AERO - MINOR

Čtyřmístný osobní automobil s dvouválcovým dvoutaktním motorem a pohonem předních kol.
Byl vyvinut jako nástupce předválečného vozu Jawa Minor 600 během druhé světové války původně pod názvem Jawa Minor II v automobilním oddělení firmy Jawa .

Nařízený výrobce poválečné sériové produkce:
Letecké závody n.p., závody Jinonice a Letňany

Podvozek nového Jawa-Minoru II, navazujícího na úspěšný předválečný vůz Jawa Minor, byl navržen ing. Rudolfem Vykoukalem a realizován v pražském Jawa Service, karoserie postupně vznikala v pobočném závodě Jawy v Kvasinách.

Prototypy:
Prototypů v různých verzích bylo několik, dle fundovaně zpracované stati v knížce "Historie automobilů Jawa" od Jana Králíka do roku 1945 celkem šest. Tenhle, na dobové fotografii z Kvasin, se od čelního skla dozadu již velmi podobá definitivnímu provedení, ale předek je odlišný a vzhledově "těžkopádný", především kvůli tvaru předních blatníků, kolidujících s okrajem proti větru otvíraných dveří. Použité 16-palcové disky na čtyři šrouby i poklice kol jsou u tohoto prototypu zatím ještě z předchozího typu Jawa Minor I.

Finální podoba
A tady už je finální podoba nového Aero-Minoru.
Na prvním snímku je vůz fotografovaný se zkušebním (červeným) číslem Leteckých závodů, druhý snímek dokumentuje elegantní a líbivé aerodynamické linie nového vozu, pro který byly charakteristické "výdechové kapsy" ohřátého vzduchu od motoru nad předními blatníky.

0bě fotografie jsou z reklamního výtisku "Novin Leteckých závodů".

... a ještě jedna fotografie finální podoby nového Aero-Minoru (jen z mírně odlišného úhlu), uveřejněná v knížce "Svět automobilů" autora J.K.Čemuse, která vyšla v roce 1947 v pražském nakladatelství Alois Hynek.

Podvozek

Základem podvozku Minora byl centrální nosník obdélníkového průřezu, vpředu rozvidlený pro uložení hnacího agregátu. Všechna kola byla nezávisle zavěšena, vzadu na vlečených ramenech, odpružených společným příčně uloženým listovým pérem, vpředu na paralelogramech, tvořených dole lisovanými trojůhelníkovými rameny, nahoře konci za motorem uloženého příčného listového péra.
Na rozdíl od původních prototypů byl už osazen tehdy propagovanými 5-šroubovými disky bez středové centráže, které od předválečných let používaly firmy Opel a KdF (později VW-Brouk) a po válce i náš Tatraplan.
Snímek podvozku v němčině a francouzštině je z katalogu, vydaného k Ženevskému autosalonu 1949.

Uložení hnacího agregátu v rámu
bylo pružné, prostřednictvím gumových silentbloků.

Konstrukce motoru
na názorném podélném a příčném řezu.

Konstrukce přední hnací nápravy
byla ve znamení nezávisle zavěšených předních kol.
Otočné těhlice, skrz které procházely hnané hřídele předních kol, byly upevněné kulovými čepy (v té době nadčasové řešení!), nahoře ke koncům hlavního listu příčného listového péra, dole k rozvidleným spodním ramenům, kotveným k přední rozvidlené partii páteřového rámu. Hydraulické tlumiče pérování byly teleskopické, nezvykle šikmo uložené. Hřebenové řízení s volantem vlevo spojovala s každým kolem samostatná řídící tyč.

Ovládací prvky
(Schematická kresba z knihy "Základní příručka řidičů motorových vozidel", vydané SNTL Praha)

Technické údaje Aero-Minor:

Motor: dvoutaktní tříkanálový dvouválec s vratným vyplachováním
Vrtání: Ø 70 mm
Zdvih: 80 mm
Obsah: 615,75 ccm
Kompresní stupeň: 1 : 6
Výkon: 18,6 koně při 3 500 ot./min.
Daňové koně: 3,13 CV (udáváno ve Francii a Švýcarsku)
Písty: z lehké slitiny
hlava válců: z hliníkové slitiny
Blok válců: ze šedé perlitické litiny
Kliková skříň: z hliníkové slitiny, dělená
Klikový hřídel: slisovaný z několika dílů
Počet hlavních ložisek klikového hřídele: 3, válečková
Ojniční ložiska: dvouřadá válečková s bronzovou klecí
Rozvod: pístem
Časování: SZ 49° před HÚ, SK 49°po DÚ, VZ 67°před DÚ, VK 67°po DÚ

