AERO 500 - typ 10 HP

Malý vůz, vyráběný v letech 1929 - 1932.

Malý jednoválcový vůz, vyráběný v letech 1929 - 1932.

Výrobce:
Aero, továrna letadel, dr. Kabeš, Praha - Vysočany

Technické údaje:

Motor: vodou chlazený dvoutaktní jednoválec

Vrtání: Ø 85 mm
Zdvih: 88 mm
Obsah: 499 ccm
Kompresní stupeň:
Výkon: 10 koní (7,4 kW) při 2.700 ot./min.

Píst: z lehké slitiny, s deflektorem
Vložky válců: ze šedé
Počet hlavních ložisek klikového hřídele: 2, jedno kuličkové a jedno válečkové
Ojniční ložisko: válečkové

Karburátor: jeden, horizontální Amal nebo Solex 30 BFRH
Doprava paliva: spádem
Chlazení: vodní, termosyfonové
Objem chadící vody: 7 litrů
Mazání motoru: směsí benzínu s olejem v poměru 1 : 25
Mazání podvozku: mazacím tukem, tlakovou maznicí
Baterie: 6 V / 50 Ah (v německém prospektu udáváno 40 Ah)
Dynamo: Bosch 6 V / 70 W
Starter: Bosch 6V

Spojka: konusová, suchá s asbestovým obložením
Převodovka: třírychlostní se zpátečkou, vzadu, sešroubovaná se zadní nápravou
Hnací náprava: zadní - pevná, odlitá z lehkého kovu Elektron
Převod zadní nápravy: 1 : 4,57 (na přání horský 1 : 5,17)

Podvozek: bezrámový, samonosná ocelová karoserie
Přední osa: pevná, trubková, odpružená podélnými listovými čtvrteliptickými péry, později kovaná
Zadní osa: pevná, zavěšená na podélných čtvrteliptických listových pérech
Tlumiče pérování: pouze vpředu, třecí
Řízení: hřebenové, vlastní konstrukce, volant vpravo
Nožní brzda: mechanická, na zadní kola
Ruční brzda: mechanická na zadní kola

Kola: drátová, falcové ráfky
Pneumatiky: 27 x 4 Dunlop

Rozvor: 2.230 mm
Rozchod vpředu: 1.050 mm
Rozchod vzadu: 950 mm

Délka vozu: 3.200 mm
Šířka: 1.190 mm
Výška se střechou: 1.460 mm

Váha otevřeného vozu: 460 kg (v německém prospektu udáváno 450 kg)
Dovolené zatížení:
Celková váha:

Nejvyšší rychlost: 70 km / hod.
Spotřeba na 100 km: asi 6 litrů
Objem nádrže: 18 litrů (v německém prospektu 20 litrů) pod kapotou motoru

***************************************************************************

Ceny v roce 1930:
Otevřený vůz (třísedadlový roadster): 18.800,- Kč
Zavřený vůz (zavřený dvoumístný Faux Cabriolet s nouzovým sedadlem v kufru): 22.300,- Kč
**************************************************************************

Ceny v roce 1931:
Roadster: 18.800,- Kč
Limusina čtyřmístná: 21.400,- Kč
Faux Cabriolet: 20.700,- Kč
Dodávkový valník: 18.900,- Kč
Dodávkový skříňový: 19.900,- Kč
**************************************************************************

Ceny v roce 1932:
Roadster: 17.900,- Kč
Limusina: 21.400,- Kč
Faux Cabriolet: 20.700,- Kč
Dodávkový valník: 18.900,- Kč
Dodávkový skříňový: 19.900,- Kč
**************************************************************************

Ceny v roce 1933
Roadster: 16.600,- Kč
Sport 4 sedadlový: 17.100,- Kč
Limusina: 21.400,- Kč
Faux Cabriolet: 17.600,- Kč
Dodávkový valník: 17.600,- Kč
Dodávkový skříňový: 18.600,- Kč
***************************************************************************

Ceny v roce 1934:
Roadster: 16.600,- Kč
Sport 4 sedadlový: již se nedělal
Limusina: 21.400,- Kč
Faux Cabriolet: 19.400,- Kč
Dodávkový valník: 17.600,- Kč
Dodávkový skříňový: 18.600,- Kč
***************************************************************************
AERO
Továrna letadel
Praha - Vysočany
Telefon 26546-47, 27608

Prodejna v Praze:
Na Poříčí 28
Telefon 36140

K normální výbavě vozidla patří:
Elektrické osvětlovací a spouštěcí zařízení, ruční spouštěč, elektrická a ruční houkačka, jedno náhradní kolo, střecha s postranicemi, nářadí

Havarovaný vůz Aero 500 pana Pince z Českých Budějovic.
Na snímku z archivu českobudějovického zástupce, pana Pártla, je dokonale vidět vně na sloupku předního okna montovaná ruční houkačka s balonkem.
Rovněž je dokonale vidět plátěný kryt složené střechy a otočná plechová šipka za předním oknem, která sloužila jako ukazatel směru.

