![]() |
JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUMČeské Budějovice |
|
exponáty archiv kresby cestopisy publikace dílna tisk | ||
Abecedně řazené materiály k vozidlům z celého světa.
|
||
![]() ![]() Petr Hošťálek Motoristický publicista, historik a grafik. Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea v Českých Budějovicích.
Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz). |
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu autorů stránek !
Často navštěvované: ČZ 150 c - 1951 AERO - MINOR ZETOR 25 - traktor FAVORIT - sidecary OGAR 350 (Jawa) - 1948
Poslední aktualizace:
3.2.2025 Motocykly civilní - JAWA-ČZ 175 - 1959 31.1.2025 Š - ŠKODA autobusy 706 RO Č - ČZ 125 c - 150 c (odpérovaná) |
|
KrAZ 255
Původní článek Petra Hošťálka pro Truck Magazin (květen 2014).
Na silnici nepřehlédnutelný, v terénu nepřekonatelný – dalo by se s trochou nadsázky říct. KrAZ 255 byl těžký třínápravový mastodont, který se pro nejtěžší podmínky v armádním i civilním použití vyráběl od roku 1967 v Kremenčugském automobilovém závodě. Tehdy byl Kremenčug, ležící na řece Dněpr těsně pod Kremenčugskou vodní nádrží, ještě sovětský. Dnes je to významné město Ukrajiny…
Kremenčugská továrna, postavená v letech těsně po druhé světové válce, byla původně mostárna. V roce 1956 tu ale byla výroba mostních konstrukcí rozhodnutím sovětské vlády zastavena a z továrny se stal výrobce obilních kombajnů a zemědělských strojů.
Sériově vyráběný KrAZ 255 a následně vylepšený KrAZ 255 B pak byly vozy už zcela nové, další, generace. Byly větší a silnější, tentokrát poháněné zcela novým motorem JaMZ 238. Už se nejednalo o dvoutaktní řadový šestiválec, ale o čtyřtaktní osmiválec do V, který měl při téměř patnáctilitrovém objemu válců výkon 176 kW (240 ks) a později, po mírném vylepšení, 195 kW (265 ks).
Technické údaje KrAZ 255:
Motor: čtyřtaktní diesel s přímým vstřikem Typ: JaMZ-238 Počet válců: 8 Uspořádání válců: dvě řady do V, úhel rozevření 90° Vrtání: ø 130 mm Zdvih: 140 mm Objem: 14.861 ccm Stupeň komprese: 1 : 16,5 Výkon: 195 kW (265 ks) při 2.100 ot./min. Kroutící moment: 883 Nm při 1.600 ot./min. Ventilový rozvod: OHV Pořadí vstřiku: 1-5-4-2-6-3-7-8 Chlazení: vodní, nucené Vstřikovací čerpadlo: umístěné mezi řadami válců Vzduchový filtr: společný pro obě řady válců, s olejovou lázní Elektrická výzbroj: Baterie: dvě, 12V/150Ah spojené do série (typu 6ST-182 EM) Spojka: dvoulamelová, suchá Převodovka: pětistupňová se zpátečkou Výrobce: JaMZ Typ: 236 N Převodové poměry: 1.stupeň – 1 : 5,26 2.stupeň – 1 : 2,90 3.stupeň – 1 : 1,50 4.stupeň – 1 : 1 5.stupeň – 1 : 0,66 Zpátečka – 1 : 5,48 Řazení: přímé, ruční pákou uprostřed vozu Převodovka redukční: dvoustupňová Převodové poměry: silnice – 1 : 1,23 terén – 1 : 2,28 Rozváděcí skříň: s mezinápravovým diferenciálem s uzávěrkou Uspořádání pohonu náprav: 6x6 (přední pohon přiřaditelný), nebo 6x4 Rozvor: 4.600 + 1.400 mm Rozchod vpředu: 2.160 mm Rozchod vzadu: 2.160 mm Délka: 8.640 mm Šířka: 2.900 mm Výška valníku přes kabinu: 2.940 mm Výška valníku přes plachtu: 3.200 mm Základní provedení: celokovový valník s odklápěcím zadním čelem Rozměr ložné plochy: 4.560 x 2.510 mm Výška bočnic: 355 mm Výška bočnic s nástavci: 924 mm Světlost vozu: 360 mm Brodivost: 1000 mm Nájezdový úhel vpředu: 49° Nájezdový úhel vzadu: 34° Průměr otáčení: 28,4 m Rám: žebřinový Přední náprava: pevná, hnací, s předlohovým diferenciálem Přední pérování: podélná listová péra, uložená v pryžových blocích Přední tlumiče pérování: dvojčinné, teleskopické Zadní nápravy: obě hnací, pevné Zadní rozvodovky: se svisle postavenými předlohovými diferenciály Zadní pérování: otočně uložené obrácené svazky listových per Diferenciály: předlohové Převodový poměr: 1 : 8,21 Kola: šestipaprsková litá, vcelku s ložiskovými náboji Ráfky: snímací, dělené s demontovatelnými okraji a závěrnými prstenci Pneumatiky: terénní široké, 1300 x 530 – 533, vpředu i vzadu jednoduchá montáž Řízení: segmentem a maticí s oběžnými kuličkami, volant vlevo Posilovač: hydraulický (pístový) Provozní brzda: vzduchotlaká na všechna kola, s přípojkou pro brzděný vlek Ruční brzda: mechanická, účinkující na výchozí hřídel převodovky Pomocná brzda motorová: na principu uzavření výfukového potrubí Nosnost: 7.500 kg Pohotovostní váha: 12.275 kg Celková přípustná váha: 19.775 kg Povolená váha přívěsu na silnici: až 50.000 kg Povolená váha přívěsu v terénu: 10.000 kg Tažná síla navijáku: až 12 tun Délka lana: 55 m Max. rychlost: 71 km/hod. Stoupavost: 58 % Spotřeba nafty: 38 – 42 litrů / 100 km Palivové nádrže: dvě, válcového tvaru, po 165 litrech
Kroutící moment motoru přenášela dvoulamelová suchá spojka na pětistupňovou převodovku se synchronizacemi druhé a třetí, i čtvrté a páté rychlosti, přičemž čtyřka byla provedena jako přímý záběr a pětka jako rychloběh. Za převodovkou pak byla dvoustupňová redukční a rozváděcí skříň, z níž vycházely hřídele jak trvalého pohonu zadních náprav, tak v případě vozů 6x6 i hřídel přiřaditelného pohonu nápravy přední.
