GAZ nákladní AA

Původní článek pro Truck Magazin č.5 / 2009 od Petra Hošťálka

Nákladní Gazík – detroitský levoboček

Nejrozšířenější předválečný nákladní vůz v SSSR byl Gaz typ AA. Vycházel z osobního automobilu Gaz A, vyráběného v Gorkém, městě vzdáleném něco přes 400 kilometrů od Moskvy, a značka GAZ znamenala „Gorkovskij Avtomobilnij Zavod“. Ani osobní, ani nákladní verze ovšem nebyly vlastní sovětské konstrukce. Ve skutečnosti to byly vozy vyráběné podle licence Ford.

Když v první polovině roku 1927 skončila výroba legendární „plechové Lízinky“, známé jako Ford T, začal z výrobního pásu detroitské automobilky sjíždět vůz nové generace, který dostal název Ford A.

1928
Od osobního vozu odvozená nákladní verze pak dostala označení Ford AA, která v první sérii ještě měla drátěná kola s pevně vařenými dráty.

První "námluvy" s Fordem se odehrály už v roce 1928 a v Evropě se to neutajilo, viz tento výstřižek z jihočeského tisku v roce 1929. Tehdy Ford uvažoval o spolupráci s moskevskou automobilkou "AMO", vyrábějící lehké nákladní vozy podle italské licence Fiat 15 ter.
Následně ale sovětská vláda koupila od Forda licenci na osobní i nákladní provedení s tím, že Američané pomohou v Nižním Novgorodu postavit a rozjet zcela novou velkokapacitní továrnu na jejich výrobu.

NAZ
První vozy se montovaly z dílů dovezených z USA. Nesly na chladiči název NAZ (podle města Nižnij Novgorod) a továrna se jmenovala Nižnenovgorodskij Avtomobilnyj Zavod. Snímek není příliš kvalitní, i tak je ale na masce chladiče dobře rozeznatelný bíle obtažený nápis HA3 azbukou, což v přepisu do latinky znamená NAZ.

GAZ
V roce 1926 měl Nižnij Novgorod asi 250.000 obyvatel, jejichž počet se s rozvojem nové automobilky postupně zvýšil skoro na 350.000. V roce 1931 bylo město přejmenováno na Gorkij a tím se změnil název továrny na GAZ - Gorkovskij Avtomobilnyj Zavod.

Rusové se, co do techniky, v USA inspirovali odjakživa. Vzorem pro jejich první pásové traktory se stal Caterpillar, první pokusné motocykly iževské motocyklové továrny měly agregáty nápadně podobné Harleyi a Indianu, tak ani nepřekvapuje, že vzorem pro sériovou výrobu ruských automobilů se stal právě Ford. Ve srovnání s ostatními americkými výrobci se Henry Ford od začátku orientoval na jednoduché, ale robustní vozy pro každého. Vozy nejen do ulic měst, nýbrž i do těžkých podmínek amerického venkova. A to bylo přesně to, co Rusko potřebovalo. Konec konců americký venkov třicátých let se od rozlehlých venkovských oblastí Sovětského svazu zas tak moc nelišil…

První provedení motoru mělo vrtání 3 a 7/8 palce, zdvih 4 a ¼ palce a výkon 40 koní. Vozy tohoto typu měly menší chladič. Zhruba po dvou letech výroby, stejně jako u forda, byl motor inovován, výkon stoupl na 50 koní a vozy dostaly chladič větší a vyšší. S tím souvisela i odlišná kapota a podle ní pozměněný, modernizovaný, tvar přední stěny kabiny.


Zvláštností Gazíků (i Fordů) byl zcela specifický hlas motoru, daný odlišným pořadím zapalování. Zatímco naprostá většina řadových čtyřválcových motorů na celém světě zapaluje v pořadí 1-3-4-2, tady bylo pořadí zapalování 1-2-4-3 a to je rozdíl uchem snadno rozlišitelný. Tohoto pořadí zapalování se pak sovětští konstruktéři drželi ještě i u poválečné limuzíny Gaz M 20 – Poběda a také u všech modifikací u nás dobře známých vojenských gazíků Gaz 69.

