JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUM

České Budějovice

exponáty     archiv     kresby     cestopisy     publikace     dílna     tisk
Abecedně řazené materiály k vozidlům z celého světa.

 vyhledávání:

A
B
C
Č
D
E
F
G
H
CH
I
J
K
L
M
O
P
N
R
S
Š
U
T
W
V
Z

Petr Hošťálek

Motoristický publicista,
historik a grafik.
Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea
v Českých Budějovicích.


Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz)
.
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu
autorů stránek !


B.S.A. 250 OHV - typ C 11 de Luxe

Původní článek pro ČMN č.30/2010 od Petra Hošťálka

B.S.A. 250 ccm OHV (typ C 11 - De Luxe)  rok výroby 1950. Lehký čtyřtaktní motocykl tradičního britského výrobce
Birmingham Smal Arms, Co. Ltd. Birmingham, England
Pod tímto vyobrazením předválečné B.S.A. 250 c.c. O.H.V. model C 11 továrna v prospektu uváděla: Lehká čtyřtaktní dvěstěpadesátka se sportovním charakterem – tak by se dal nazvat model C 11 britské firmy BSA, motocykl, který se začal vyrábět v roce 1939. Původní typ měl trubkovou paralelogramovou přední vidlici s centrálním spirálovým pérem a pevný rám s neodpérovaným zadním kolem a jen v lehce pozměněné podobě se začal od roku 1945 vyrábět i po válce. V provedení "De luxe edition" se už ale od roku 1948 mohl pochlubit předními teleskopy.
BSA C 11 model 1939. Oběžné mazání s oddělenou nádrží
Stojatý jednoválcový čtyřtaktní motor modelu C 11 s ventilovým rozvodem OHV měl oběžné mazání se suchou skříní. To znamenalo, že olej z nádrže pod sedlem tekl samospádem k dvojitému zubovému čerpadlu, jehož jedna sekce motor mazala a druhá odsávala olej skapaný na dno karteru a vracela jej zpět do nádrže.
Ventilový rozvod
Hlava motoru měla polokulovitý spalovací prostor se šikmo umístěnými ventily. A protože ty byly prostřednictvím vahadel ovládané od jediné vačky, uložené ve skříni rozvodu v pravé části karteru, tyčky k vahadlům musely být překřížené. To ale z vnějšku nebylo patrné, protože tyčky byly schované uvnitř široké šachty, odlité na pravém boku litinového válce.
BSA C 11 model 1940. Motor
byl dlouhozdvihový, měl vrtání Ø 63 mm a zdvih 80 mm a při kompresi 6,5 : 1 dával 11 koní při úctyhodných 5.400 otáčkách za minutu (což bylo o celé dva koně víc, než měla naše pozdější Jawa 250 – pérák).
Oddělená převodovka, poháněná primárním řetězem pod hliníkovým krytem, měla tři rychlosti a nožní řazení.
Motocykl dosahoval maximální rychlosti 60 mph (mil za hodinu), tedy skoro 100 km/h. Spotřeba benzínu se pohybovala od tří do tři a půl litru, při běžném provozu.
1946 BSA C 11 inzerovaná v srpnu 1945 Model 1945
Již v srpnu 1945 byl v této podobě inzerován lehce inovovaný model C 11 pro první poválečnou sezónu 1946. Tady ještě měl obě kola dvacetipalcová, už ale nový tvar olejové nádrže, trojúhelníkovou nářaďovou skříńku a vodorovně položený tlumič výfuku.
Model 1947
V prosincovém čísle časopisu The Motor Cycle, které vyšlo 11. December 1947, byly představeny B.S.A. modely pro nadcházející sezónu a tady se poprvé objevuje dvěstěpadesátka typu C 11 v provedení "de luxe edition" s teleskopickou přední vidlicí. Cena byla uvedena 116 liber.
Odkapávací plech pod karburátorem
Drobným detailem, který továrna představila na této kresbě, byl odkapávací plech pod karburátorem, který měl při přeplavování karburátoru před startem zabránit eventuelnímu vniknutí benzínu do dynama.
Poválečný typ C 11 z roku 1950 v původním stavu, tak jak je možné jej vidět v Jihočeském motocyklovém museu v Českých Budějovicích. V tomto dvoubarevném provedení - azurově modrá, zlatě linkovaná nádrž, kombinovaná s černým rámem a blatníky - byl označován jako model "de-Luxe".
Hladká řidítka bez ježících se různých páček a snazší obsluha motocyklu, to bylo jednou z věcí, kterými se továrna B.S.A. v prospektech typu C 11 neopomínala pochlubit. Díky bateriovému zapalování zmizela obvyklá páčka předstihu, karburátor už neměl dvě šoupátka s páčkou vzduchu a jednoválcová dvěstěpadesátka se snadno dala našlápnout i bez dekompresoru. Kromě páček spojky a přední brzdy na řidítkách byl jen vlevo přepínač světel a vpravo tlačítko houkačky. Ampérmetr měl jezdec v zorném poli a tachometr Smiths měl své místo v horní ploše nádrže, symetricky s plnicím víčkem.
Bateriové zapalování mělo velkou cívku automobilového typu, uloženou pod nádrží. Spínací skříňka byla v reflektoru, kde se nacházel i ampérmetr a regulační relé Lucas mělo své místo pod sedlem. Každé kolo jiné...
Pro nás velmi nezvyklým řešením bylo použití dvacetipalcových ráfků s pneumatikami 3,00 – 20. Když po válce vylepšený typ dostal v roce 1946 první přední teleskopy, objevilo se přední kolo v obvyklejším provedení 3,00 – 19 a tak bylo možné tuhle béesu krátkou dobu potkávat s menším předním a větším zadním kolem (což je případ vyobrazeného stroje).
Po zavedení kluzákového zadního pérování v roce 1951 byly oba ráfky sjednoceny a typ C 11 se konečně dočkal obvyklejších 3,00 – 19 pneumatik na obou kolech.
Sportovní Bateriové zapalování
Továrna se ve všech prospektech chlubila tím, že motor vždy a za všech okolností velmi snadno startuje a to díky bateriovému zapalování se samostatnou cívkou, které v té době bylo v konzervativní Anglii značně nezvyklým řešením. Přerušovač s lehce snímatelným bakelitovým víčkem byl dobře přístupný na pravé straně motoru a za motorem, tam, kde se obvykle u anglických strojů nacházelo zapalovací magneto, bylo pouze řetízkem poháněné dynamo. Rozměrná baterie byla umístěna hodně vysoko, po levé straně motocyklu těsně pod nádrží a relé dynama Lucas bylo pod sedlem.
Také reflektor se zabudovanou spínací skřínkou a ampérmetrem nakupovala továrna od firmy Lucas.
Tachometr, umístěný symetricky s víčkem v pravé části nádrže, byl od firmy Smiths.
Detail zadní číslové tabulky se sdruženým koncovým a brzdovým světlem. Nepůvodní koncové světlo
Koncová lampa kombinovaná s brzdovým světlem je dodatečně namontovaná kvůli změnám v silničním provozu, původně měl stroj pouze jednoduchou koncovou lampičku válečkového tvaru bez brzdové žárovky.
K nám se tento svižný a příjemně se vodící lehký motocykl nikdy nedostal.
Jednak si v posledním roce před válkou téměř nikdo nový motocykl nepořizoval z obavy, že mu bude v případě mobilizace armádou rekvírován, jednak jako čtyřtakt a navíc zatížený dovozovou daní nebyl ve srovnání s Janečkovo levnou dvěstěpadesátkou Jawou konkurenceschopný.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Technické údaje BSA C-11:

