|
JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUMČeské Budějovice |
|
exponáty archiv kresby cestopisy publikace dílna tisk | ||
Abecedně řazené materiály k vozidlům z celého světa.
|
||
Petr Hošťálek Motoristický publicista, historik a grafik. Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea v Českých Budějovicích.
Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz). |
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu autorů stránek !
Často navštěvované: STADION S 11 - 1958 (cestovatelský) PETRÁK Speciál 2 x 125 ccm - 1949 FAVORIT - sidecary 2004 - Renovace vojenského soutěžního "péráka" OGAR 350 (Jawa) - 1948
Poslední aktualizace:
8.11.2024 S - STADION S 2 5.11.2024 Motocykly civilní - EXPRESS Cucciolo - 1939/1952 4.11.2024 Mopedy - STADION S 1 - výrobní číslo 023 |
|
MOSKVIČ - první typ 400
Když v roce 1945 obsadily jednotky Rudé armády závody Opel v Rüsselsheimu, byl dán rozkaz k převezení kompletního zařízení na výrobu osobních vozů Opel Kadett do Ruska, kde se stalo základem výrobní linky Moskevského závodu malolitrážních automobilů MZMA.
Zařízení ale nebylo v důsledku poškození rüsselsheimského závodu nálety spojenců kompletní. Sovětský realizační tým, vedený šéfkonstruktérem Olegem Dybovem, musel tudíž být doplněn o řadu německých odborníků, kteří na výrobě vozů Opel Kadett pracovali už před válkou. Výroba nových sovětských vozů podle vzoru Opel Kadett, typ K 38 ve čtyřdvéřové verzi, které dostaly pojmenování Moskvič (v ruštině to znamenalo Moskvan, obyvatel Moskvy) byla zahájena prvním vozem, který sjel z linky už 4. prosince 1946. Sériová produkce se pak datuje od začátku roku 1947. První Moskviče byly téměř do posledního šroubku shodné se svým německým vzorem. Odlišné byly jen nápisy na poklicích, na masce chladiče a na cifernících přístrojů. Po technické stránce se od německého vzoru lišily mírným snížením kompresního poměru, aby jejich motory byly schopné konzumovat benzín velmi nízkého oktanového čísla. Výroba Moskviče typ 400 trvala až do roku 1954, poté byl vystřídán mírně modernizovaným typem Moskvič 401, lišícím se především řazením pod volantem.
Předlohou pro vozy Moskvič byl tento čtyřdveřový Opel Kadett (typ KJ 38), vyráběný v Německu v letech 1938 - 1940.
A ještě jedna fotografie čtyřdvéřové verze vozu Opel Kadett, který se stal předlohou pro první sovětské vozy Moskvič.
Snímek automobilu, registrovaného v německém Thüringen, je z Protektorátu, ze dvora Autodílny u Pártlů v Českých Budějovicích. Proti sériové výbavě má vůz stíněný reflektor "Notek" na levém předním blatníku, dečku chladiče pro provoz v zimních podmínkách a za oknem je téměř neznatelně vidět elektrický rozmrazovač - ke sklu těsně přiléhající rámeček s odporovými dráty, skrz nějž měl řidič sice omezený, ale přeci jen výhled. Průhledová kresba s vysvětlivky z knihy "Základní příručka řidičů motorových vozidel", vydané v SNTL Praha. V kresbě je zřejmé, že se jedná o již inovované provedení, s řazením pod volantem.
Po rozběhu výroby základního čtyřdvéřového modelu 400 se snažili sovětští konstruktéři uvést do života další odvozené verze, teď už vlastní konstrukce. Kromě polokabrioletu se stahovací střechou to měly být vozy dodávkové a kombi (STW). Reklamní snímek dodávkového (vlevo) a STW (vpravo) Moskviče 400/422 na Rudém náměstí v Moskvě, v pozadí s chrámem Vasila Blaženého - fotografie, uveřejněná v československém časopisu Auto č.4, ročník 1948.
Dodávkové provedení
se do sériové výroby dostalo pod označením Moskvič 420 a bylo často vidět ve službách sovětské pošty - původní kresba je z knihy "Vedle řidiče" (autor V. Jerusalimskij, nakladatelství Naše Vojsko 1954).
Novinová fotografie ze Sovětské expozice na Pražských výstavních veletrzích PVV, na které je vidět dodávkové provedení vozu Moskvič s dřevěnou dodávkovou karoserií bez vnějšího oplechování.
V pozadí pak byl vystavován tehdy populární univerzální dvouplošník PO-2 "Kukuruznik".
Moskvič 400/422 měla být kombi karoserie s přiznanou dřevenou kostrou bez vnějšího oplechování. Na snímku jeden z prototypů, vozy v tomto provedení se údajně do sériové výroby nikdy nedostaly.
Tovární fotografie, určené jednak pro archiv, jednak pro předvedení úspěšného zahájení velkosériové výroby prvního osobního automobilu Moskvič sovětským sdělovacím prostředkům na začátku padesátých let:
Tak vznikala karoserie - tohle je dřevěná šablona v měřítku 1:1, jenže dvoudvéřového provedení, na které bylo přivezeno výrobní zařízení z poraženého Německa.
To se údajně ale nelíbilo Stalinovi. Neměl rád dvoudvéřová auta a tak se model musel upravit za pomoci německých odborníků z továrny Opel, kteří byli po válce nuceně nasazeni v Moskevském závodě na přípravě výroby prvního Moskviče.
