CUCCIOLO - Cyklomotor Ducati T2

Italský čtyřtaktní motorek obsahu 48 ccm
určený k montáži do standardního jízdního kola.

Motorek zkonstruovali Aldo Farinelli a Aldo Leoni za války, ve spolupráci s tehdy nevelkou firmičkou Siata, Torino a první zkušební exemplář jezdil už v roce 1944.

Název Cucciollo (italsky "štěně")
dostal motorek údajně kvůli štěkavému hlasu výfuku a štěně, nesoucí ho v zubech, se stalo i jeho logem.
Zlomyslné jazyky tehdy tvrdily, že je to označení výkonu, protože čtyřtaktní padesátka prý výkon větší než jedno štěně nemůže mít. Nebyla to pravda, skutečný výkon verze "Turismo" byl 0,8 ks (0,59 kW) při 3.000 ot./min., a 1,25 ks (0,92 kW) při 4.000 ot./min. u verze "Sport". To sice nebylo moc, ale motorek byl pružný, měl dvě preselektivně řazené rychlosti, a tak na pohon jízdního kola v pohodě stačil.

Logo s psíčkem zdobilo z obou stran nádrž, která se u jízdních kol montovala nad zadní blatník a byla podepřena dvojicí vzpěr z prolisovaného plechu, chycených objímkami k šikmým trubkám zadní vidlice (viz druhé foto).

Tento obrázek motorku Cúcciolo ve speciálním italském rámu s odpérovanou přední vidlicí byl uveřejněn v časopise Svět motorů v roce 1948, doplněný o stručný popis.

V roce 1950 o něm podrobněji referoval také časopis Motocykl:
Čtyřtaktní italský motorek Cucciolo má ventily v hlavě. Obsah 48 ccm. Montuje se pod střed pedálů. Pohyb se na zadní kolo převádí řetězem. Spotřebuje 1 litr benzínu na 100 km. Spotřeba oleje je o 3/4 menší než u dvoutaktu. Montuje se mezi pedály třemi třmeny, vybavenými gumovými vložkami. Výkon 1,25 koně. Motor obsahuje rychlostní skříňku se dvěma rychlostmi. Disková spojka je v oleji. Celý motor váží 9,8 kg. Má svíčku 12 mm a dosahuje až 5 200 ot./min.
Ve Švýcarsku stojí 460 frs.
Namontován na kole s odpérovanou vidlicí, jež je vybaveno bubnovými brzdami a tachometrem, stojí 900 frs. Lehká nákladní tříkolka Cucciolo pro zavazadla až do váhy 80 kg stojí 1 090 frs (v té době byl švýcarský frank za 12 Kčs).

Kresba "rozebraného" motoru z italského časopisu Moto Cyclismo, použitá jako ilustrace k článku ing. Jaroslava Hausmana v šestém čísla časopisu Motocykl 1950.

K motorku Cucciolo T2 byl dodáván tento Popis a návod k obsluze v italštině.

K nám motorky Cucciolo tehdy začal dovážet a prodávat Jaroslav Juhan z Prahy.

Technické údaje mikromotorku Cucciolo T2

Provedení: jednoválec v bloku s převodovkou
Typ: Cucciolo 48/2
Vrtání: Ø 39 mm
Zdvih: 40 mm
Obsah válce: 48 ccm
Kompresní poměr typu Turismo: 5,5 : 1
Výkon typu Turismo: 0,8 ks při 3.000 ot/min.
Kompresní poměr typu Sport: 6,5 : 1
Výkon typu Sport: 1¼ ks při 4.000 ot/min.
Ventilový rozvod: ohv (ventily v hlavě, ovládané táhly)

Časování ventilů (při vůli u zdvihátek 0,20 mm):
Sání otevírá od 5° do 15° před horní úvratí
Sání zavírá od 25° do 20° za horní úvratí
Výfuk otevírá od 45° do 35° před dolní úvratí
Výfuk zavírá od 10° do 20° za dolní úvratí

Hlava válce: nesnímací, vcelku s válcem
Chlazení: náporem vzduchu
Zapalování: setrvačníkovým magnetem Ducati
Normální předstih zapalování: 25° až 29° před horní úvratí

Karburátor: Weber-Cucciolo Ø 14 mm
Difuzor: Ø 9 mm
Hlavní tryska: 55
Volnoběžná tryska: 45
Spotřeba benzínu na 100 km: 1 litr (0,76 kg) při rychlosti 30 km/hod. a zátěži 100 kg
Nádrž: cca 2 litry

Váha kompletního motorku: cca 8 kg

V dubnovém čísle časopisu Motocykl 1949 se objevil tento obrázek invalidní tříkolky s motorem Cucciolo, kterou Jaroslav Juhan vystavoval na jarních Pražských výstavních veletrzích 1949.

V roce 1952 koupil p. Čambula z Českých Budějovic od pražského zástupce Jaroslava Juhana motorek Cúcciolo, protože nebyl u svého motorového kola Express spokojen s původním motorem Fichtel & Sachs, typ "Saxonette" (60 ccm). Motorek Cúcciolo kupodivu dokázal tahat i malý sidecar, ve kterém vozil svého synka.
Dnes je tento exponát k vidění v Jihočeském motocyklovém museu v Českých Budějovicích, už ale bez sidecaru, který se nedochoval.

Aviatik petr Šlechta z českých Budějovic si postavil tohle motorové kolo s motorek Cúcciolo. Ve svém celoživotním přesvědčení, že váha je největší nepřítel (byl to zejména plachtař), použil co nejlehčí rám i vidlici, což se pro zástavbu pomocných motorků do jízdních kol příliš nedoporučovalo...