Karburátor: horizontální, Solex 30 AHR
Hlavní tryska: 110
Hlavní vzdušník: 240
Volnoběžná tryska: 55
Volnoběžný vzdušník: 120
Tryska sytiče: 130
Vzdušník sytiče: 600
Difuzér: Ø 25 mm
Doprava paliva: samospádem
Obsah nádrže: 25 litrů (pod kapotou za motorem)
Chlazení: vodní, thermosyfonové
Obsah chladiče: 10,5 litrů (chladič za motorem)
Mazání: olejem přidaným do benzínu v poměru 1 : 30 (v době záběhu 1 : 25)
Uložení hnacího agregátu: tříbodové, v gumových silentblocích
Zapalování: bateriové s přerušovačem a dvěma cívkami
Regulace předstihu: automatická - odstředivá
Hodnoty předstihu: v klidu 2-3 mm před HÚ, max.otáčky 8 mm
Svíčky: PAL 14/125, Brita B 5, KLG 7 (ing.Vykoukal doporučoval PAL 14/145)
Baterie: 6 V / 60 Ah !!! ukostřen + pól !!!
Dynamo: 6 V / 130 W / 2200 ot./min.
Klínový řemen: 13 x 830

Spojka: jednolamelová, suchá (obložení Asbestos nebo Energos 180/130x 3,5 mm
Převodovka: v bloku s motorem, 4-rychlostní se zpátečkou, 4. rychlost jako volnoběh
Řazení: pákou v kulise na palubní desce
Převody:
1 - 3,42
2 - 1,68
3 - 1,00
4 - 0,80
Zpátečka - 3,42
Hnací náprava: přední
Rozvodovka: sešroubovaná s převodovou skříní
Převod rozvodovky př. nápravy: ozubené soukolí Gleason 1 : 5,50

Nezávislé zavěšení všech kol
Pérování vpředu: příčným listovým perem a dělenými spodními rameny
Tlumiče předního pérování: hydraulické teleskopické
Zadní náprava: podélně kývající kliková ramena
Pérování vzadu: příčným listovým pérem
Tlumiče zadního pérování: hydraulické pákové, dvojčinné

Rám: centrální nosník čtyřhranného průřezu, vpředu rozvidlený pro motor
Karoserie: uzavřená dvoudveřová smíšené konstrukce, uložená na 8 silentblocích
Kufr: přístupný zvenku zezadu
Řízení: hřebenové, volant vlevo
Nožní brzda: hydraulická jednookruhová, na všechna kola (bubny Ø 230 mm)
Ruční brzda: mechanická na zadní kola
Mazání podvozku: jednotlivými maznicemi

Kola: plné ocelové disky bez středové centráže (systém Opel; VW) upevněné 5-ti šrouby
Ráfky: 3,00 D x 16", zális 33 mm
Pneumatiky: 4,75 – 16
Huštění vpředu: 1,25 atm
Huštění vzadu: 1,25 atm v létě, v zimě 1,40 atm

Rozvor: 2 300 mm
Rozchod vpředu: 1 120 mm
Rozchod vzadu: 1 120 mm

Délka vozu: 4 040 mm
Šířka: 1 420 mm
Výška: 1 460 mm
Světlost: 175 mm
Nejmenší průměr otáčení: doprava 10,45 m, doleva 9,95 m

Pohotovostní váha vozu: 705 kg
Nejvyšší rychlost: 80 km / hod.
Spotřeba na 100 km: 7,5 l

Stanovená cena vozu bez pneumatik byla v roce 1947: 79.500,- Kčs
(tehdy ještě pod označením Jawa Minor II.)

1948 Reklama na pneumatiky Baťa
uveřejněná v časopisu Auto č.4 /1948.
Znárodněný podnik Baťa využil tehdy pro propagaci svých pneumatik popularitu cestovatele F. A. Elstnera, který právě absolvoval 16.000 km cestu Afrikou s novým vozem Aero-Minor.

