BMW - motocykl typ R 75 s poháněným sidecarem

Těžký vojenský motocykl s poháněným sidecarem (WK - B2)
vyráběný v období 1941 - 1945

Dodáván byl pouze do výzbroje německé armády (Wehrmachtu), ne do soukromého sektoru.

Výrobce: Bayerische Motoren Werke AG. München

1942
BMW R 75 - první provedení s plechovými kryty přední vidlice a s nádrží se schránkou na nářadí. Štíhlý a vysoko zvednutý přední blatník k tomuto stroji nepatří, je již pozdějšího provedení 1944. Po zkušenostech z bezedného a hlavně lepivého bláta východní fronty se doporučovalo původní hluboký blatník v polních dílnách vyměnit. V roce 1942 dodávané kožené brašny jsou u vyobrazeného exponátu nahrazeny pozdějšími plechovými kufry, které byly levnější, snadněji vyrobitelné a za deště vodotěsné.

Pohled na BMW R 75 model 1942 ze strany jednotného (Einheits-) sidecaru WK - B2. Na přídi karoserie sidecaru je vidět lafeta pro montáž těžkého kulometu MG-34.
Na sidecarovém blatníku je v roce 1942 ještě obrysová lampička Noris a koncová lampička Hella, obě s firemním značením. U strojů od roku 1944 už v rámci úspor toto osvětlení sidecaru vůbec nebylo montováno...

Technické údaje BMW R 75:

Motor Typ 275/2
Výrobní čísla: 750 001 ->

Motor: plochý čtyřtaktní dvouválec (boxer) OHV
Vrtání / Zdvih: Ø 78 mm x 78 mm
Obsah: 745 ccm
Kompresní poměr: 1 : 5,6 - 5,8
Výkon / otáčky: 26 ks při 4.400 ot.min.
Kroutící moment: 5 kgm / 3.600 ot.min.
Karter motoru: hliníkový, tunelového provedení
Válce motoru: litinové
Písty: z lehké slitiny buď Nüral, nebo Mahle
Hlavy motoru: hliníkové, s polokulovými kompresními prostory
Kryty hlav: s chladicími žebry, odlité z hliníkové slitiny
Ventily: v hlavách motoru (OHV)
Pohon vačkového hřídele: párem čelních kol se šikmým ozubením
Chlazení: náporem vzduchu
Mazání: nízkotlaké oběžné zubovým čerpadlem
Olejová náplň: cca 2 litry, v karteru motoru
Karburátory: dva, Graetzin Sa 24/1 , Graetzin Sa 24/2
Elektrická výzbroj: nezávislé zapalování magnetem Noris, osvětlení s dynamem 6V/45 W

Spojka: suchá jednolamelová v setrvačníku motoru

Převodovka Typ 275/1
Převodovka: 4-stupňová s redukcí Strasse/Gelände (silnice/terén)
Převody silnice:
1.stupeň - 1 : 3,22
2.stupeň - 1 : 1,83
3.stupeň - 1 : 1,21
4.stupeň - 1 : 0,90
Zpátečka - 1 : 2,41

Převody terén:
1.stupeň - 1 : 4,46
2.stupeň - 1 : 2,54
3.stupeň - 1 : 1,67
4.stupeň - 1 : 1,24
Zpátečka - 1 : 3,3

Řazení: nožní, kombinované s ruční pákou v kulise po pravé straně nádrže
Řazení redukce Strasse-Gelände: menší ruční pákou v kulise po pravé straně nádrže

Pohon zadního kola: hřídelem přes pružnou spojku
Rozvodovka: s hruškou, talířem a kuželovým diferenciálem s uzávěrkou
Převod rozvodovky: 1 : 6,05 (od čísla stroje 754 057 1 : 5,69)
Řazení uzávěrky: nožním pedálem po pravé straně

RÁM – TYP 275/1
Výrobní čísla: 750 001 ->

Rám: svařená kónická páteř, sešroubovaná s plechovou X příčkou a díly z tvarovaných trubek
Přední vidlice: teleskopická se spirálovými péry a olejovými tlumiči
Přední brzda: mechanická bubnová s vnitřními čelistmi, ovládaná páčkou na pravé straně řidítek
Přední blatník: hluboký, vpravo s přišroubovanou postranicí
Zadní brzda: hydraulická, kombinovaná se sidecarem, ovládaná pedálem na pravé straně

Kola: 16-palcová, 40 drátová, vzájemně výměnná
Ráfky: 3,00 D x 16" ocelové prohloubené, se zatočenými okraji
Pneumatiky: 4,50 – 16 Gelände (s duší)
Rezervní kolo: na zádi sidecaru