Těžce havarovaný vůz Aero 500 v dílně u Pártlů - detailní pohled před opravou.
Foto z archivu zástupce, pana Pártla.

"Pětistovka" Aero plzeňského sběratele.

Dobová fotografie vozu Aero 500 s pózující dámou, poskytnutá z archivu aerovkáře Zdenka Mateiciuca.
Zajímavým detailem je ukazatel směru - ručně otočná šipka, upevněná vprostřed čelního skla. Ta ovšem nebyla určena pro vozidla za sebou, nýbrž pro strážníka vprostřed křižovatky řídícího provoz, aby věděl, kam řidič hodlá odbočit a mohl mu dát příslušný pokyn.

V českobudějovické značkové autodílně "u Pártlů" za protektorátu - zcela vlevo s pootevřenou kapotou Tatra typ 17, uprostřed Škoda Rapid OHV a vpravo Aero 500 v provedení po roce 1931, už s dvířky po obou stranách.
Na snímku této Aerovky je názorně vidět, že s příchodem německého říšského nařízení jezdit vpravo přišla zároveň povinnost přemístit poznávací značku s koncovým a brzdovým světlem na levou, obrysovou, stranu vozidla (původně byla značka i sdružená koncová-brzdová svítilna na straně pravé).

Jaroměřské oficielní zastoupení automobilů Aero, firma A. Wenke a syn, nabízela malé Aerovky mimo jiné i v nákladních karoseriích, ať už jako otevřené valníčky, nebo jako skříňové uzavřené. Z letáku jsou zřejmé ceny, i to, že nákladní aerovky měly rezervní kolo umístěné po pravé straně vozu.
Jednoválcová Aerovka 500 (10 HP) stála ve valníčkové verzi 18.900,- Kč a ve verzi uzavřené 19.900,- Kč. K tomu se ovšem připočítávala ještě daň z obratu, která dělala 2% z ceny vozu navrch.
Tento nádherný dokument věnovala autorovi stránek dlouholetá aerovkářka a přítelkyně, paní Jaroslava Brutarová.

Scéna ze situační filmové veselohry ŽENY U BENZINU, kterou v roce 1939 natočil režisér Václav Kubásek.
Herci Vladimír Borský a Božena Šustrová ve vyobrazené scénce představují zaměstnance dvou konkurenčních benzínových pump, zatímco Josef Příhoda za volantem malé Aerovky 500 hraje roli nespokojeného zákazníka.
Aerovka je z nejstarší série (podle rámu předního okna) a blikací ukazatele směru na předních blatnících jsou v tomto případě nikoliv švýcarské Scintilla, nýbrž od domácí pražské firmy Avion.

Jedním z prvních prospektů na automobily Aero 500 byl tento umělecky pojatý barevný prospekt s akvarelovými kresbami, vydaný firmou M. Schulz S.A. Prague.
Toto je jeho verze v německém jazyce.

Dnes už zapomenutou záležitostí byly reklamy v telegramech. Tedy přesněji, na předtištěných blanketech, na které se lepila zpráva, vylézající z telegrafního přístroje v podobě papírové pásky.
Na obrázku je detail reklamy na vůz Aero 500...

... a takhle vypadal celý blanket, na který se telegram nalepoval a následně doručoval. Blanket měl rozměr A 4 a reklamy na něm byly natištěné z obou stran.

Již novější prospekt, společný jak pro jednoválec Aero 10 HP, tak pro dvouválec Aero 16 HP, vydalo nakladatelství "ORBIS" Praha XII, Willy M. Jakobsen, Praha.
Takhle vypadalo logo na titulní stránce.

Prospekt byl vydán jak v české, tak i německé mutaci.

V prospektu na malou aerovku se sice jasně mluví o tom, že se jedná o vůz třísedadlový, ale na reklamní fotografii jsou na nouzové sedadlo v kufru doslova nacpáni další dva cestující. Kdo v kufru aerovky někdy seděl, ten dobře ví, že tam bylo místo pro jednoho dospělého a ještě s nijak zvlášť velkým pohodlím - pánové na reklamním obrázku museli být opravdu hodně štíhlí...

Ceník zvláštního příslušenství, nabízeného továrnou Aero k vozům Aero 500 a Aero 662 je dnes poměrně dost důležitým dokumentem. Ukazuje totiž, co vše, právě na vašem voze, mohlo být v době jeho výroby či provozování namontováno navíc - a je tedy přirozeně originální:

