AERO 662 - typ 16 HP a 18 HP

Malý vůz, vyráběný v letech 1931 - 1934.

Dvouválcový malý vůz s celokovovou samonosnou karoserií.
Výrobce:
AERO továrna letadel, dr. Kabeš, Praha - Vysočany

Typ Aero 662 byl nejjednodušším a logickým vývojovým pokračováním vozu Aero 500 (10 HP), představeného poprvé v roce 1929. Byl to týž vůz, jen se zamontovaným silnějším dvouválcovým motorem o obsahu 662 ccm.

Technické údaje:

Motor: vodou chlazený dvoutaktní řadový dvouválec (tříkanálový)

Vrtání: Ø 75 mm
Zdvih: 75 mm
Obsah: 662 ccm
Kompresní stupeň:
Výkon: 18 koní (13,3 kW) při 3.000 ot./min.

Písty: z lehké slitiny, s deflektorem
Blok válců: ze šedé litiny, vcelku se svrškem klikové skříně
Karburátor: jeden, horizontální Amal Ø 26 mm (šoupátkový, motocyklové konstrukce)
Hlavní tryska: 80 (průměr otvoru 0,8 mm)
Nastavení jehly šoupátka: druhý zářez shora
Doprava paliva: spádem
Chlazení: vodní, termosyfonové
Objem chadící vody: 7 litrů
Mazání motoru: olejem do benzínu v poměru 1 : 25, v případě "kompoundního" oleje (méně mastného) 1 : 20
Mazání podvozku: mazacím tukem, tlakovou maznicí
Zapalování: bateriové, se dvěma přerušovači a dvěma cívkami
Předstih: 6 mm před horní úvratí pístu
Svíčky: PAL 18/145; Champion 18; Bosch M 145/1; KLG K2
Baterie: 6 V / 40 Ah
Dynamo: Bosch 6 V / 70 W
Starter: Bosch 6V, s mechanicky (nožním pedálem) vysouvaným pastorkem

Spojka: konusová, suchá
Převodovka: třírychlostní se zpátečkou, vzadu, vcelku s rozvodovkou a mostem zadní nápravy
Hnací náprava: zadní - pevná, odlitá z lehkého kovu (elektron)
Převod zadní nápravy: 1 : 4,57 (na přání horský 1 : 5,17)

Podvozek: bezrámový, samonosná ocelová karoserie
Přední osa: pevná, trubková, odpružená podélnými listovými čtvrteliptickými péry
Zadní osa: pevná, zavěšená na podélných čtvrteliptických listových pérech
Tlumiče pérování: pouze vpředu, třecí, seřiditelné (typu DOKO nebo typu Bosch)
Řízení: hřebenové, vlastní konstrukce s odpruženou řídící tyčí, volant vpravo
Zámek řízení: na přání
Nožní brzda: mechanická, na obě zadní kola
Ruční brzda: mechanická na pravé zadní kolo

Kola: drátová (40 drátů), upevněná centrální maticí
Pneumatiky: 11 x 45

Rozvor: 2.230 mm
Rozchod vpředu: 1.050 mm
Rozchod vzadu: 950 mm

Délka vozu: 3.200 mm
Šířka: 1.190 mm
Výška se střechou: 1.460 mm

Váha otevřeného vozu: 500 kg
Dovolené zatížení:
Celková váha:

Nejvyšší rychlost: 90 km / hod.
Spotřeba na 100 km: asi 6 litrů
Objem nádrže: 20 litrů (vpředu pod kapotou), na přání 28 litrů

Ceny v roce 1931:
Otevřený vůz: 22.300,- Kč
Zavřený vůz: 25.800,- Kč

AERO
Továrna letadel
Praha - Vysočany
Telefon 26546-47, 27608

Prodejna v Praze:
Na Poříčí 28
Telefon 36140

Rady pro údržbu:

Zapalování:
Vozy vyrobené po roce 1933 byly vybavené dvouvačkou a zapalovací cívkou se dvěma vývody kabelů ke svíčkám. U tohoto provedení se doporučovalo nastavit jeden přerušovač na hodnotu předstihu 6 mm a druhý přerušovač na hodnotu 8 mm, pak bylo možno páčkovým přepínačem (obvykle stejným jako na blinkry a umístěným v pravém rohu palubní desky) při vyšší rychlosti přepnout na vyšší předstih.

Zástupce firmy Aero pro jižní Čechy pan Pártl z Českých Budějovic automobily Aero nejen úspěšně prodával a opravoval, ale sdružoval kolem sebe i jejich majitele a také členy předválečného Aero Car Clubu.
Fotografie Aerovek před chatou Československých turistů z jeho archivu je z jednoho jím organizovaného společného výletu.

