STADION S 22

Výrobce:
Motor-Jikov n.p. České Budějovice, závod Rakovník

Ne vždy musela mít houkačka (střídavý bzučák) chromovanou mřížku. Občas továrna montovala i provedení s mřížkou lakovanou ve světle šedé barvě...

Moped Stadion S 22 posledního provedení z roku 1962 s nízkými řidítky v originálním, nikdy nerestaurovaném, stavu.
V této podobě stojí v exposici Jihočeského motocyklového musea v Českých Budějovicích.

V roce 1962 šla do výroby řidítka nového tvaru (nízká), navržená v rámci zlevnění výroby ing. Adolfem Babuškou. Zlevnění spočívalo v tom, že trubka nových řidítek nemusela být pracně ohýbaná, nýbrž pouze prohnutá jedním zmáčknutím pod lisem.

Moped Stadion S 22 s nízkými řidítky byl představen poprvé na BVV veletrhu v Brně.
Vystavený exponát měl na nádrži obtisky, které ale na mopedech prodávaných na našem trhu nebyly.

Důležité upozornění pro renovátory:
Na této detailní fotografii je znát, že plastový filtr vzduchu byl v originálu velmi často stříkán stříbrnou barvou, která ale na silonovém výlisku příliš nedržela a brzy se oloupala či setřela.
V případě, že zvenku stopy po stříbrném nátěru neobjevíte, dobře prohlédněte výlisky uvnitř, kde v koutech bývají stopy nástřiku dochované.

Stadion S 22 v exportním provedení pro Holandsko - původní dochovaný stav.
Pro Holandsko se dodávala nádrž s obtiskem Jawa a bíle nastříkaný konec zadního blatníku.
Boky nádrže v exportním provedení mohly mít takto barevné pole, nebo ve stejném tvaru pole chromované.
Velmi oblíbené bylo "uškrcené" provedení s výkonem jen 0,8 koně, jehož maximální rychlost nesměla převýšit 30 km/hod.

V uškrcené podobě byl moped legislativou pokládán za jízdní kolo, takže nepodléhal registraci, nemusela se z něj platit daň ani pojistka a k jeho řízení se nevyžadoval řidičský průkaz. Aby bylo už zdálky zřejmé, že se jedná o takto "uškrcené" provedení, měl prodejce povinnost montovat na přední blatník žlutou tabulku z plastické hmoty, kvůli které měly exportní Stadiony na hřbetu blatníku již připravené dva otvory.
Uškrcené mopedy ani nemusely mít houkačku, takže některé exempláře měly montované pouze zaslepovací plechové víčko na tři šroubky, buď v tmavočervené, nebo šedobéžové (blatníkové) barvě.