Sidecar: 275/
Typ: WK B2

Rám: trubkový svařovaný, s poháněným odpérovaným kolem
Pérování: rozříznutou torzní trubkou uvnitř rámu
Připojení k motocyklu: 4-bodové (vpředu kulovou kleštinou, vzadu převlečnou maticí) se dvěma vzpěrami
Brzda: hydraulická, propojená s motocyklem
Karoserie: plechová jednomístná s odklopným víkem kufru
Pérování karoserie: dvěma listovými čtvrtpéry

Parametry:
Délka: 2 400 mm
Šířka: 1 730 mm
Výška: 1 000 mm
Pohotovostní váha: 420 kg
Přípustná celková váha: 840 kg

Objem nádrže: 24 litrů, z toho 3 litry rezerva
Spotřeba na silnici: 6,3 l / 100 km (při 63 km/hod.)
Spotřeba v terénu: 8,5 l / 100 km
Max. rychlost: 95 Km/hod.
Trvalá rychlost na dálnici: 80 km (při plném zatížení)

Sériové výrobě typu R 75 předcházel intenzívní vývoj, jehož jednou uvažovanou alternativou byl tento prototyp R 72 s přiřaditelným pohonem sidecarového kola (bez diferenciálu).
Motor vycházel z civilního motocyklu BMW R 71 (750 ccm s rozvodem SV a bateriovým zapalováním).
Pro tak komplikovaný a těžký stroj se ale motor s výkonem pouhých 22 koní ukázal jako nedostačující.

Další alternativou, rovněž v průběhu vývoje zavrženou, byl motor s válci a hlavami válců z civilní sportovní šestistovky BMW R 66.
Tento motor měl oproti předchozímu prototypu 750 ccm sice nominálně vyšší výkon (30 koní), ale nedostatečný kroutící moment, což pro provoz v těžkém terénu znamenalo nevhodnou charakteristiku, vyžadující příliš časté řazení. Zapalování bylo nezávislým magnetem, dynamo vpředu, na předním konci kliky.

Hnacím agregátem se nakonec stal zcela nový plochý dvouválec 750 ccm OHV sešroubovaný do bloku s 3-hřídelovou speciální převodovkou, která měla nejen nožně i ručně řazené 4 rychlosti s ručně řazenou zpátečkou, ale i dvoustupňovou redukci silnice-terén, řazenou menší páčkou v kulise po pravé straně nádrže. Nezávislé zapalování obstarával magnet Noris s odstředivou regulací předstihu, svícení a dobíjení baterie zajišťovalo dynamo Bosch 6V/45W na předním konci klikového hřídele.

Než byla zahájena sériová výroba
prodělaly prototypy náročné zkoušky jízdních vlastností jak v hlubokém blátě a písku, tak i v extrémních stoupáních, kdy se ukázaly jízdní vlastnosti definitivního provedení jako do té doby nevídané...

1941
Vyobrazení "definitivního" provedení stroje, použité do armádního Seznamu náhradních dílů D 605/6, vydaného v Berlíně, v červenci 1941.
Válečná léta provázená všeobecným nedostatkem dokládá na zádi sidecaru rezervní kolo bez pneumatiky, kterých byl nedostatek. Ne všechny vyexpedované stroje měly rezervu obutou - předpokládalo se, že si Wehrmacht pneumatiky opatří.

1941
Katalog náhradních dílů těžkého stroje 750 ccm se sidecarem (poháněným)
vydaný v řadě armádních příruček D 605 v Berlíně 12. 7. 1941.

1941 - červen
Už krátce po nasazení strojů R 75 na ruskou východní frontu se ukázalo umístění filtru sání na převodovce nevhodné, protože motory nasávaly blátíčko rozvířené předním kolem. Proto byl filtr přemístěn na horní plochu nádrže - tato první verze nebyla okrouhlá (helma), ale krabicovitého tvaru.

1941 - z jízdních zkoušek:
V průběhu vývoje byly úpravy podrobovány tvrdým ověřovacím zkouškám - tady je v blátě stroj s prvním (krabicovým) provedením filtru na nádrži, řízený továrním jezdcem a závodníkem Alexem von Falkenhausen. Obrázek z 20. června 1941 byl následně použit na titulní stránku příručky pro obsluhu BMW R75. Motocykl ještě měl plechové kryty vidlice, ale už přední blatník bez přišroubovaného bočního plechu.