Technické údaje nákladních vozů GAZ AA:

Motor: řadový čtyřtaktní čtyřválec

1928
Vrtání: Ø 98,5 mm
Zdvih: 108 mm
Objem: 3.285 ccm (stanovený daňový objem 3.236 ccm)
Kompresní poměr: 1 : 4,25
Výkon: 40 ks (29,5 kW) při 2.800 ot./min.

Vrtání: Ø 98,5 mm
Zdvih: 108 mm
Objem: 3.285 ccm (stanovený daňový objem 3.236 ccm)
Výkon: 50 ks (36,77 kW) při 2.800 ot./min.

Blok motoru: litinový, vcelku se svrškem klikové skříně
Hlava motoru: litinová snímací
Počet ložisek klikového hřídele: 3, kluzná
Ventilový rozvod: SV (spodové ventily bez seřizování)
Pohon vačkového hřídele: čelními koly se šikmým ozubením
Mazání: kombinované tlakové s naběračkami ojnic
Olejové čerpadlo: zubové
Náplň oleje: v olejové vaně motoru
Chlazení: vodní, nucené pumpou s ventilátorem
Karburátor: systém Ford, vertikální, se 4 tryskami a sytičem
Doprava paliva: samospádem
Zapalování: 6 Volt, bateriové s rozdělovačem a cívkou
Baterie: 6V/80 Ah
Dynamo: 6 Volt, tříuhlíkové s odpojovačem
Starter: 6 Volt, s odstředivě zasouvaným pastorkem

Spojka: jednolamelová suchá

Převodovka: 4-rychlostní se zpátečkou, bez synchronizace
Řazení: přímé, pákou uprostřed vozu

Přenos síly na zadní nápravu: kardanem uvnitř suvné roury

Rozvodovka zadní nápravy: s kuželovým soukolím a diferenciálem
Převod: 1 : 5,14 (na přání pomalý 1 : 6,6)

Rám: nýtovaný z ocelových profilů
Řízení: šnekové, vlevo
Zámek řízení: spojený se skříňkou zapalování
Přední náprava: pevná, kovaná, ukotvená kulovým čepem
Přední pérování: příčným listovým pérem z Fordovy chrom-niklové oceli
Šíře pérových listů vpředu: 57,2 mm
Zadní náprava: hnací, pevná, sešroubovaná v celek s opěrnou rourou
Zadní pérování: konci poloeliptických, vprostřed uložených per (Cantilever)
Šíře pérových listů vzadu: 63,5 mm

Nožní brzda: čelisťová mechanická na všechna kola
Ruční brzda: zcela oddělená, čelisťová mechanická na zadní kola
Počet a průměr brzdových bubnů: 6, Ø 355 mm

Kola: 20“ palcová disková, upevněná 5-ti maticemi
Ráfky: 20“ ploché s děleným okrajem
Pneumatiky: 6,00 – 20“ vzadu ve dvojmontáži

Rozvor: 3.340 mm
Rozchod vpředu:
Rozchod vzadu:
Celková délka: 5.335 mm
Šířka: 2.030 mm
Výška (přes kabinu): 1.870 mm
Světlost: 200 mm

Pohotovostní váha vozu: 1.800 kg
Celková váha: 3.300 kg
Nosnost: 1½ tuny

Spotřeba benzínu na 100 km: 19,5 litru
Nádrž: 47 litrů, za motorem, v přechodovém dílu (prsou) kabiny

Skládání dvou nákladních gazíků typu AA z železničního vagónu na nádražní vlečce v Čeljabinsku. V tomto případě šlo o první typ, ještě s malým chladičem podle Fordu model 1928 a tyto dva vozy byly určené pro staveniště připravované továrny na výrobu pásových traktorů ČTZ (Čeljabinskij traktornyj zavod).
Snímek je přefotografován Petrem Hošťálkem z vitriny Čeljabinského traktorového musea v roce 2005.