Dobový snímek vozu Aero 662 z Českých Budějovic.
Vůz patřil panu Rerlskému a na to, že to byl nejlevnější automobil u nás, měl nezvykle luxusní výbavu. Majitel si nechal u českobudějovického zástupce, pana Pártla, namontovat přední nárazník, velké chromované poklice, chromované reflektory, blikací ukazatele směru Scintilla a chromovanou americkou houkačku značky Fischer. Navíc nechal vůz přelakovat do dvoubarevné kombinace.

Snímek učedníků s vozem Aero 662 ve čtyřsedadlové otevřené karoserii je z Aero-garáží českobudějovického zástupce pana Pártla.
Jeho Aero-garáže měly na svou dobu vysoký standard. Byly moderně stavěné i moderně zařízené a po válce, když přišli k moci komunisté a garáže Pártlovi sebrali, udělali z nich vývojové dílny národního podniku Motor-Union, dnešní a.s. Motor-Jikov.

Také tento snímek dámy za volantem aerovky je z archivu českobudějovického zástupce firmy, pana Pártla.
Z tohoto snímku lze těžko prokázat, zda se jedná o dvouválcový typ Aero 662 nebo o jednoválcový typ Aero 500, protože zvenku byly oba vozy prakticky stejné. Že to je šestsetdvaašedesátka lze předpokládat podle kol, která jsou osmnáctipalcová, zatímco většina pětistovek měla kola devatenáctipalcová.
Aerovka je to v každém případě jedna z prvních, ještě jednodvířková (na straně řidiče u prvních vozů Aero dvířka nebyla) a podle předválečných předpisů má vzadu jen jednu sdruženou koncovou a brzdovou svítilnu na vnější starně vozidla. Tedy na straně pravé, protože před válkou se u nás jezdilo vlevo. Tomu také odpovídá volant na pravé straně...

Malé Aerovky podnítily u nás naprosto ojedinělým způsobem sportovní motorismus. Zatím, co se majitelé klasických "velkých" automobilů účastnili sportovních podniků jen zřídka, majitelé Aerovek, rekrutující se převážně z mladých a nijak příliš majetných adeptů, šli do motoristického sportu přímo po hlavě. Příkladem jim byli zejména soutěžní jezdec a závodník Bohumil Turek a neméně známý dálkový cestovatel Frank A. Elstner.
Autoklub republiky Československé (ACRČS), Liga motoristů, Aero Car Club (ACC), Harley Club Praha (HCP) a další, pořádali nejrůznější orientační soutěže, soutěže spolehlivosti, noční soutěže, zimní soutěže, závody na okruzích, dálkové jízdy i zajímavé podniky jako byly například Honby za balonem, nebo Honba za pokladem, z níž je tento snímek z časopisu Motor Revue z roku 1936. Dvouválcová Aerovka typ 662 jezdce Kieswettera má standardní malé reflektory švýcarské firmy Scintilla, "fajfkové" blinkry rovněž Scintilla a americkou houkačku Delco-Remy. Na chladiči je vidět jednak plaketu Ligy motoristů, jednak plaketu Aero Car Clubu. Kromě toho je vůz vybaven hledáčkem, uchyceným na pravém sloupku čelního okna.
Také v tomto případě se jedná o šestsetdvaašedesátku staršího provedení, ještě jednodvířkovou.

Naprostým unikátem je v archivu Jihočeského motocyklového musea v Českých Budějovicích tento dochovaný tiskařský štoček. Jedná se o fotografii vozu Aero 662 se závodníkem Bohumilem Turkem za volantem, v cíli jeho legendární jízdy, kdy s tímto vozem absolvoval 30.000 kilometrů za třicet dní.
Text, napsaný přes fotografii:
V upomínku na 30.000 km jízdu s vozem Aero věnuje Turek

Z archivu rodiny Pártlů je tato předválečná fotografie ze společného výletu dvou aerovek. Vlevo typ Aero 662, vpravo silnější typ Aero 1000 s litrovým motorem.
Obě Aerovky mají příplatkové švýcarské houkačky Scintilla a na předních blatnících blinkry (fajfky), rovněž Scintilla.

Zástupce firmy Aero a majitel Aero-garáží v Českých Budějovicích pan Pártl aerovky nejen prodával, ale byl sám i aktivní jezdec.
Tady je zachycen v plné jízdě s vozem Aero 662, kdy soutěž měřící 512 km absolvoval beztrestně na zlatou medaili...

