý prostor pod kapotou. Pečlivost majitele je vidět i na profesionálně upraveném vývodu pro čidlo teploměru vody, které vozy Aero v originále neměly a také na pečlivém zapáskování elektrických kabelů...

Českobudějovický zástupce pan Pártl Aerovky nejen prodával, ale ve svých "Aero-Garážích" i opravoval. S tím souviselo i to, že si havarované vozy před opravou kvůli zdokumentování také fotografoval.
Na snímku je havarovaný (převrácený) vůz Aero 1000 (20 HP), který patřil panu Volbrachtovi.
Za pozornost stojí do hladka ojeté pneumatiky, na dalším snímku je vidět i stejně sjetá rezerva...

V pražském nakladatelství Adolf Synek - Praha vyšla před válkou knížka pro mládež "Stáňa se učí automobilistou". Napsal ji Jaroslav Jezdinský a ilustroval Zdeněk Guth.
Populárně naučnou formou seznamovala s konstrukcí a obsluhou automobilu, přičemž převážně vycházela z konstrukce malých vozů Aero.
Na titulní stránce byla použita kolorovaná fotografie litrové Aerovky 1000 ccm (20 HP).

Luxusní kabriolet na podvozku Aero 1000 byl dílem karosárny Sodomka ve Vysokém Mýtě.
Byl v podstatě výjimkou, protože dát si postavit individuální karoserii bylo obvykle výsadou vozů zcela jiné, podstatně vyšší, cenové kategorie.

Groteskní scéna z filmu Hej Rup, kdy se dva přátelé (Voskovec a Werich) snaží zachránit Aerovku před blížícím se, nikým neovládaným, parním válcem - málo známou skutečností je, že při natáčení této scény došlo k tragické nehodě.
Fim vznikl v roce 1934, námět i scénář k němu napsali Jiří Voskovec a Jan Werich ve spolupráci se scénáristou Václavem Wassermanem a režisérem Martinem Fričem, který film následně také režíroval.
Hudbu k filmu složil Jaroslav Ježek.

Záběr perfektně restaurovaného čtyřsedadlového otevřeného vozu Aero 1000 krumlovské aerovkářské rodiny Zemanů v plné jízdě při závodě veteránů Sv. Jan nad Malší 2012.

Foto Miloň Dvořák

Čtyřsedadlová Aero 1000 Martina Staucha na návštěvě u Petra Hošťálka v Liberci - foto ze zimního výletu (asi rok 1967).

Aero 1000 Mudr. Josefa Fialy, se kterou jezdil koncem šedesátých let převážně v Liberci.