Jedním z nejznámějších propagátorů Aerovek byl učitel, spisovatel a dálkový jezdec František Alexander Elstner a první aerovka, se kterou se vydal na cesty, byla jdnoválcová. Modrá pětistovka, jednoválcový vozík Aero 10 HP.
Nedá se ale říct, že by to byla láska na první pohled, ač se to obvykle traduje. Elstner poprvé aerovácký jednoválec spatřil, když mu s ním projel pod okny jeho známý, bývalý prodejce anglických motocyklů pan Mikan, který mezitím povýšil a stal se zástupcem firmy Aero v Brandýse nad Labem. Ten Elstnera přesvědčil, aby se posadil za volant a vyzkoušel si, jak novinka z vysočanské letecké továrny běhá. A výsledek? Elstner, který v té době jezdil s Pragou Piccolo, nařídil své ženě:
"Kdybych si někdy chtěl koupit takovou věc, varuj mne a připomeň mi, co ti dnes říkám!"
Až když se mu jednou na výletu do Alp podařilo podpálit u Piccoly ventily a kamarádi mu to po návratu osladili tím, že malé Aerovky na rozdíl od něj vyjely Katschbergský průsmyk bez potíží, protože ventily nemají, úprodal Piccolu panu faráři a druhý den přivezl potichu z Prahy modrý jednoválec, aniž dal své ženě příležitost vyřknout ono varování.
"Za čtrnáct dní pojedeme do ciziny na delší cestu. Uvidíme, co je v Aerovce! A ve třech osobách! A po nejhorších silnicích Evropy - na Balkán!" prohlásil.
Tahle fotografie je z oné avizované první cesty, kdy měl s sebou kromě manželky ještě pasažéra na vyklápěcím třetím sedadle v kufru...

*****************************************************************************

Faux Cabriolet

Faux Cabriolet byl tak zvaný "falešný kabriolet", jako auto se stahovací střechou se jen tvářil. Ve skutečnosti to byla pevná nástavba, přišroubovaná na standardní otevřený vůz. Dojem stahovací střechy vytvářel jen použitý potah - nástavba, jejíž základem byla kostra z dřevěných žeber, nebyla oplechovaná, nýbrž potažená koženkou a pro efekt měla z obou stran montované chromované atrapy nůžek kabrioletu, samozřejmě nefunkčních, jen vylisovaných z jednoho kusu plechu...

Aero 10 HP "Faux-cabriolet" českobudějovického zástupce pana Josefa Pártla (na snímku vlevo).
Faux-cabriolet byla přišroubovaná pevná nástavba, potažená umělou kůží (Fabrikoidem). Chromované esíčkovité "nůžky", montované na bocích střechy, byly pouze dekorativní, měly dojem kabrioletu jen navozovat. Jako směrovka sloužila otočná červenobílá šipka za předním sklem, viditelná pouze zepředu - dodávala se za příplatek 20,- Kč.

... a tentýž snímek Faux-Cabrioletu českobudějovického zástupce pana Pártla, amatérsky dotvořený do podoby reklamního kino-diapozitivu.

Ještě začátkem sedmdesátých let nádherně dochovaný původní Faux-Cabriolet Aero 10 HP pana Jeníčka z Chrudimi.
Vůz měl devatenáctipalcová kola, ručičkové směrovky na sloupcích předního okna, reflektory Bosch a střechu potaženou umělou kůží - t.zv. Fabrikoidem.

Faux-Cabriolet pana Jeníčka z boku.
Stínící stříška nad čelním sklem se dodávala pouze za příplatek.

Pohled zepředu na vůz pana Jeníčka, kde je dokonale vidět originální reflektory Bosch i ručičkové směrovky na sloupcích předního okna.
Elektrická houkačka na snímku není vidět - byla u prvních sérií vozů Aero montovaná pod kapotou.
Dobře je vidět první provedení trubkové přední nápravy, i to, že vůz neměl třecí tlumiče pérování, které továrna v té době nabízela pouze za příplatek.

Jediným zásahem do originality Jeníčkova Faux-Cabrioletu byla uprostřed umístěná poznávací značka s oválnou kombinovanou koncovou/brzdovou svítilnou a dvě obrysové lampičky a odrazky, montované na zadní blatníky, což byla daň dopravním předpisům šedesátých let...

*******************************************************************************

FOTOGALERIE:

"Firemní" Aero 10 HP pana Pavelky, který s tímto vozíkem za protektorátu provozoval čistírnu a obchod s peřím.
Fotografie poskytnuta laskavostí rodiny.

V roce 1966 byly malé Aerovky na československých silnicích běžně a v hojném počtu vidět.
Na snímku z roku 1966 je pan František Janša z Ostravy - jeho pětistovka Aerovka už má nové reflektory PAL, zpětné zrcátko z Tudora a v předních blatnících blinkry. Podle tehdejších předpisů musely být vpředu bílé a vzadu červené...
Vůz je obutý do motocyklových pneumatik Barum 4,00 - 19, které nebyly pro použití na automobilu právě nejvhodnější. Jednak měly kulatý průřez běhounem, takže se vozovky dotýkaly jen hřbetem, který se brzy sjel, jednak měly málo tuhé boky. Dost často se stávalo, že se u nich vytrhl drát v patce. Jenže jezdit se chtělo a žádné jiné pneumatiky, vhodné pro devatenáctipalcový ráfek, v té době u nás už neexistovaly.