AERO MINOR - VÍTĚZ NAD SAHAROU
Stránka časopisu Auto č.4 / 1948, věnovaná F. A. Elstnerovu úspěšnému překonání Sahary v novém voze Aero Minor - na záběru s vyklopenými předními okny pózuje u Minora syn René Elstner.

1949 - Ženevský autosalon
Nový Aero-Minor II. byl představen na Ženevském autosalonu. V katalogovém čísle švýcarského časopisu "Illustrierte Automobil Revue" mu byla věnována tato dvojjazyčná stránka a několik dalších zmínek. Mezi tamní veřejností i v odborných žurnalistických kruzích byl vůz přijat velmi příznivě.

Také nově ustavené sdružení podniků pomocného automobilového a leteckého průmyslu (PAL), založené v roce 1946 z iniciativy ing. Železného, využilo Elstnerův úspěšný průjezd Saharou s vozem Aero-Minor ke své reklamě.

Účast teamu Aero-Minor v Tatranské automobilové a motocyklové soutěži míru (TAMS)
Pořadatelem soutěže pod heslem "Manifestujeme za světový mír, za bratrství a přátelství národů SSSR a lidových demokracií" byl Slovenský Autoklub. Soutěž byla určena všem motoristům, majícím národní nebo mezinárodní licenci a startujícím na katalogových strojích, přihlášených v SSSR, ČSR, Maďarsku, Polsku, Rumunsku a Bulharsku.

Hodně nejasná dobová fotografie z výroby vozů Aero-Minor v Letňanech, která dokumentuje, jak se lak nových vozů po nastříkání sušil infračervenými lampami.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Aero-Minor - dodávka
Kromě standardní dvoudvéřové osobní karoserie se Aero-Minor vyráběl také jako dodávkový, a to ve verzi bez vnějšího oplechování zadní části karoserie (t.zv. provedení "Normand").

Dodávkový Aero-Minor ve stylizované kresbě ze švýcarského prospektu, vydaného k Ženevskému autosalonu 1949.

Dodávkový Aero-Minor pana Jaroslava Brutara, konstruktéra a výrobce kotlů BRUTAR z Radotína.
Snímek je ze začátku šedesátých let, kdy už byl vůz "dovybaven" sdruženými koncovými svítilnami s blikači z prvního provedení vozů Wartburg 911.

Další dobový snímek dodávkového Aero-Minoru - při porovnání s předchozími lze zjistit, že uspořádání žeber zadní části karoserie se v detailech liší.

A ještě částečný snímek zadní partie dodávkového Aero-Minoru, sloužícího jako přepravní a servisní vozidlo strakonického závodníka Jiřího Plánka. Tady v depu motocyklového rychlostního závodu na okruhu v Hluboké n/Vlt. pořádaném 13. září 1953 - Jirka Plánek opravuje upadlý setrvačník zapalování.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Aero-Minor - 2-místný roadster

Bylo jen pár let po válce a mnohé továrny se ještě domnívaly, že o vývoji a výrobě svých výrobků budou rozhodovat tak, jako v předválečných letech.
Jen tak mohl vzniknout (údajně u Sodomky) tento prototyp roadsteru - ve skutečnosti už rozhodovalo centrální řízení a nadřízené ministerstvo mělo dávno jasno: kromě základního osobního provedení se zbytečnosti, jako např. dvousedadlové karoserie sportovního charakteru, rozhodně vyrábět nebudou!

1947
Známý efektní snímek s fontánou písku od předního kola - cestovatel F. A. Elstner zkouší před svou expedicí do Afriky jízdní vlastnosti továrnou zapůjčeného prototypového Minora Roadster v písčitém terénu Českého Ráje.
Dvoubarevné lakování a rovná horní linie dvířek prozrazují, že roadster na předchozím obrázku nebyl jediný realizovaný...

Fotografie úhledného (i když trochu "bachratého") roadsteru Aero Minor 2+2, získaná od závodníka Jaroslava Kučery z Plzně-Újezda, který tento vůz kdysi vlastnil.
Pravděpodobně další vůz, postavený karosárnou Sodomka ve Vysokém Mýtě - shoduje se totiž s vozem, který u Sodomků postavili pro pražský autosalon. Nepatrně odlišný je jen tvar boční mřížky nad předním blatníkem.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Aero-Minor - 2-místné coupé

Další z bláhových pokusů, které neměly šanci na schválení "shora" do výroby: Aero-Minor jako dvoumístné sportovní kupé na snímku z dobového tisku.