Motor: jednoválcový čtyřtakt OHV
Vrtání: Ø 63 mm
Zdvih: 80 mm
Obsah: 249 ccm
Kompresní poměr: 1 : 6,5
Výkon / otáčky: 11 ks při 5.400 ot.min.
Karburátor: Amal 274
Elektrická výzbroj: Lucas 6 V
Zapalování: bateriové s přerušovačem a cívkou 6 V
Mazání: oběžné se suchým karterem
Olejová nádrž: pod sedlem
Primární převod: řetězem v olejové lázni
Sekundární převod: řetězem 1/2" x 5/16" (102 článků)

Převodovka: oddělená, 3-rychlostní s nožním řazením (vpravo)
Převodovka na přání: oddělená, 4-rychlostní

Přední brzda: čelisťová bubnová, ovládaná bowdenem od páčky na řidítkách
Zadní brzda: čelisťová bubnová, ovládaná táhlem od brzdového pedálu (vlevo)
Kola: drátová
Přední pneu: 3,00 - 19"
Zadní pneu: 3,00 - 20"

Parametry:
Rozvor: 1.395 mm
Délka: 2.110 mm
Šířka: 680 mm
Výška: 1.000 mm
Váha: 123 kg (270 lb)
Objem nádrže: 11,4 litru (2,5 gallonu)
Spotřeba: 3,0 l / 100 km

Max. rychlost: 100 km/hod. (60 mph)
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Porovnání technických údajů typů C 10 (SV) a C 11 (OHV):
Příručka pro oba sesterské modely BSA typ C 10 (spodové ventily) a BSA typ C 11 (OHV).
foto Petr Hájek Popisovaný stroj z exposice Jihočeského motocyklového musea v Českých Budějovicích na srazu motocyklů B.S.A. v Českém Brodě 2013.
V sedle s Petrem Hošťálkem.