... a ještě jednou zkušební jezdec Alex von Falkenhausen, tentokrát s inovovanou verzí stroje R 75 z roku 1943 s mělkým předním blatníkem, plechovými kryty kolen jezdce a ochranným plexi sidecaru, které se ovšem Wehrmachtu nedodávalo.

1943
Provedení z roku 1943 na vyobrazení z příručky Popis a návod k obsluze BMW typ 750/275 (dosavadního označení R 75).
Stroj už měl plechové kufry místo kožených brašen, helmovitý filtr sání na nádrži a na tomto snímku byl vybaven kryty rukojetí řidítek z nepromokavé plachtoviny, v zimě uvnitř s králičí kožešinou.

Armádní příručka
"Popis a návod k obsluze těžkého stroje 750 ccm se sidecarem (poháněným)"
vydaná 15.5.43 v řadě armádních příruček D 605, jako pozměněné vydání původního originálu z 27.6.41.
Od předchozích příruček k civilním motocyklům BMW, tištěných na křídě, se sice kvalitou použitého papíru i měkkou vazbou značně lišila, obsahovala ale přehledné fotografie všech detailů a dokonalé a jasně srozumitelné průhledové kresby.

Hnací agregát v pohledu zezadu
Stroje ze začátku výroby měly víka hlav válců provedená jako silnostěnné hliníkové odlitky opatřené chladicími žebry, tvarem navazujícími na žebrování hlav válců.
Zadní víko převodovky mělo v horní části nálitek pro nožní páku uzávěrky diferenciálu a na pravém boku integrovanou nádržku pro brzdovou kapalinu, do níž byl vsazen hlavní válec brzd. Vlevo byla našlapovací páka s vně umístěnou vratnou pružinou a (na tomto záběru neviděná) páka nožního řazení.
Nad převodovkou byl třmenem upevněn plechový filtr sání s vyjímatelnou vložkou, dodávanou specializovanou firmou "Knecht". Kroutící moment od motoru na kardan zajišťovala elastická spojka, v jejímž sešroubovaném plechovém pouzdře byly pružné gumové vložky.

Teleskopická přední vidlice
byla velmi masivního provedení s předsazenou osou kola. V rámci tradice (od roku 1935) i v tomto případě firma použila hydraulické tlumiče pérování integrované v obou kluzácích. U nás byl popis nového stroje včetně názorných kreseb firemního grafika Schlenziga za Protektorátu Böhmen und Mähren zveřejňován v překladu do češtiny na stránkách časopisů Motor Revue a Auto.
Dobře je vidět přišroubovaný široký okraj blatníku (byl pouze na pravé straně), omezující stříkání bláta od předního kola do obličeje spolujezdci v sidecaru.

Teleskopická přední vidlice - inovované provedení od konce roku 1942
Po zkušenostech z frontového nasazení, kdy se přední blatník ucpával blátem blokujícím kolo a vojáci v zoufalství odšroubovávali boční plech nebo i celý blatník, nahradila továrna blatník mělčím, užším a bez postranice.
Kvůli blátu vnikajícímu dovnitř plechových nohavic a vydírajícímu teleskopy byly nově použity gumové manžety, na krajích stažené plechovými objímkami se šroubky.

Teleskopická přední vidlice - definitivní provedení po roce 1943
blatník byl upevněn tak, aby se mezera mezi ním a pneumatikou kvůli snazšímu vypadávání bláta ve směru otáčení kola výrazně rozevírala (tovární vyobrazení).

Rozvodovka s diferenciálem
Názorný pohled dovnitř skříně rozvodovky, v níž byl předlohový koncový převod s obloukovým kuželovým soukolím Gleason a čelním diferenciálem, rozdělujícím kroutící moment na více zatížené zadní a méně zatížené sidecarové kolo v poměru 2/3 : 1/3. To bylo řešeno rozdílnými průměry planetových kol.
Diferenciál byl opatřen nožním pedálem ovládanou uzávěrkou.

Sidecar WK - B2
byl jednotného ("Einheits-") provedení, dodávaného firmami jednak BMW, jednak Steib. Na výklopném víku zádi měl držák rezervního kola a vpředu po stranách držáky na unifikované armádní brašny, později nahrazené praktičtějšími a levnějšími plechovými kufry. Kromě toho mohl mít namontovanou lafetu pro těžký kulomet, popřípadě i tažné zařízení pro vlečení muničních vozíků.

Typový štítek
byl přišroubován zepředu na krk rámu dvěma kadmiovanými šroubky M5 x 6 mm s půlkulatou hlavou. Byl ražený ze zinkového plechu, s vystouplým písmem a políčky pro vyražení číselných údajů.

