JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUM

České Budějovice

exponáty     archiv     kresby     cestopisy     publikace     dílna     tisk
Abecedně řazené materiály k vozidlům z celého světa.

 vyhledávání:

A
B
C
Č
D
E
F
G
H
CH
I
J
K
L
M
O
P
N
R
S
Š
U
T
W
V
Z

Petr Hošťálek

Motoristický publicista,
historik a grafik.
Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea
v Českých Budějovicích.


Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz)
.
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu
autorů stránek !


BMW - motocykl typ R 71


BMW R 71 - provedení z roku 1938, ještě s mělkými blatníky. Těžký cestovní motocykl, vyráběný v letech 1938-1941, určený hlavně pro provoz se sidecarem. Byl obsahově nejsilnějším typem unifikované řady (R 51, R 61, R 66, R 71), vyráběné od roku 1938.

Výrobce:
Bayerische Motoren- Werke A.G. München
BMW R 71 - provedení od roku 1939, už s hlubokými blatníky.
Technické údaje BMW typ R 71:

MOTOR – TYP 271 / 1
Výrobní čísla:
1938-39 ..... 700001 - 702200
1941 ..... 703001 - 703511

Počet válců: 2
Vrtání x zdvih: Ø 78 mm x 78 mm
Objem válců: 745 ccm
Trvalý výkon: 22 ks při 4600 ot./min.
Kompresní poměr: 5,5 : 1
Ventilový rozvod: SV (stojaté ventily, ovládané přímo od nadzvedáků
Zapalování: bateriové Bosch 6 V s rozdělovačem a cívkou
Předstih: stavitelný ruční páčkou na levé straně řidítek
Originální svíčky: Bosch W 175 T1 nebo Beru 175 b1/14
Dynamo: Bosch RD 45/6 2800 RS 15
Mazání: tlakové oběžné s náplní v olejové vaně motoru
Olejová pumpa: zubové čerpadlo poháněné svislou hřídelkou od vačky
Karburátory: dva, šoupátkové Graetzin G 24

Spojka: suchá, jednolamelová, v setrvačníku motoru

PŘEVODOVKA – TYP 250 / 2

Počet rychlostí: 4
Převody
1.stupeň – 1 : 3,6
2.stupeň – 1 : 2,28
3.stupeň – 1 : 1,7
4.stupeň – 1 : 1,3
Řazení: nožní, s pomocnou ruční pákou
Na přání za příplatek: nožní, spřažené s ruční pákou na pravé straně nádrže

Přenos síly: kardanovým hřídelem s gumovou Hardy spojkou a křížovým kloubem
Stálý zadní převod: spirálově ozubená kuželová hruška a talířové kolo
Převodový poměr: sólo 1 : 3,89
sidecar 1 : 4,62


RÁM – TYP 251 / 1
Výrobní čísla:
1938-39 ..... 505001 - 515164
1941 ..... 703001 - 703511

Rám: svařovaný uzavřený dvojitý z kónických trubek proměnného (oválného) průřezu
Pérování vpředu: teleskopická vidlice se spirálovými péry a olejovými tlumiči
Pérování vzadu: zapouzdřené kluzáky s tlačnými spirálovými péry
Přední brzda: mechanická bubnová s vnitřními čelistmi, ovládaná bowdenem ruční pákou na pravé straně řidítek
Zadní brzda: mechanická bubnová s vnitřními čelistmi, ovládaná táhlem pomocí nožního pedálu na pravé straně
Kola: 19" ráfková s drátovým výpletem, 40 drátová, vzájemně výměnná
Ráfky: rozměru 3 x 19, ocelové prohloubené
Pneumatiky: 3,50 – 19 s duší


ČÍSELNÉ ÚDAJE

Délka: 2130 mm
Šířka: 815 mm
Výška: 960 mm

Světlost: 135 mm
Výška sedla: 720 mm

Vlastní (pohotovostní) váha: 187 kg (včetně plné nádrže a katalogové sady nářadí)

Objem nádrže: 14 l
Náplň oleje v motoru: cca 2 l

Spotřeba sólo na 100 km: sólo 4,5 litry
Spotřeba side na 100 km: sólo 5,4 litry
Spotřeba oleje na 100 km: 0,1 litru

