![]() |
JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUMČeské Budějovice |
Malá Solnice Piaristické náměstí České Budějovice Otevírací doba: od 1.dubna do 31.října denně 10:00-18:00 tel. 723 247 104 |
exponáty archiv kresby cestopisy publikace dílna tisk | ||
Knihy cestopisné i technické.
|
||
![]() ![]() Petr Hošťálek Motoristický publicista, historik a grafik. Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea v Českých Budějovicích.
Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz). |
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu autorů stránek !
Často navštěvované: MANET typ 90 ŠKODA nákladní typ 150 STADION S 22 - 1962 (exportní) JIKOV - karburátory motocyklové ZETOR 15 - traktor
Poslední aktualizace:
15.1.2021 D - DKW typ ZM 14.1.2021 Š - ŠKODA nákladní typ 150 11.1.2021 Č - ČEZETA - skútr typ 501 / 03 |
|
Expedice Peking 40 000 km - 1.díl
Knihu si můžete objednat na adrese obchod.nakladatelstviruze.cz
Expedice Peking 40 000 km - 2.díl
Knihu si můžete objednat na adrese obchod.nakladatelstviruze.cz
Hedvábnou stezkou na motorce YukiVýsledkem byla cesta od jednoho oceánu ke druhému. O zážitcích z této cesty si můžete přečíst v této knize.
Knihu si můžete objednat například na adrese "knihy abz.cz",
nebo si o ni zavolat či napsat do Pyramidy Průhonice na adresu "prodej Yuki.cz" Nepálem na EnfieldechVýsledkem byla cesta od jednoho oceánu ke druhému. O zážitcích z této cesty si můžete přečíst v této knize.
Knihu si můžete objednat například na adrese "knihy abz.cz",
nebo si o ni zavolat či napsat do Pyramidy Průhonice na adresu "prodej Yuki.cz" Československé mopedy 1 - Stadion S 11 - II. doplněné vydáníKniha "Československé mopedy - Stadion S11 - II. doplněné vydání" je přímým nástupcem zcela vyprodaných Československých mopedů - Stadion S11- 1.díl, po jejichž vydání dostal autor spoustu nových, doposud nikde nepublikovaných informací a fotografií. A právě i tyto novinky nalezne čtenář v rozšířeném vydání.
Knihu si můžete objednat na adrese obchod.nakladatelstviruze.cz
Československé mopedy 2 – Stadion S22 a S23
Knihu si můžete objednat na adrese obchod.nakladatelstviruze.cz
Sůva ze Smrčí & Vláďa Budínský a Jirka Třmínek
Sajdkáristé s velkým srdcem
Někdy kolem šedesátého roku jsem se vrhnul do studia na liberecké strojárně - alias Vysoké škole strojní – v domnění, že se mi podaří stát se inženýrem automobilové nebo motocyklové orientace. Z toho jsem rychle vystřízlivěl, neb hned v prvním semestru nám sdělili, že z vládního rozhodnutí se tato specializace ruší. Že jsou u nás pouhopouhé tři automobilky, inženýrů specialistů netřeba a že napříště to bude Vysoká škola strojní a textilní se specializací na stroje pro textilní průmysl. Takže mě veškeré nadšení přešlo a vydržel jsem pouhé tři semestry. Ale to podstatné, co se váže k následujícímu článku, je, že mě nijak nehodlalo opustit nadšení pro cokoliv, co se pohybovalo díky spalovacímu motoru.
Jezdil jsem v té době na starém Indianu Police-Scoutu, protože na nic novějšího jsem neměl a byl na mrtvici, když jednou přijel do školy spolužák ze Železného Brodu na neuvěřitelném 750 OHV bavoráku s uzoučkými řidítky, dvojitou přední brzdou a snad třicetilitrovou závodní nádrží. Vytahoval se moc a tvrdil, hlavně před holkama, že je to závodní mašina, na které jezdil až do poslední chvíle nějaký Sůva… Svézt mě na tom nenechal, vzápětí bavoráka zase odvezl domů a pomalu se o tom přestalo mluvit, zapomnělo se na to. Já školu opustil a nějaký čas poté nastoupil do boleslavské škodovky budovat tovární museum, zatímco on dostudoval. Až po pár letech mě napadlo za ním zajet a poptat se po osudu té legendární mašiny (protože já věděl, co je to za motorku. Trať libereckého okruhu vedla přímo kolem naší zahrady a už jako malý kluk jsem „panu závodníkovi“ Sůvovi za plotem držíval palce!). Tehdejší spolužák skoro nevěděl, co po něm chci, o čem je řeč. Bavorák už ho dávno nezajímal a když se odhodlal zajít se mnou do jejich někdejší garáže, zjistili jsme, že je spadlá. Dnes by tomu nikdo nevěřil, ale tehdy v onom zapadlém koutě Železného Brodu nikoho ani nenapadlo, že by se pod tou hromadou mokrých sutin, cihel a omítky mohlo něco skrývat – naštěstí! Po vyhrabání jsem za pouhou tisícovku mohl najednou klidně ten orezavělý poklad odvézt…. Mám ho dodnes. Začátkem sedmdesátých let jsem s ním chtěl zkusit překonat čtyřiadvacetihodinový rekord, připravovali jsme to v Hoškovicích na letišti. Celá akce padla pro nezájem tehdejšího Svazarmu – ale to je na další, jiné vyprávění. Výsledkem je následující vyprávění, pod které se neodvažuji podepsat coby autor. Vždyť jsem ho vlastně jen přepsal a přidal k němu pár slov spolujezdců Ládi Budínského a Jirky Třmínka. Všem bych jim za to chtěl poděkovat. A Rudovi Sůvovi i za kamarádství, kterým mě poctil… Petr Hošťálek |