Pártlů na společném rodinném výletě do přírody. Vpředu luxusní soukromý vůz Aero 30 pana Pártla se zakázkovými celochromovanými disky kol (Pártl pózuje opřen o boční okno), za ním 4-sedadlová limuzínka Aero 662, za příplatek vybavená vzadu kufrem na zavazadla, chromovanými poklicemi kol, rezervou umístěnou v levém předním blatníku a před chladičem chromovanou ochrannou mřížkou proti kamenům.

Aerovka na rakouském Pötschenhöhe - průsmyku (fotografie z archivu budějovického zástupce pana Pártla).

Jaroměřské oficielní zastoupení automobilů Aero, firma A. Wenke a syn, nabízela malé Aerovky mimo jiné i v nákladních karoseriích, ať už jako otevřené valníčky, nebo jako skříňové uzavřené. Z letáku, který měla pro tento účel pečlivě narýsovaný inkoustovým perem (trošku se rozpíjejícím), jsou mimo jiné zřejmé ceny i to, že nákladní aerovky měly rezervní kolo umístěné po pravé straně vozu, v blatníku.
Dvouválcová Aerovka 662 stála ve valníčkové verzi 23.300,- Kč a ve verzi uzavřené 24.000,- Kč. K tomu se ovšem připočítávala ještě daň z obratu, která dělala 2% z ceny vozu navrch.
Tento nádherný dokument věnovala do archivu Jihočeského motocyklového musea dlouholetá aerovkářka, paní Jaroslava Brutarová.

... a takhle vypadala dodávková verze automobilu Aero 662 ve skutečnosti.
Obrázek je z reklamy, kterou si firma Aero zadala na blankety poštovních telegramů.

Telegramy v třicátých letech se doručovaly na předtištěných t.zv. blanketech. Tedy na "neprodejných služebních tiskopisech č.769", což byly tiskopisy formátu A4, na které se lepily proužky papíru s textem telegramu, tak jak vylézaly z telegrafního přístroje. Následně se tiskopis přeložil, přelepil poštovní zálepkou a v této podobě jej pošťák doručil adresátovi.
Velmi brzy někoho u pošt napadlo, že by bylo možné tyto tiskopisy využít pro placenou reklamu a tak byla nejen celá rubová strana, ale i okraje strany s telegramem lemovány nejrůznějšími reklamami firem, které byly ochotné zaplatit. Na těchto dvou obrázcích telegrafního blanketu ze 14.ledna roku 1933 je příklad inzerátu firmy Aero.

Ceník zvláštního příslušenství, nabízeného továrnou Aero k vozům Aero 500 a Aero 662 je dnes poměrně dost důležitým dokumentem. Ukazuje totiž, co vše, právě na vašem voze, mohlo být v době jeho výroby či provozování namontováno navíc - a je tedy přirozeně originální:

Dobová předválečná fotografie vozu Aero 662, původně ve čtyřsedadlové otevřené karoserii. Na snímku už předělaná na malý dodávkový náklaďáček, přičemž původní karoserie zůstala pod valníkovou nástavbou v podstatě zachována.

V šedesátých letech se říkalo, že každý Čech kdysi byl, je, nebo určitě někdy bude aerovkářem. Ani známý trampský písničkář Miki Ryvola nebyl z tohoto pravidla výjimkou. Svou první Aerovku, původně modrou, koupil v Kolíně v roce 1965.
Na snímku je ještě s kolínským číslem...

Aerovka Mikiho Ryvoly na snímku z Bechyně.
To už se psal rok 1968 a Aerovka měla nový červený nátěr, speciální signální trumpetu po pravé straně karoserie (na níž troubit bylo úkolem spolujezdce) a hrdé pojmenování "Gaston". V té době už dávno byla jakýmsi "osadním vozidlem" trampské osady Zlatý klíč.

Občas bylo samozřejmě nutné zvednout kapotu. Nejčastějším defektem byl přetržený plochý řemen, pohánějící dynamo, který se v té chvíli obyčejně nahrazoval opaskem z kalhot. Miki Ryvola říká, že jen díky Aerovce se mu dostalo nejzákladnějších znalostí z motorismu a jednou že s ní dokonce jel rychleji, než devadesát!
To, když se vracel z Bedřichova v Jizerských horách dolů do Liberce a shořelo brzdové obložení. Dole, kousek nad libereckou Zoologickou zahradou, už prý uháněla až nestačila stupnice na tachometru a Kapitán Kid, sedící na nouzovém třetím sedadle v kufru, se radoval, jak ten vozík pěkně uhání!

Aero 662 kamaráda Oldřicha Ulricha z Chocně, v provedení jako čtyřmístná limuzínka, na sloupku se svítícím označením, že jde o vůz patřící lékaři.