Na fotografii z vánoc roku 1949 je Aero Minor Jiřího Maňáka, někdejšího anglického letce a velitele perutě RAF. Záběr je z Mánesovy ulice v Českých Budějovicích.

Aero Minor českobudějovického srdcaře, Mudr. Zdařila

Původní Aero Minor II. českobudějovické rodiny Zdařilů...

... a po letech koupený další Aero Minor, teď už ne jako rodinný vůz, ale jako z nostalgie pořízený veterán. Na snímku je MUDr. Zdařil na startu Jízdy historických vozidel "Kolem Světa" v Třeboni, pořádané v roce 2007.

... a pohled pod kapotu Aero-Minoru MUDr. Zdařila na nádvoří třeboňského pivovaru při veteránské akci "Cesta kolem Světa 2007".

1948
F.A.Elstner, jeho nová žena Anči a syn René v bezprostředně před startem jejich "africké" jízdy s novým Aero-Minorem.

F. A. Elstner (v bílém saku) s Minorem v Alžíru - snímek z časopisu Vynálezy 1948.

F. A. Elstner s ženou Anči (foto René Elstner)

... a tady manželé Elstnerovi při křestu Minora na rovníku...

Speciální úpravou továrny pro cestu Afrikou byla vyklápěcí okna pro lepší větrání vozu v tropických podmínkách.
U vozu pózuje Elstnerův syn René.

René Elstner - kvůli opravě zadního pera se v Gongo-Mussa musela sundat karoserie.

Nasazování řetězů v písku, kde ani jeep neprojel...

Elstnerovi s Minorem v africkém Buremu.

V Parakú - tady je zřejmé, že vyklápěcí bylo u Elstnerova vozu i okénko zadní. 1948
Z únorového čísla časopisu Auto 1948.

1950
Reklama národního podniku Mototechna, uveřejněná v dubnovém čísla časopisu Svět Motorů ročník 1950.

Reklama na Minora vydaná prodejnou motorových vozidel ÚP 20 (předchůdce Mototechny), doporučující návštěvu jejich stánku na XXVIII. automobilové výstavě v Praze.

1950 - Rakouská zimní soutěž
I krátká zpráva může být dobrou reklamou, viz tenhle odstaveček z čísla 75 Světa Motorů, které vyšlo 11. března 1950, v němž se referuje o vítězství Aero-Minoru v Rakousku.

1951
Dobový inzerát, uveřejněný ve Světě Motorů čís. 96 27.ledna 1951 nabízel opravy vozů Aero-Minor přímo v závodě n.p. Rudý Letov v Letňanech...

cca 1965
Zimy šedesátých let, zvlášť na severu Čech v Jizerských horách, byly ve znamení spousty sněhu a zapadaných chalup. Na denním pořádku tak bylo nejen prohazování výjezdu k silnici, ale kvůli tuhým mrazům i obtížné ranní starty a večer vypouštění vody z chladičů.
Na snímku je Aero Minor pana Hlouška z obce Smrčí nad Železným Brodem, podle poznávací značky tehdy spadající pod okres Semily...

1949
Zvláštní kapitolou se staly závodní vozy Aero Minor Sport, postavené jednak pro účast v legendárním závodě 24 hodin Le Mans, jednak poté v malé sérii pro závody třídy do 750 ccm doma, v Československu.
Na snímku je exponát ze soukromé kolekce "Veteran Garage Roděj & Ambrož", tady v exposici pavilonu historických vozidel při výstavě MOBIL SALON 2007 v Českých Budějovicích.

více o závodním typu Aero Minor Sport zde:

Subjektivní pocity a zkušenosti autora článku:

Aero Minora jsem znal odmala. Můj strejda pracoval v po válce ještě nějaký čas fungujícím zastoupení nákladních automobilů Saurer (v Liberci) a občas jezdil podnikovým dodávkovým Minorem (s onou karoserií bez vnějšího oplechování, s přiznanými dřevěnými žebry) do Prahy. A při té příležitosti mě, tří- až čtyřletého, bral s sebou. A protože jsem byl zvědavý a auťáky mě zajímaly už tehdy, tak jsem z jeho povídání během cesty věděl, že je to dvoutakt, že má dva válce, a že ač je nový a s tím svým předním náhonem jezdí docela slušně, žádný bavorák ani jiný pořádný bourák, co jich po Liberci jezdilo, to není.