Nejvyšší rychlost: sólo 125 km / hod.
se sidecarem 100 km / hod.
Motor
typ 271/1 byl spodový dvouválec "boxer" o obsahu 750 ccm. Měl jediný vačkový hřídel, uložený nad klikou a poháněný párem čelních kol se šikmým ozubením. Byl shodný s motory R 61 a R 66, od nichž se lišil pouze válci s písty, hlavami a jiným časováním vačky.
Fotografie rozvodového soukolí dokumentuje jeho jednoduchostí: k nastavení rozvodu stačilo vsunout vačku do bloku tak, aby byla značka mezi zuby vačkového kola proti značce na zubu kola kliky. Tím bylo zároveň nastaveno i zapalování, protože vačka přerušovače byla vcelku s koncem vačkového hřídele.
Nahoře zabíral do kola vačky excentricky uložený pastorek dynama. U něhož se nastavovala jen zubová vůle a to jednoduchým pootočením dynama.
Vyobrazení rámu a jeho příslušenství ze seznamu náhradních dílů. Prospektové vyobrazení zadního pérování typové řady BMW R 51, R 61, R 66, R 71.
Rám
byl dvojitý, uzavřený, stejný pro všechny modely unifikované řady R 51, R 61, R 66, R 71.
Byl elektricky svařovaný z ocelových rour proměnného průřezu, plynule přecházejícího z oválného do průřezu kruhového. V zadní partii měl po obou stranách rozvidlení pro teleskopy kluzákového pérování. Byl osazen výkyvným sedlem s centrální pružinou.
Ukázka autentického originálního typového štítku z motocyklu BMW R 71, který vlastnil autor tohoto článku.
Pozoruhodné je, že tento štítek rozporuje údaje o výrobních číslech a jejich vztahu k roku výroby, uváděné v publikaci BMW Motorräder - Typen und Technik od Heinze Härtela, která je prodávána v továrním museu BMW v Mnichově...
Výkyvné sedlo
mělo gumový potah Pagusa (Patentierte Gumi Sattel) a pérování centrální pružinou. Čep pružiny se dal v kyvném rameni přestavit do různých poloh, čímž se měnila tvrdost pérování podle váhy jezdce. Zašroubováním či vyšroubováním druhého čepu se dalo měnit i předpětí této pružiny.
(Tovární kresba grafika Thusiuse z časopisu Motor Revue)
Přední vidlice
byla teleskopická s hydraulickými olejovými tlumiči. Byla shodná pro všechny typy řady R 51, R 61, R 66, R 71. Pro provoz sólo se osazovala poněkud slabšími spirálovými pružinami než pro provoz se sidecarem.
(Tovární kresba grafika Thusiuse z časopisu Motor Revue)
BMW R 71 v továrním museu IMZ v Irbitu, Sverdlovská oblast, Rusko. Foto Hošťálek 2005 BMW R 71 s jednotným (Einheits-) sidecarem z roku 1940.
Tento nikdy nejetý stroj v mimořádně původním stavu a s pouhými 23 kilometry na tachometru se stal předlohou pro sovětský motocykl M 72, vyráběný od roku 1940 pro sovětskou armádu. Je jedním ze čtyř strojů tohoto typu, které ruské obchodní zastupitelství koupilo v roce 1940 v Berlíně a nechalo převézt vlakem do Moskvy.
Byl ponechán v originálním stavu jako "etalon", tedy vzorek, jak mají vypadat budoucí sovětské motocykly M 72. Nesměly se na něm dělat jakékoliv úpravy a nesmělo se s ním ani jezdit, aby zůstal tak, jak byl vyroben. Z ostatních tří (dle Genadije Motova, někdejšího motocyklového závodníka, později pracovníka konstrukčního oddělení a nakonec pracovníka muzea IMZ v Irbitu) byly dva rozebrány a použity ke kopírování součástek a zkoušení materiálů, a zbylý čtvrtý se podroboval tvrdým jízdním zkouškám v podmínkách sovětských silnic a terénu.
Kromě pár šrámů, které tento "etalon" utržil začátkem války při evakuaci továrny za Ural (z Moskvy do malého města Irbit ve Sverdlovské oblasti), je stroj intaktní, má dodnes původní nejeté německé pneumatiky a jeho výrobní číslo, i číslo sidecaru, se shoduje se záznamem v expediční knize továrny BMW, komu a kam byl vyrobený motocykl prodán.