Renovovaný dvousedadlový roadster Aero 662 za volantem s majitelem dr. Jiřím Vlachem z Českých Budějovic.
Renovaci provedl známý aerovkář Jiří Lenc z Volyně, na snímku je vůz ale ještě na motocyklových pneumatikách 4,00 - 18, protože v době, kdy probíhala renovace, se veteránské pneumatiky Kudrnáč Everit rozměru 4,50 - 18 ještě nevyráběly.
Foto Hošťálek

Aero 662 PhDr. Jiřího Vlacha při jarní zajížděcí jízdě před sezónou 2015, tady už obutá do správných pneu Kudrnáč Everit 4,50 - 18.
Foto Hošťálek

Fotografie kompletně předělané dvouválcové Aerovky 662, kterou, už v této podobě, koupil někdy v padesátých letech pan Huml z Tochovic. Někdy v roce asi 1955 vůz prodal do Prahy. Různé profesionální i amatérské přestavby starým předválečných automobilů byly v padesátých letech běžné, protože jezdit se chtělo, ale nákup nového vozu byl téměř nemožný.
Zajímavostí v tomto případě bylo, že ten, kdo vozík předělával, si dal tolik práce, že změnil nejen karoserii, ale i původní pravostranné řízení na řízení s volantem vlevo...
Fotografii pro archiv Jihočeského motocyklového musea poskytl pan Josef Huml z Tochovic, syn někdejšího majitele vozu.

Na předválečné fotografii z 1. národní soutěže pohotovosti v Bratislavě je se startovním číslem 43 vidět i dvousedadlový Faux Cabriolet Aero 662, působící mezi moderními liniemi škodováckých Popularů už dost archaicky...

Dobová propagační fotografie - za volantem malé Aerovky 662 naše známá závodnice, paní Ela Slavíková.
Vůz je jedním ze starších modelů, ještě jednodvířkový, ale má zakázkové sklápěcí přední okno, dodávané za příplatek.

V českobudějovických Aero-garážích pana Pártla se samozřejmě pracovalo i za protektorátu. Na snímku úplně vlevo vykukuje předek velké čtyřdéřové limuzíny Tatra 17 s řadovým šestiválcovým motorem OHC. Uprostřed je Škoda Popular 1100 OHV a zcela vpravo malá Aerovka 662.

Z archivu aerovkářky Jarky Brutarové: takhle se běžně dělala v šedesátých a sedmdesátých letech generálka motoru Aero 662 na trávníku...

Jednodvířková Aero 662 autora článku Petra Hošťálka, na tomto snímku jako exponát, zapůjčený do "Krumlovského mlýna" Josefa a Marka Šimonových.

Aero 662 Karla Hnyka z Liberce pohled z boku. Snímek z roku asi 1966, pořízený na zahradě v Arbesově ulici.

Aero 662 Karla Hnyka z Liberce, tady už po renovaci ve světle modrém laku, osazené efektně velkými reflektory Scintilla Ø 220 mm, dvojicí houkaček Delco-Remy a blikacími ukazateli (fajfkami) Scintilla v chromovaném provedení.

Aero 662 Karla Hnyka z Liberce, v pozadí čtyřsedadlové Aero 662 Karla Hošťálka. To byla doba, kdy mnoho majitelů aerovek odstraňovalo plech z panelu pod čelním sklem a oloupávalo celuloidovou omotávku volantu, aby bylo vidět dřevo...
Fotografie z liberecké Arbesovy ulice (cca 1967).

Aero 662 - jednodvířkové provedení, jako účastník Aero-Rallye na Živohošti v roce 1969.

Snímek limuzínky Aero 16 HP v normálním silničním provozu ještě začátkem sedmdesátých let - tady v zimním období, s dekou přes chladič, a jak jinak, s protektorovanými pneumatikami, protože rozměr 4.50 - 18 už v té době nebyl k sehnání.
Vozík má standardně montované malé reflektory Scintilla, blikací ukazatele (fajfky) Scintilla, ale už novější zpětné zrcátko (Tudor). Ruční balonková houkačka zjevně chybí, viz otvor vlevo pod spodním okrajem okna.

Aerovky 662 patřily, zejméně díky své spolehlivosti, i dlouho po válce k denně provozovaným automobilům. V rámci toho byly často upravovány.
Původně roadster pan Jedličky z Tábora (jeden z prvních, protože ještě s trubkovou přední nápravou) se dočkal nejen 16-palcových kol z Aera 1000, ale i přestavby na dvoumístné kupé. Součástí přestavby byla i esteticky "vylepšená" maska chladiče a novodobé poklice kol.
Tento vozík byl v osmdesátých letech vyvezen za hranice...