Na běžícím páse (konvejneru, jak mu říkali Sověti) - tady se nasazovaly a montovaly už nalakované přední blatníky ke skeletu karoserie s použitím závěsného elektrického šroubováku. Současně další dva pracovníci přidělávali k předku výztužnou propojovací plechovou příčku s prostřiženým otvorem pro startovací kliku.
Na běžícím páse - tady se braly ze závěsů již olakované a lištami ustrojené přední díly karoserie a šroubovaly ke skeletu.
Poslední drobnosti, jako seřízení a definitivní přitažení ramínek stíračů, pak kontrola - a je hotovo.
Tenhle snímek je zajímavý tím, že pod boční mřížkou kapoty nemá vůz kovový nápis Moskvič a ani nejsou rozeznatelné dírky pro něj...
A tohle už je doopravdy pečlivě naaranžovaná propagační fotografie - brána Moskevského Závodu Malolitrážních Automobilů s vyrovnanými trojstupy nových vozů Moskvič 400-420.
Nový, ještě ani neušpiněný, Moskvič 400-420, konečně na sovětské ulici.
... a v provozu, se spokojeně vypadající rodinkou.
Technická data:
Motor Počet válců: 4 Vrtání: Ø 67,5 mm Zdvih: 75 mm Objem válců: 1 074 ccm Kompresní poměr: 1 : 6 Výkon: 23 ks při 3 400 ot./min. Karburátor: K-24 spádový Doprava paliva z nádrže: mechanické membránové čerpadlo Ventilový rozvod: SV (spodové ventily) Pohon vačky: čelními ozubenými koly Uložení klikového hřídele: 3 kluzná ložiska Chlazení: vodní, s pumpou a ventilátorem Objem vody v chladiči: 6 litrů Mazání: tlakové, oběžné Množství oleje: 3,2 litru, v olejové vaně motoru Elektrický systém: 6V, uzemněn záporný pól Baterie: 6V / 62 Ah (pod kapotou) Dynamo: 6V / 90 W, s regulací třetím uhlíkem Starter: 6V / 0,6 ks Převody Spojka: jednolamelová, suchá Převodovka: třírychlostní, bez synchronizace Řazení: přímé, pákou uprostřed vozu Převody: 1.stupeň 1 : 3,58 2.stupeň 1 : 1,73 3.stupeň 1 : 1 Převod zadní nápravy: 1 : 5,14 Podvozek Celoplechová samonosná karoserie Přední náprava: pevná Přední pérování: podélná listová péra, hydraulické tlumiče Zadní náprava: pevná Zadní pérování: podélná listová péra, hydraulické tlumiče Řízení: šnekové Nožní brzda: hydraulická, jednookruhová, na všechna čtyři kola Ruční brzda: mechanická, lanová, na zadní kola Kola: plechová disková, upevněná 5-ti šrouby Rozměr: 3,25 D x 16 Pneumatiky: 5,00 – 16 Míry a váhy Rozvor: 2 337 mm Rozchod vpředu: 1 110 mm Rozchod vzadu: 1 168 mm Největší délka: 3 770 mm Šířka: 1 375 mm Výška: 1 550 mm Poloměr otáčení: vlevo 12,2 m / vpravo 11,7 m Vlastní váha vozu: 755 kg Celková přípustná váha: 1 125 kg Nejvyšší rychlost: 95 km / hod. Spotřeba na 100 km: 8 litrů Objem nádrže: 31 litrů (v zádi vozu)
Moskvič 420A
byl "polokabriolet" se stahovací horní částí střechy. Do sériové výroby se sice dostal, ale vyráběl se v podstatně menším množství, než vozy uzavřené. Na horním snímku je vůz s houkačkou umístěnou venku, vlevo od masky (jak se začala montovat od roku 1948), dole je vůz pozdější, s houkačkou už schovanou za maskou chladiče. Polokabriolet Moskvič 420A model 1948 jak vypadal se staženou střechou.
Detail masky - z plechu vylisovaný a vybarvený emblém ZMA moskevského závodu malolitrážních automobilů.
Oblíbený motiv padesátých let v SSSR - srovnání nejmenšího (Moskvič 400) a největšího (MAZ 525) automobilu sovětské produkce.
_____________________________________________________________________________ Galerie fotografií:
Velmi nápadně natřený první Moskvič 400 (uprostřed) jako exponát automobilového skanzenu, který je poutačem motorestu "Kafé Leleka" nedaleko ukrajinského města Lvov.
Fotografie byla pořízena osobně autorem tohoto článku Petrem Hošťálkem 3. června 2005.
Tentýž Moskvič 400 před Kafé Leleka, ale o sedm let později už podstatně střízlivěji přelakovaný.
Fotografie je pořízena v létě roku 2012.
Vrak Moskviče, fotografovaný koncem července 2005 v zahradě jednoho ruského automechanika nedaleko města Pskov. V popředí v trávě je vidět vymontovaný spodový motor z tohoto vozu.
Moskvič v dodávkovém provedení bez vnějšího oplechování - restaurovaný exponát muzea v Rize.
Pro názornost leží vedle vozu kus původní dřevěné kostry levých předních dveří a část původního prahu karoserie.
V roce 2005 na ruských silnicích už překvapení - nikoliv veterán, ale stále ještě v používání!
Záběr zachycený Petrem Hošťálkem ze sedla motocyklu někde u Charkova...
Už jen jako reklamní poutač u benzínové pumpy - Moskvič 400 kousek před uralským pohořím, mezi Samarou a Ufou...
|