Za zmínku stojí rozvodovky náprav: základem všech byly masivní lité skříně, do nichž se vařily roury nohavic. Vlastní diferenciály byly provedeny jako předlohové. Přední klasický, s vodorovně uloženou hruškou, od níž kardan k rozváděcí skříni směřoval výrazně šikmo vzhůru. Diferenciály zadních náprav ale měly hrušky uložené svisle, v horní části opatřené úhlovým převodem, takže kardany k nim běžely nezranitelně vysoko, těsně pod úrovní podélníků rámu. Nápravy byly samozřejmě opatřeny uzávěrkami diferenciálů a pokud ani to v podmínkách „bezdorožija“ nestačilo, měl vůz navíc ještě za kabinou montovaný naviják s úctyhodnými parametry: tažná síla byla udávaná až 12 tun napřímo (přes kladku ji šlo zdvojnásobit) a využitelná délka lana obnášela 55 metrů…
Vozy v provedení 6x4 měly běžná disková kola s dělenými snímacími okraji ráfků se standardními pneumatikami, upevněná deseti šrouby a na zadních nápravách montovanými ve dvojmontáži.
Uvnitř bylo dost prostoru pro tři, nouzově i čtyři členy posádky, přičemž řidič měl sedadlo samostatné, s hydraulicky tlumeným odpérováním, které se dalo seřizovat jak výškově, tak i podélně. Společné sedadlo pro zbytek posádky tvořil sedák s latexovou výplní a čalouněné opěradlo, připevněné k zadní stěně kabiny. Výbava kabiny zahrnovala účinné topení, větrací klapky, dvojici stíračů poháněných stlačeným vzduchem, ostřikovače obou čelních skel, gumové podlážky na podlaze, stínítka proti slunci, popelník, kapsu na dokumenty a dvě zpětná zrcátka. K případnému odpočinku řidiče sloužilo závěsné lůžko (hamaka) z plachtoviny. Armádní nástavby, to byly především cisternové vozy, skládací ženijní mosty, speciály na převoz pontonů, nosiče radarů, nosiče raket S-125 a další a další…
Pro civil to byly hlavně sklápěčky několika typů, pak nejrůznější skříňové karoserie, autojeřáby, bagry a v neposlední řadě oplenové vozy, určené jednak pro svoz dříví, jednak opleny speciální, pro transport rour při stavbách plyno- a ropovodů.
Mnohé z těchto verzí měly své vlastní typové označení – například KrAZ 256 byla 6x4 sklápěčka, KrAZ 257 byl podvozek určený pro speciální dostavby autojeřábů, pojízdných bagrů a podobně. Standardní nátěr civilních vozů byl tmavozelený, rám, kola, nárazníky a držák rezervy byly černé. Cisterny pro dopravu benzínu či nafty byly většinou oranžové. Na tomto snímku je nevlastní „šikmooký brácha“ 6x4 ze severní Koreje: desetitunový sklápěč Chaju 64, vyráběný továrnou Sungri, Tochon Motor Plant v letech 1968 – 1982. U nás se s KrAZem moc nesetkáte. Pár jich bylo v armádě, pár je dnes v soukromých rukách sběratelů – šílenců ještě větších než já, klobouk dolů před takovým nadšením! Ale na Ukrajině, či v Rusku, jich pořád jezdí dost, takže na mých motocyklových cestách na východ jsem se s nimi potkával. A protože to jsou auťáky fakt nepřehlédnutelné, pokaždé jsem zastavoval, fotil a někdy se i dával do řeči s jejich šoféry. Dnes po ruských magistrálách obstarávají velkou část dopravy americké trucky, především Freightlinery a White, ale to jen tam, kde jsou slušné a zpevněné trasy. Jenže dálný východ, anebo i jen obyčejný ruský venkov, to jsou dodnes cesty šílené, s nepředstavitelně vyjetými kolejemi hlubokého bláta, nebo cesty vůbec žádné. A tady i ty nejlepší americké trucky končí – a nastupují domácí, pro tyhle podmínky stavěné KrAZy a Uraly. Každému fandovi náklaďáků musí imponovat svým brutálním zjevem, výškou a obřími pneumatikami. Pokud je potkáte v terénu, valí se jím pomalu. Lezou blátem, prodírají se porostem sibiřských břízek a vedle Bajkalu jsem byl svědkem, jak se klidně pustí rozrytým korytem řeky. V té chvíli máte neodbytný pocit, že doopravdy žerou „sto na sto“, jak se o nich říká, ale taky, že jejich pohybující se masu nic nezastaví. |