Gaz AA se od americké předlohy dal poznat snad jen podle nepatrně zjednodušeného rámečku chladiče. Jinak, stejně jako jeho vzor, to byl třiapůllitrový spodový benzínový čtyřválec, nejdřív s třírychlostní, později se čtyřrychlostní převodovkou. Obě nápravy byly pevné, přední s příčným listovým perem a trojúhelníkovou vzpěrou, zadní odpérovaná dvojicí podélných listových per systému Cantilever. To znamenalo, že poloeliptická listová pera byla k podélníkům lisovaného rámu upevněna za středy a přední konce a nápravu nesly volné zadní konce per. Tento způsob zavěšení zadní nápravy a délka rámu byly jediné dvě zásadní věci, kterými se náklaďák lišil od osobního provedení. Motor i celá přední část vozu zůstávaly stejné.

Zatím, co americký originál měl na chladiči nádherný tmavomodře smaltovaný odznak Ford s chromovanými konturami, ruská kopie si musela vystačit s jednoduchým odlitkem. Tvar písmen GAZ se ovšem stylu nápisu Ford velmi podobal...
Málokdo ale ví, že první vyráběné vozy se jmenovaly NAZ. Jejich výroba totiž začala už v roce 1930, kdy se město Gorkij ještě jmenovalo Nižnij Novgorod a továrna Nižně-Novgorodskij Avtomobilnyj Zavod.

Po krátkém počátečním období výroby, kdy ještě nákladní i osobní verze měly po vzoru Ford drátěná devatenáctipalcová kola, byl nákladní Gaz AA překonstruován na podstatně dimenzovanější a tudíž únosnější dvacetipalcové plechové disky. Zároveň s tím dostal na zadní nápravě dvojmontáž. Zajímavostí je, že tyto plechové disky se pak používaly i u ruských lehkých děl, nejrůznějších přívěsů a další kolové techniky, vyráběné v SSSR ještě dlouho do poválečných padesátých let.

Také na tomto snímku má Gaz AA německou posádku a v důsledku toho připojený vlek se čtyřmi německými útočnými čluny.

Sanitní provedení - opět v nepravých rukou německého Wehrmachtu. Vůz je dovybaven německými elektrickými rozmrazovači předních oken.

Na podvozku GAZ AA se stavěl i autobus, který měl typové označení GAZ 03-30.
Vyobrazení je z poštovní známky o hodnotě 3 kopějky, vydané Poštou SSSR v sérii sovětských historických vozů.

Poslední válečné provedení se zjednodušenými předními blatníky a jediným reflektorem. Hodně nekvalitní snímek je z roku 1947, kdy je „gazík“, teď už patřící nově zformované československé armádě, zachycen při rozvozu časopisu Naše Vojsko.

Ruskými vojáky před postupujícím Wehrmachtem opuštěné nákladní vozy Gaz AA.

Fotografie získaná od Wolfganga Bumbergera.

Z východní fronty: nákladní ruský Gaz AA předválečného provedení, ukořistěný a používaný jednotkou Wehrmachtu.

Fotografie od Wolfganga Bumbergera.

V muzeu přístavu Oděsa je možné spatřit tento archivní snímek z bojů o město za druhé světové války.
Na nepříliš kvalitní fotografii je zachycen nákladní Gaz AA, ještě s civilními blatníky.

V této podobě se dostal nákladní vůz GAZ typ AA v provedení 1932 do série poštovních známek s motivy sovětských veteránů, vydaných poštou SSSR.

Za ukrajinským městem Stryj je možné vidět tento pomník s nákladním vozem Gaz AA.
Foto: Hošťálek 2012