Reklama 1941
Firma BMW se o propagaci starala i za války a u nás, v době Protektorátu Böhmen und Mähren, vycházely její reklamy v českých verzích v časopisu Motor Revue. Ty první byly ve znamení nejen nejlepších strojů, ale v duchu nacistické ideologie i nejlepších vojáků...

Reklama 1942
kresba evokující africkou frontu - vojáci ženoucí se pouští v tropických helmách s pozadím jedoucích tanků...

Reklama 1943
... a jak válka pokračovala, v roce 1943 stále sice ještě byli na reklamě vojáci v přilbách (a na motocyklu už s novým filtrem sání na nádrži), ale reklamní oddělení BMW už se nechlubilo nejlepšími stroji pro nejlepší vojáky, ale jen suše konstatovalo, že firma vyrábí motocykly, automobily a letadlové motory.

1943
Ještě v témže roce z reklamy zmizeli i vojáci na R 75, tedy alespoň v reklamě uveřejněné u nás, v Protektorátu, a nad logem BMW zůstal jen nápis "Automobily Motocykly Letecké Motory" přeložený do češtiny nejspíš nějakým Němcem, protože Čech by napsal Letecké motory s malým m...

Nakonec už reklamním pracovníkům firmy BMW (i vynikajícímu kreslíři a grafikovi Schlenzigovi) zbývaly jen odkazy na někdejší úspěchy před válkou a ujišťování, že "Naše práce neodpočívá. Zkušenosti získané válkou budou později sloužiti k blahu Evropy"
- o čemž si Češi samozřejmě mysleli své...

Motocykl BMW R75
u nás známý jako "Sahara" byl jednoznačně mimořádný, což ví každý, kdo se s ním projel v terénu. Pro Wehrmacht byl i univerzálním strojem, schopným vozit kulomet, vysílačku, nosítka se zraněným, tahat jeden či více muničních vozíků, nebo i lehký kanon. Ve spojení s přístrojem Bosch D 632-19 byl schopný i roztočit a nastartovat motory promrzlých náklaďáků v extrémních zimních podmínkách...

R75 jako tahač přívěsů
tady s originálním tažným zařízením a Einheits- muničním vozíkem o nosnosti až 300 kg, které bylo možno spojovat za sebou a vléci jich několik.

R75 jako nosič kulometu MG 34
byla velmi známá kombinace z mnoha válečných fotografií. Tady v kresbě autora článku, použité pro upomínkové vlaječky rakouského srazu "Braunbergfahrt" pořádaného každoročně ve Freistadtu.

Fotografie motocyklu Petra Hošťálka ze tradičního srazu "Braunbergfahrt", který se pro majitele těžkých armádních motocyklů BMW R 75 a Zündapp KS 750 každoročně pořádá v okolí rakouského příhraničního města Freistadt.

Petr Hošťálek se svým motocyklem BMW R 75 před spadlou skálou ve španělských horách a ve výšce asi 2.500 metrů v Andoře (v roce 2000), kde byl koncem května stále ještě sníh.

Jiří Ledínský (Carservis Praha) se svým strojem BMW R 75 při jízdě zručnosti na srazu BMW klubu v Jičíně.

Zapomenuté poklady v garážích - tohle byl BMW R 75 pana profesora ing. Hůlky z Dobré Vody u Českých Budějovic.

Poválečná léta se vyznačovala pochopitelnou nechutí ke všemu německému,
tak byla spousta "Sahar" civilizována, aby nepřipomínala stroje nenáviděného Wehrmachtu. Tohle je ukázka stroje z roku 1943, jehož originální bojový sidecar WK-B2 byl nahrazen civilní loďkou sidecaru Favorit (Tůma, Praha-Žižkov). Majitel odmontoval i jednotné plechové kufry, držadlo tandemu a především filtr sání na nádrži, jehož kryt svým tvarem evokoval německou vojenskou přilbu.
Snímky byly pořízeny v Purkyňově ulici v Liberci, kde tento stroj v šedesátých letech běžně parkoval (foto Hošťálek).

Další ukázkou "zcivilizované Sahary" je tento elegantní stroj Ladislava Prázdného ze Stropnice - někdejšího referenta pro zvláštní účely a vedoucího tovární organizace Svazarmu v n.p. Motor-Jikov České Budějovice. Láďa Prázdný byl nejen svazarmovec, ale především motorista a motocyklový fanda tělem i duší, který si všechny své motocykly upravoval podle vlastních představ - jeho Sahara dokonce měla nádrž z Hurikana, kterého v té době v Motoru vyvíjel Vladislav Vlk...